sobota 31. července 2021

Na vodě

 Respektive tedy jenom na rybníku. Tudíž veslujeme, nikoli pádlujeme. Jako každý rok.  Vyplouváme vstříc srpnovým zážitkům. 













pátek 30. července 2021

Defenestrace

 Dnes ani nelze jinak, než připomenutím pražské defenestrace. Té první, z roku 1419, která rozpoutala husitské bouře.  Tehdy, v neděli, před 602 lety, Želivský, po kterém máme bůh ví proč, stále pojmenovanou stanici metra, vyprovokoval dav a ten, jak už to nekontrolovatelný dav umí, vyrazil z kostela Panny Marie Sněžné k Novoměstské radnici. Tam vtrhl dovnitř a vyházel místní úředníky, kterým se tehdy říkalo konšelé, z oken ven. Logicky se to nestalo tak, jak nám učebnice léta zobrazují, že se vyhození napíchli na nastavená kopí. Nicméně, nepřežili to. Všech dvanáct vyhozených bylo dole na chodníku umláceno. A tím začalo husitství, které někdo nazývá revolucí, jiný vzpourou, další husitskými válkami či občanskou válkou. Jsou i tací, co ho vnímají jako dobu největší české slávy. A jiní ho zase definují skoro jako terorismus. Ať to bylo co to bylo, trvalo to patnáct let a přineslo to dost zkázu. Mnohé hrady se trvale přeměnily ve zříceniny, podobné té, jakou jsme navštívili s Tobiášem. ..Tak tolik asi k husitství: a v podstatě se nabízí otázka, jako ho vnímáte Vy? Pozitivně nebo negativně? 

( a to je nečekaně aktuální oslí můstek k dnešku:-), slova pozitivní a negativní jsou na denním pořádku. Všechno vlastně souvisí se vším:-):-))

A ještě odkazy na minulost:-)













čtvrtek 29. července 2021

Na Václaváku


 Nedávná návštěva Národního muzea mě po delší době přivedla na Václavské náměstí. Kdysi tedy Koňský trh:-), což by dneska mohlo asociovat třeba auto trh? Či nějaký černý trh? Tak nějak totiž ten Václavák vypadá. Když tudy jen projíždím, či přestupuji z tramvaje na tramvaj, případně zaběhnu do nějaké kavárny, nezdá se mi tak odpudivý. Prostě nějaké místo s koněm uprostřed. U koně se všichni vyfotí a pak mizí někam do útrob předražených obchodů. Pohled od Muzea je ale jiný. A jak jsem tu dlouho nebyla, tak se mě to docela překvapilo. Jak je to náměstí fakt hnusný. Jiné slovo mě ani nenapadá. Od Muzea určitě. Je to shluk aut, nyní je tam i nějaký jeřáb, něco se staví. Do toho ti turisté, pravda není jich tolik, ale motají se mezi těmi auty, kontejnery a bůh ví ještě čím, že to vypadá dost bizarně.  Navzdory kovidové krizi v některých obchůdcích asijské provenience stále předraženo. Nevím, zda je to lakota nebo nějaká zásadovost, ale koupit si lahev vody za takřka devadesát korun pořád ještě nehodlám. Zejména, když vidím neochotu těch prodávajících. A i to, že se výpadek v prodeji ( ale to nejen tady) řeší hlavně zdražováním. Nu, ale to je jen detail dokreslující celý ten Václavák.  Takovou top " estetikou" je nekonečná fronta do Primarktu. V horkém upoceném dni, na špinavém žhnoucím asfaltu, u přeplněných odpadkových košů bez jakékoliv ladu to fakt není hezké centrum města. Asi proto sem skoro vůbec nechodím. Ale že je to tak nehezké, to mě pořád udivuje. Zvlášť, když si uvědomím, s jakou ideou kdysi vznikala budova Národního muzea. Jako že tady je krásný klid, hezké prostředí, prostor pro badatele jak dělaný....

Pro koho je prostředí na Václavském náměstí jako dělané dnes, to si tedy fakt nechci ani domýšlet. 



středa 28. července 2021

Na voru

 Na voru jezdíme obyčejně jen ve Stromovce, kde máme jedno malé plavidlo, které jezdí sem a tam po malinkém rybníčku a vzletně ho nazýváme plavidlem. Ale při letošní návštěvě Šumavy jsme se kousek svezli na pořádném voru, který zde vznikl jako nová turistická atrakce. Jelikož bylo po deštích, bylo i dost vody, takže to neslo určitou příchuť dobrodružství. Výlet byl spojen i s edukací, vyprávěním o historii vorařství.  Takže jsme si jednak něco užili a jednak se něco dozvěděli. 

