neděle 30. listopadu 2014

Třetí přístav

V náročném tempu posledních dní je třeba nějaká romantika. A jelikož naše Hanička je Hana Marie, inspirována jménem jsem sáhla po Anně Marii Kornerové,kterou mám moc ráda,  a dopřála si romantiku v jejím podání. Třetí přístav je romantika historická a to já samozřejmě hodně můžu. Kniha se odráží od revolučních událostí ve Francii, které způsobily, že vojska pochodují celou Evropou, ničí na co přijdou, stará šlechta je na útěku a tvoří se nové pořádky. Kapku nadčasové, pravdaJ.
 Zde jde o příběh dvou sester, které doputují až do Čech a zde se střetávají s českou realitou. A nejen složitá politická situace, ale komplikované rodinné vazby a nevyřešené majetkové poměry tvoří ty ingredience, ze kterých je namíchán koktejl příjemné četby. Na nedělní adventní podvečer jako dělané. 
                                  

sobota 29. listopadu 2014

Křest knihy

Křest knihy je vždycky slavnostní záležitost. Tentokrát bohužel nešlo o knihu mojí, (strana 39), ale pan nakladatel mě vyzval, že je dobré kouknut, jak to dělají druzí, tudíž jsme vyrazili do Veletržního paláce do Café 1, kde křtila svou knihu Natálie Kocábová. Po pravdě řečeno, víc mě zlákala osoba kmotry, kterou byla Tereza Brodská, tak jsem se těšila na nevšední setkání a zážitek. A vlastně to tak i bylo…
   Bylo to takové uvolněné až free….
Ono se samozřejmě jinak křtí kniha zaštítěná slavným jménem a takovou kmotrou.
Rozvolněný začátek se posunul asi tak o půl hodiny, do té doby byli v hlavní roli hlavně fotografové, kteří se akčně, až místy zběsile, hromadili tu před autorkou, tu před paní Brodskou či před "taťkou" Kocábem.  
Není asi úplně jednoduché si povídat, když na vás pořád visí hrozen fotografů, ale hvězdy jsou evidentně zvyklé. Profesionálně se usmívaly a nechávaly se oslnit blesky fotoaparátů.
 Paní Brodská ( která je v reálu snad ještě krásnější a štíhlejší než na obrazovce) seděla chvíli vedle nás, ale bylo mi žinantní si jí fotit. „Moje chvíle“ přišla až v okamžiku křtu, kdy jsem se zařadila vedle ty profíky se značkovými „děly“, abych se se svým foto- udělátkem pokusila také o nějaké záběry na blog. Vypadalo to jak z nějaké humoristické povídky, když jsem se tam tísnila mezi profesionály se svým aparátem, který už má svá nejlepší léta dávno za sebou, ale pořád fotí… Snažila jsem se nevnímat ty útrpné pohledy opravdových fotografů a potěšilo mě, že mi i jeden z nich uhnul, aby mi nevlezl do záběru. Profesionál s dobrým srdcemJ
Natálie Kocábová svoji knihu, kterou vydalo Argo, představila slovy Miloše Urbana, který ji prý doporučil (což je tedy pocta, i já to tak vnímám), pak něco málo přečetla ( ozvučení ale bylo prachbídné), poté prohovořila paní Brodská a zpěvačka Vladivojna La Chia ( druhá kmotra), která autorku označila jako "temně pozitivní".
 Zajímavé spojení.
   Pak donutily k proslovu i Miloše Urbana, polila se kniha nějakým americkým pitím a bylo po všem. Tereza Brodská se svým pejskem zmizela hned, autorka a zpěvačka vzápětí. 
A v kavárně pořád proudily davy lidí, které pořád přicházely a odcházely, křest nekřest….
 Nu, jsem ráda, že jsem to viděla. Je to úplně jiné než při našich křtech. Zajímavé. 
Ale až budu mít za kmotru paní Brodskou, to už také budu VIP spisovatelka a všechno bude jinakJ
 I když já mám ty naše komorní křty nakladatelství Jalna velmi ráda.

Tak uvidíme, co přinese moje pátá kniha. Toto byl jeden z inspiračních zdrojů...

                                               křtěná kniha
                                                                 sama autorka
                                                    i občerstvení bylo velmi free
                                                                      Hrdý otec
                                                                     Oficiální část
                                                                    dvě kmotry


                                                          S Milošem Urbanem


                                                                       křest



pátek 28. listopadu 2014

Vánoční strom je tady

Malá domů:-)
 Vždycky jsem si myslela, že vánoční smrky na Staromák putují jedině z Krkonoš nebo jiných hor, kde jedině může vyrůst takový velikán. A ejhle, on můj rodný kraj:-)
http://www.novinky.cz/vanoce/354281-vanocni-strom-pro-prahu-ma-26-metru.html
 Advent je už tady. Tak snad náš středočeský strom nespadne, jako se kdysi jiný horský velikán zřítil mezi trhovce. Dnes padá hlavně úroveň veřejného vyjadřování, takže stromy to snad ustojí. 
A advent zjemní?
 Pod středočeským stromem to půjde samo:-).

