Muž, který vycházel z hrobu...

…..je titul detektivního románu Viktorína Šulce, který je takovým současným nekorunovaným králem napínavé literatury. Čas od času se potkáme a vždycky je to setkání velmi zajímavé ba i vzrušující. To, když se třeba vydáváme po stopách českých hromadných vrahů. Viktorín má morbidní historku k téměř každému koutku Prahy a tak se najednou dozvíte, že cesta, kudy denně mastíte pro rohlíky, byla kdysi dějištěm smrtelného dramatu. Musím přiznat, že je to často velmi mrazivé. Dnes jsme se sešli v bezpečném stínu kostela svatého Antonína na Strosmajerově náměstí, odkud je kousek do palačinkárny U slepé kočičky, kde se odehrál náš dnešní dialog. Cestou po Milady Horákové jsme minuli tramvajovou zastávku, kde kdysi hromadná vražedkyně Olga Hepnarová zabila asi osm lidí. Z nenávisti ke společnosti úmyslně do nich najela vypůjčeným nákladním vozem. Pak míjíme ulici Veverkovu, kde se odehrál dosud nevyjasněný mord mladé dívky v koupelně. Vskutku výživná cesta. Ale v naší crapérii nikoho nezavraždili,  a tak se naše  setkání neslo  ve velmi poklidném duchu. Viktorín mi díky svým spisovatelským a scénáristickým zkušenostem (i nová řada Kriminálky Anděl je jeho dílem) poradil s přípravou knižní přehlídky na Světě knihy. Vraždy z vilnosti tam tedy nezařadíme, ale o justičních vraždách řeč zcela určitě bude. Odnikud nikam bude taková startovací čára a od ní se budeme snažit zapojit diváctvo do diskuse, kolik z té dramatické minulosti zůstává stále v nás. Viktorín to opepřil mnoha nápady, a když jsem vyřadila ty nejvíc morbidní, zdá se, že se z květnové diskuse na Výstavišti může vyvinout pěkná detektivka. S Viktorínem ale čas letí jako voda a tak bylo načase odebrat se do bezpečí vlastního domova. Shodou okolností jsem před naším domem narazila na zjevně zfetovanou trojici mladíků, kteří vypadali dost agresivně. Naštěstí mě nechali být, jinak by měl Viktorín hned námět na román: Zavražděna zfetovanou mládeží. Skoro stejně morbidní, jako jeho další titul Všichni musí zemřít. Škoda, že nebyla poblíž Policie. Ta se ale v našich končinách vyskytuje jen tehdy, když odtahuje z modré zóny, jinak aby je pohledal. Den byl tedy celkem v detektivním duchu, čemuž odpovídá i ten fakt, že moje brýle jsou stále nenalezeny.!? Buď tedy kleptoman, nebo bizardní krádež. A na závěr konstatování, že bez kávy jsem vydržela pouze den a půl!!! Pak jsem byla tak zmátožená, že jsem si ji musela uvařit. A hned mi bylo líp. Dnes jich mám v sobě asi pět a cítím se jako rybička. Bez kafe to prostě nejde:-)