              A kolem Vydry je krásně i na pěší túře. 


úterý 27. července 2021

Sluneční králové

 Konečně:-)

Tolik oslavovaná výstava v Národním muzeu. Trochu jsem se bála, že jí nestihnu, ale prodloužení mi to umožnilo. A tak jsme vyrazili. Na časový slot, protože jinak to nejde. Časy, kdy jste se jen tak toulali městem a z náhlého popudu zašli tu na výstavu, tu do muzea, ty jsou, asi nenávratně, pryč. Tak na objednávku. 

Pustili nás na čas, to zase ano. Kontrola jak na letišti, dovnitř by bez kódu a roušky neproklouzla ani myš. Takže napětí roste. 

Ale nemá se to, velká očekávání nebývají vždy naplněna. Nechci říci, že se mi to nelíbilo. Ale nikterak mě to neohromilo. Docela obyčejná výstava. Pravda, s archeologickými kousky, které asi už nikdy jindy neuvidím. Prohlédla jsem si to, asi spíš se zvědavostí než se zájmem. Ale asi, proto, že nejsem zanícený archeolog mě to až tak nebralo? Nebo možná proto, že nejsem duší egyptolog... Nebo proto, že jsem čekala něco bombastického, těžce interaktivního, vzrušujícího... 

Nevím, spíš jsem se místy nudila. Možná jen chybné naladění. Každopádně, jsem ráda, že jsem to viděla. Jinak bych žila v dojmu, že jsem byla o něco hrozně zásadního ochuzená. 

Jsem ale ráda, že jsem zase byla v novém Národním muzeu, ta opravená budova je pořád krásná a nese si svou atmosféru. Takže to ve finále vlastně byl celkem hezký kulturní zážitek:-)




pondělí 26. července 2021

Český Krumlov

 Český Krumlov má své neopakovatelné kouzlo. Řekla bych ale, že poměrně dlouho ho ničily návaly turistů, nebylo tam k hnutí. 

A vlastně i vodáci by mohli vyprávět, jak je v Krumlově na vodě narváno...

Tak to je dnes jinak. Krumlov je vlídně poloprázdný, pro návštěvníky, kteří nemilují davy a hlavu na hlavě, je to ideální. 

Nevím tedy úplně jistě, jak na to hledí místní, zejména podnikatelé. Ale troufám si domnívat se, že běžný obyvatel Krumlova si také trochu vydechl. 

Město je najednou jiné, svěží, dýchatelné, dá se tam chodit, toulat se,  a jistě i žít. 

A samozřejmě, krásný zámek a jedinečné barokní divadlo. 

Dva jihočeské skvosty. 




neděle 25. července 2021

Čas na kávu

 V neděli se chodí do kavárny nebo do cukrárny. Naše mantra, kterou učíme i tu nejmladší generaci. Aby měla nějaké návyky:-) A opravdu, pokud to je jen trochu možné, v neděli do kavárny zavítáme. Rádi objevujeme, tak není pravidlem, že chodíme stále do jedné, i když i to má své kouzlo. Takže je to takové na střídačku. Chvíli tradičně, pořád do jedné. A pak chvíli objevujeme. A Čas na kávu je půvabná kavárna. Pro nás trochu bohužel, není v Praze, je v Benešově. Sice v Benešově u Prahy, ale i tak je to kapku z ruky. V létě to nevadí, hodně cestujeme a v Bene jsme často. Tak si to skvělou kavárnu náležitě užíváme. Protože v neděli se prostě chodí do kavárny:-). A vlastně, lze i s knihou, takže nedělní čtení v kavárně. Třeba jako když nyní čtu skvělý Duben v Paříži. Asi mám pomotaná roční období:-)








sobota 24. července 2021

Hrajete šachy...?

 My ano:)

   Tedy, snažíme se je hrát. Jde spíš o zábavu než o nějaké umění. Ale je to zajímavá hra, a byť ji děti zatím hrají spíš jako Člověče, nezlob se, tedy s cílem sebrat nám co nejvíce figurek, je to inspirativní. 

A v tomto týdnu byl dokonce mezinárodní den šachu. 

