Dneškem skončil náš letošní červnový bonus.
Prázdniny totiž v červnu, pocitově, dosud oficiálně nenastaly. Všechno to byla nadstavba, bonusové dny. Prázdniny jsou až dneska, prvního července.
Je to pro mě vždycky nejkrásnější den v roce, navzdory tomu, že měl letos hodně červnových předchůdců.
Ale první červenec je prostě legenda.
Není to pokračování, ale zlom. Okamžik, kdy se definitivně zavírá jedna část roku a otevírá druhá. Všechno před dnešním ránem je ještě něco navíc, všechno po něm jsou už klasické prázdniny.
Dneska se také definitivně mění rytmus času, rána přestávají být hektická, dny ztrácejí strukturu a večery se natahují dlouho do noci.
Navíc už to není tropické peklo, ale normální letní počasí, jak si s prázdninami všichni spojujeme.
Dnešní prvního s sebou nese pocit úplného uvolnění, ale zároveň i zvláštní očekávání. Že se něco stane, i když se zdánlivě nic neděje. ¨
První červenec je začátek, který nic neslibuje konkrétně, a právě proto slibuje úplně všechno.
A možná je na něm nejhezčí právě ten začátek, řekněme takový čistý start. Bez dozvuků, bez zbytků června. Jen nový prázdný prostor, který si každý zaplní po svém.
Proto je to legenda.
A nejhezčí prvního z celého roku.
Miluju prvního července. Náležitě si ho užívám. A pořád se těším na prázdniny, byť už je deset dnů užívám. Je to prostě legendární den:-)
