pondělí 16. prosince 2019

Boj s pokrokem


Mám takový zjednodušený pohled na některé nevyhnutelné změny a na to, jak se někde brání pokroku. Jistě jsou v tom i jiné atributy, ale toto je můj pohled běžného, koncového uživatele, který ve finále na tyto aktivity doplácí.
 První je „moje oblíbená Česká pošta.“ Zde bych minimálně množstvím textu mohla konkurovat Čapkovi, ale na rozdíl od něho by moje Pošťácká pohádka rozhodně nebyla laskavá a plná pochopení. A to dnes ani nechci kritizovat věčné fronty či fakt, že balík do ruky mi ještě nikdy do ruky nedošel, nebo že slogan: 
„Dnes podáte zítra dodáme“ je v podstatě klamavá reklama. Spíš mě zaujalo, jak to pošta řeší. Má obrovskou konkurenci, v podobě sms zpráv, mailů, zásilkoven…. Poštovní řešení je takové, že zdražíme! Ne, že zlepšíme služby, aby stálo za to je využívat. Naopak. Ty věrné šílence, kteří stále využívají služeb tohoto molochu, vyždímáme ještě víc.  Posledním geniálním výmyslem je dvojstupňové doručování, za doručení ze dne na den si připlatíte. No, poštu už moc nevyužívám, i tak by mě zajímalo, jak se to bude kontrolovat či reklamovat. Zaplatila jsem první stupeň doručení a dopis došel za dva dny. Někdo mi ty peníze vrátí? 
To těžko, je to prostě jen další forma zdražení.
   Stejnou metodu využívá i další veřejnoprávní instituce, televize. Ta, v době internetu, kde lze vidět mnohem víc než oni kdy nabízejí v hlavním vysílacím čase, jde dokonce ještě dál, nutí vás koupit si nový televizor, nebo alespoň set top box. Je to v dost pravidelném cyklu, není to tak dávno, co se něco podobného dělo, aby se to nyní s velkou slávou opakovalo. Buď si kupte zase novou televizi, nebo set top box. Ten je ale většinou natolik nepraktický či poruchový, že si stejně časem musíte koupit novou televizi.  
A pak vám Česká televize v sobotu večer nabízí padesát let starou sérii o Četnících … A zjevně se vůbec nestydí, protože to je její obvyklá programová skladba. Podmíněná povinným poplatkem. 
A novou televizí, nyní!
Pravda, ani jednu službu nemusíte využívat, pošta je nahraditelná jinými formami, televizi je lépe nemít (paradox je, že  dle litery zákona nemůžete mít bez poplatku ani jen ten aparát, třeba na filmy, ale to je zase jiná otázka). Jen je zajímavé, že jde o veřejnoprávní služby, které se takto chovají ke svým klientům. 
A v době mailů či you tube kanálů se chovají vskutku velmi pokrokověJ

čtvrtek 5. prosince 2019

Čertovský den


Dnešek je zasvěcen čertům, andělům a Mikuláši, který slaví svátek až zítra, ale slaví se dnes. My, Jitky, tak přicházíme zkrátka, protože všichni dnes vnímají svátek Mikulášův, případně čertí ch rarachů, nikoli. To ale nemá být studie sváteční vnímavosti, ale vlivu čertů na naše nejmladší. Moderní doba přináší řadu rozporuplných názorů na tento tradiční český zvyk, přičemž většina ho spíš odsuzuje. Je barbarský, děti se bojí, stresují a bůh ví co ještě. I z tohoto důvodu je v mnoha rodinách návštěva nadpřirozené trojice nevítaná. Osobně si nemyslím, že je to úplně dobře a vlastně mám spíš pocit, že ty děti jsou o mnohé ochuzeni. Nemluvím samozřejmě o násilnických opilých maskovaných čertech, kteří si v masce (někdy fakt děsivé) hojí své komplexy a děti (a nejen je) opravdu vystraší. Tak ty ne. Myslím normální, klasickou trojici, kde čert dělá bububu, anděl chlácholí a Mikuláš moudře káže a vychovává a obdarovává. Trocha strachu myslím dětem vůbec neuškodí. A dokonce jsem slyšela během dne vyprávění, jak taková návštěva posílila důvěru v rodiče, v jejich pevném objetí návštěva proběhla. A dítě vědělo, že ho ubrání, nedají a čertí návštěva tak jen posílila vzájemný vztah. A to, myslím, ve fungující rodině je. Takže odpírat dětem tento zážitek se setkáním nadpřirozena je asi velká škoda. Přesto to hodně rodin praktikuje. Ale zase hodně asi naopak, vzhledem k množství čertíků a andílků pobíhajících v ulicích dlouho do večera. Takže asi každému dle jeho gusta. K nám domu čert, anděl a Mikuláš, ve své klasické a normální verzi, měli přístup odjakživa. A mají i dnesJ