Pořádají se v ten den megasoutěže na celém světě. To by nás asi nebavilo, opravdu hrajeme jen tak pro zábavu, spíš mě zaujaly dějiny šachu, a vlastně i šachů:-). 

Kořeny má patrně někde v Indii, známější je z dob Peršanů...

Do Evropy ji přinesli Arabové. Pravidla se sice v průběhu staletí měnila, ale v podstatě nijak zásadně. Je to prostě tradiční hra:-). Nejradikálnější změnou bylo asi posílení síly dámy, která vlastně může všechno. V počátcích po této revoluci se proto šachům chvíli říkalo šach šílené královny, ale to nemělo dlouhého trvání. 

Postupem času se ze šachu stal dokonce sport, dnes velmi uznávaný. Byť dívat se na televizní přenos šachového zápasu vyžaduje asi velkou lásku k tomuto druhu zábavy.... 

  Šachy můžete hrát osobně, korespondenčně ( snad to jde i dnes:-)) online, na telefonu, simultánně, a bůh ví jak ještě. Šachy můžete hrát i obrazně, kdy někde šachujete či s někým šachujete, či jen prostě děláte v něčem nějakou rošádu:-)

Mně nejvíc imponuje hra v šachy v kavárně:) 

  A nebo pak doma, kde se to, jak již bylo řečeno, nápadně podobá Člověče nezlob se. 

  Když se řekne šachista, často se mi vybaví jméno Tal, které ale znám z jen křížovek. Šachový mistr na tři:-).

Pak Kasparov, Karpov, a také slavný historický zápas Fischer - Spasskij. Ne snad, že bych ho viděla nebo zažila, ale tolik se o něm v době mého dětství mluvilo, že si to prostě trvale pamatuji.

  Z našich šachistů znám jméno současného mistra, Davida Navary. 

A to je vše.

Četla jsem, že naši králové rádi hráli šachy, třeba Přemysl Otakar I., ale to nevím, jak dalece se tomu dá věřit. 

To už je víc zajímavý a důvěryhodný fakt, že česká šachistka Věra Menčíková, byla dlouho mistryní světa:-). Ba dokonce byla mistryní v pořadí první!!!

Prostě šachy jsou vskutku rozmanité. A že je to královská hra, to platí navzdory nejistotě, zda si opravdu Přemysl Otakar I. vedle Zlaté buly sicilské , zástupu politických i osobních intrik, ještě našel čas na partičku šachů. Jeho rošády byly většinou opravdové, nikoli na šachovnici. Ale, člověk nikdy neví. 



Takže nelze zakončit jinak, než otázkou: Kdo je na tahu:-)







pátek 23. července 2021

Olympijské hry

 Tak dnes slavnostně začínají olympijské hry s datem 2020. Že je o rok později, je již typické pro dnešní bláznivou dobu.  V roce 21 máme hry roku 20.

Mám ráda olympiádu. Vždy ji s napětím sleduji, baví mě různé druhy sportů, atmosféra,  zahájení, zakončení, naše úspěchy ve mě budí nečekané emoce...

Letos ale fakt nevím...

Má opravdu smysl za těchto podmínek olympiádu pořádat? Nebo na ni vůbec jet? 

Celá ta šaráda kolem mi přijde šílená.

A docela se bojím pojmenovat svůj skutečný pocit, protože doba pravdivým názorům nepřeje. ...

Ale jo, je to tak, celý mi to přijde trapné. Ponižující. Nedůstojné. 

    Jsem bytostně přesvědčena, že jako aktivní sportovec bych sem nejela. 

Jaký má smysl vítězství bez diváků? V izolované kleci? 

Za těchto podmínek mohla být olympiáda klidně loni. 

Nu, jsem zvědavá, co z toho bude. Jako svátek sportu to zcela jistě nevnímám, beru to jako trapnost nad trapnost. 

Pamatuji, kdy se olympiáda stala nástrojem studené války. Amíci nejeli do Moskvy, naši pak nejeli do LA. Politické šarvátky a rozhodnutí, které zařízlo kariéru mnoha talentovaných lidí....

V podstatě to vidím stejně letos. Mnozí nejedou kvůli covidu, jiní kvůli strachu, v místě samotném je to komedie takového rázu, že stejně ty vítěze medaile nemůže těšit...?

A co Japonci? Zavření doma a zároveň hostící olympiádu? Není to samo o sobě dost brutální oxymóron? ?

Sportovci nejen, že nemají publikum, ale zároveň nemohou fandit sami sobě? Přejít z vesnice do vesnice...? 

No, není to na hlavu?

Čím víc o tom píšu, tím víc mi leze do klávesnice jedno slovo, trapný. Fakt to tak vnímám.  A dokonce, ač to běžně nedělám, je to srovnatelný s ideologickým bojkotem her. I tehdy to bylo trapné. Ač to tak nikdo nedefinoval. Byla přeci studená válka. 

I dnes je to trapné. A ani dnes to nikdo neidentifikuje. Jen pořádně nevím, jaká je to vlastně válka. 

A těch sportovců, co se poctivě připravovali, jedou tam, jsou očkovaní a stejně musí s náhubkem být stokrát denně testovaní, izolovaní a nesvobodní, těch je mi fakt líto. 

I když, je to i tak trochu jejich rozhodnutí. ...

Já bych tam nejela. 



čtvrtek 22. července 2021

Výlety

 Ač jsou naše letní výlety poměrně pestré, tak se i poměrně často objevujeme na Konopišti. Je to krásné místo, stále je tam co objevovat, dá se jen tak bloumat parkem či Růžovou zahradou, kouknout na medvěda Jirku či běhat kolem rybníka. Přesto jsem se od sedmileté mudrlantky dozvěděla, že to není žádný výlet, protože tady to známe, tak to prostě není výlet. Ale jen sem jedeme:-) A basta. Není nad dětské vnímání světa. Bezprostřední, radikální, milé:-) Já to i tak jako výlet vnímám, a docela jsme si ho užili, byť asi, jak mi bylo nekompromisně sděleno, už asi po sté:-)
















středa 21. července 2021

Umění relaxace

 Aneb kočičí pohoda. Od koček je dobré se učit, nejenom v létě:-). Ale docela nám to jde, v některých oborech se učíme velmi rychle:-)




úterý 20. července 2021

Trocha funerální turistiky

 Je to buď výlet do minulosti, procházka po hřbitově nebo funerální turistika. Všechno vlastně v jednom. Ale zajímavé:-). 

Byla to, po pravdě, víc náhoda, než cílená výprava po pamětních deskách v okolí kostela. Navíc jsem v tom kostele již několikrát byla, kolem desek jsem procházela bez povšimnutí. A zjistila jsem, že jsou tam někde ti lidé i skutečně pohřbeni. Takže se zde pohřbívá od sedmnáctého století.. A jak už to bývá u lidí stižených dějinami, navedlo mě to na pátrání po osudech těchto lidí, tak jsem zvědavá, co z toho bude. Karel Bečka, rytíř Jan Řepa, Dorota Velešínská, Metod Zavoral...:-) Nu, léto budiž pochváleno. 






pondělí 19. července 2021

Kultura pro kočku

 Náhodně se mi na obrázku sešel pes s kočkou:-) Ve Stromovce je hezká Kantorkova výstava, venku, na hřišti, taková letní edukace:-). A Tobiáš se ocitl přímo v kočičí sekci. Mám ráda tyhle obrázky, vůbec, celé Kantorkovo umění. A tak jsme si nečekaně užili letní kulturní zážitek přímo v parku. A vlastně nevím, zda to byla kultura pro kočku či pod psa, ale ve skutečnosti to bylo takové milé zastavení:-)




neděle 18. července 2021

Návraty

 V čase letního čtení se občas vracím ke svým dávným hitům. Ke knihám, které mě kdysi bavily, ba i nadchly. A najednou, s úžasem, nebo možná spíš s hrůzou, zjišťuji, že mě vlastně už vůbec nebaví. Jistě, roli hraje věk, zkušenost, nálada a bůh ví co ještě. Ale stejně...

Nu, je lepší dvakrát nevstupovat do téže řeky, protože najednou mě nebaví paní Loukotková, knihy od Simmela stejně jako vnímám rozporuplně paní Vaňkovou. Jako by i na mě zrychlená doba měla vliv a dávné, pomalé příběhy, mě najednou nebaví. Všimla jsem si toho prvně u Spalovače mrtvol, což je klasika a kdysi jsem ho sledovala se zatajeným dechem. Dneska mě nebavil:-(.  A je najednou takových knih víc, než bych si kdy myslela. Jsem ráda, že jsem je kdysi přečetla. A nějak neumím vstřebat, že mi to už dneska nejde. Ani Valja Stýblová mě moc nebere. A u čeho že jsem na tento "objev" přišla? U Navzdory básník zpívá!

Kdysi jsem byla nadšená. Villon je od té doby můj hrdina. Chtěla jsem si jeho osudy oživit. A ejhle, ono to nešlo. Škoda. 

Nu, dvakrát do jedné řeky nevstoupíš, ani v oblasti přečtených knih. I když na druhé straně, jsou knihy, ke kterým se vracíme opakovaně a vždy s láskou a zájmem. Máte takové?



sobota 17. července 2021

Den hlavolamů

 V tomto týdnu jsem si všimla dne hlavolamů. Respektive dokonce je to mezinárodní den hlavolamů. Připomíná narozeniny Erno Rubika, který vymyslel (nejen) onu slavnou kostku. Kdysi jsem ji dokonce uměla i složit. Poté byla odložena, zapomenuta. Dnešek, který inklinuje k retro věcem, ji znovu objevuje. je hitem - nebo možná jen oblíbenou, hit je asi silné slovo:-) - i mezi studenty. A dočetla jsem se, že rekord ve složení je pod čtyři sekundy. To vnímám jako zprávu z fantasy světa. Ta čtyři sekundy kostku ani nerozhýbám. Ovšem mistři to dovedou. Obdivuji je. Já si s hlavolamy jen tak hraji, našli jsme doma docela slušnou retrosbírku, tak si den hlavolamů můžeme opravdu náležitě užít a oslavit. 




pátek 16. července 2021

Žebříčky

 Nevím, jak moc to svědčí o kvalitě či úspěchu, každopádně to nějak prostřednictvím žebříčků funguje. A někdy je to i radost. Samozřejmě, je trochu alibismus radovat se z pátého místa, patrně v duchu oblíbeného pozitivismu, jako že radujme se z každého úspěchu. 

Ale na férovku, první místo by bylo lepší. 

Nebo alespoň bedna, tedy do třetího místo. Ale co, doba je zlá:-) tak i páté místo v prodeji je dobré. Dokonce tak dobré, že se s ním pochlubím. Páté místo v prodeji CD.  Ukradené dětství. 

Ale zase, na to, že jde opravdu jen o audioknihu, knižní podoba stále v jednání:-(,  to asi úspěch je. Byť jsem si vědoma, že naprosto obří zásluhu na tom má skvělá četba paní Dany Černé. A já jsem moc ráda,  že se té knížky ujala a moc si toho vážím. A raduji se z jejího úspěchu:-)

A zde již avizovaný žebříček:-) 

V nejstahovanějších nahrávkách bodujeme dokonce dvakrát, i s Doskočištěm.  A den má  rázem barvu růžovou:-)...

                         https://www.tebenas.cz/zebricky/



čtvrtek 15. července 2021

Setkání jezevčíků

 Již druhým rokem za sebou se nám podařilo zúčastnit se setkání jezevčíků naší mateřské chovatelské stanice. Je to výlet do Benátek nad Jizerou, takže směle můžeme tvrdit, že jsme v létě byli v Benátkách. Setkání samozřejmě neprobíhá ve městě, to by se pejskům nelíbilo. Scházíme se v útulné hájovně v lese nedaleko Benátek. Tam je to pro pejsky ráj. Když přijedete, většinou máte pocit, že máte mžitky před očima a vidíte minimálně dvojitě. Tolik jezevčíků na jednom místě:-). Brzy se ale rozkoukáte a je to zážitek. Každý jezevčík je neopakovatelná osobnost. A zároveň jsou všichni v něčem stejní, mlsalové, tvrdohlaví, zvědaví, roztomilí, kouzelní.... Byl tu i bohatý program, každý si mohl vyzkoušet něco z výcviku, poslušnost, přivolání... No, nepatříme mezi premianty. Nejhorší kategorií bylo pro nás vážení, Tobiáš drží krok s paničkou, bohužel, a i on má nadváhu. Přesto, že od minulého setkání se snažíme zhubnout, ve finále Tobiáš nejen nezhubl, ale i přibral. Navzdory pravidelnému pohybu, dietním granulím. běhání v parku či dovádění s dětmi, zhubnout se mu nedaří.... Nu, jaký pán, takový pes:-). Nicméně jsme si setkání užili, setkali se nejen se sourozenci, ale i s tatínkem:-). A celý den s Alfa Samuel byl prostě hezký a příjemný:-)





                                                           S bráchou:-) Dva mušketýři

















































                                                                  S tatínkem:-)