čtvrtek 27. listopadu 2014

Nepochopený František Bílek

 Včerejší Hovory měly mít uměleckou příchuť. Všichni chtěli Františka Bílka a všichni najednou neměli před adventem čas. Navíc byla potřeba promítací technika, kterou Záletná sova nedisponuje a ani disponovat nechce ( tím myslím naší, přenosnou), tak jsme nakonec ze zoufalství skončili ve škole, respektive v našem multimediálním centru. Zde je technika, ale zase není káva 
( ta tedy ano, tu jsme nabídly) víno, občerstvení. ...
  Předpokládala jsem, že třeba s nadšením dorazí ti, co si stěžovali, že u Sovy se kouří. Zde se nekouřilo, technika šlapala jako hodinky, pan doktor byl skvělý. Stejně nedorazili, ale to je na jiné povídání… 
Život a dílo Františka Bílka jsou vskutku na román. Věděla jsem, že byl trošku podivín, ale že až takový svéráz jsem netušila. Dělal život komplikovanější nejen svému okolí, ale i sobě. Ale na druhou stranu, šel si za svým a za svým dílem si stál. Malíř na plný úvazek být nemohl, v tom mu bránila určitá forma daltonismu, tak se věnoval sochám a grafice. Sochy jsou většinou opravdu monumentální, mnohé až děsivě morbidní (což byl právě jeden z důvodů, proč neměl vždycky odběratele a obdivovatele), ale ve výsledku je to jeho dílo krásné.  Faktem je,že si vždycky udělal, co chtěl. Bez ohledu na téma zakázky.  Nešlo mu dodržovat rozpočet, téma ani termíny. S tím se těžko žije a jeho současníci pro něj opravdu pochopení neměli. Nevím, asi (určitě)bych také neměla, ale s odstupem času je to jeho dílo zajímavé, krásné a dokonalé. Podívat se lze v jeho rodném Chýnově, kde si postavil domek, nebo pak v Praze na Hradčanské, kde je jeho slavná vila. Stojí to za to, doopravdy. Stejně jako vyprávění pana doktora Krummholze, který je výborný…

 Kde a jak se sejdeme příště, je ve hvězdách. Jisté je jen to, že to bude až v novém roce




středa 26. listopadu 2014

Příběhy ke kafíčku

Podzimní počasí svádí k zachumlání se doma, zůstat zalezlá ve své noře a dát si něco dobrého ke kafíčku. Jak na zub, tak na duši. Časopis Překvapení včera vydal podobně laděný speciál, kdy vedle svého tradičního luštění nabízí i několik povídek ke kávě. A mezi nimi i dva moje příběhy.Tak přeji náhodným čtenářům hezké předadventní počtení:-)

                                      Speciál

úterý 25. listopadu 2014

František Bílek

  František Bílek je slavný sochař, grafik a architekt. Jistě není problém navštívit i jeho vilu. Ale o jeho životě a názorech se také můžete přesvědčit na našich Hovorech, které ve středu povede doktor Krummholz. Protože k vyprávění o sochařském díle potřebujeme techniku a technické zázemí, tak protentokrát obětujeme kavárenské prostředí a přednáška se koná u nás ve škole, v našem multimediálním centru, kde máme jak počítačJ, tak i promítací prostor. Vždycky je něco za něco, tak tentokrát nebude vínko a další kavárenské pochutiny (byť kávu a vodu samozřejmě poskytnemeJ), ale zase bude možnost vychutnat si v klidu přednášku na téma život a dílo Františka Bílka. Začínáme jako vždy v devatenáct hodin, už zítra, tedy ve středu. Adresa je Střížkovská 27/32, je to na Proseku, kam Vás doveze metro C- stanice Střížkov. Plánujeme to tak na hodinku, hodinu a půl, takové krátké zastavení v předadventním shonu. Srdečně zveme i náhodné kolemjdoucí, třeba ty, co to na Prosek nemají dalekoJ.

pondělí 24. listopadu 2014

Když chybí koruna

  V rámci hodnoty naší měny je jedna koruna něco, za což si nic nekoupíte. Nebo alespoň nevím o tom, co nekoupit za jednu korunu. Ani rohlík za to nekoupíte? Nicméně, hodnota to je a běda vám, když vám schází. Když přebývá, nikdo se nad tím většinou nepozastaví, nechat si vrátit korunu většina lidí ani nechce, „velkoryse“ nad tím mávne rukou. Ovšem v opačném případě už to tak jasné není. Když vám chybí koruna, pak vám většinou žádané zboží neprodají. Prostě přes korunu vlak nejede.  A platí to i u benzínky, kde by se mohlo zdát, že jedna koruna je opravdu zanedbatelná částka. Ne ale u českých pumpařů. Ti trvají na každé koruně, protože koruna ke koruně a rázem je na světě veselejí…Asi jako kdysi dávno:brambora k bramboře, UNO je na dvořeJ. Jinak si nedovedu vysvětlit svoje nedávné dva trapasy na benzínce. V obou případech jsem se zakoukala do blba a plánovaná částka vylétla o padesát hal přes tisíc korun. Pumpaři u renomovaných benzínek vždy zaokrouhlují nahoru, tedy jsem platila 1001,-Kč. V prvním případě mi žena za pultem dost nevybíravě sdělila, jak ji obtěžuje vracet mi drobné, protože jsem korunu neměla. Vlastnila jsem  jen dvacku. Nu, nevím, čím ji tak rozladilo vrácených devatenáct korun…Také mohla říct, že ji ta koruna (padesátník) nezabije a že je to dobrý. Neřekla, tak nevím, co se čílí. Ve druhém případě jsem nejen neměla korunu, ale ani nic jiného drobného, to jsem svoji drobnou hotovost hrubě podcenila.  Žena se tvářila jak vrah, nechala mě prohledat kabelku, kapsy i peněženku. Nic. Tak mi vracela na druhou tisícovku. Tak nevím…. Jde o jejich marže, které jsou i tak nekřesťansky vysoké? Jde o obyčejnou lidskou neochotu? Je koruna nakonec v podstatě silná měna? Nevím. Ale díky našim benzínkám vím, že když vám chybí koruna, není to vůbec žádná legrace..

neděle 23. listopadu 2014

1848 - Rok hrdinů, milenců a zrádců

Jde o dobu, která mě kdysi dávno, v době školní docházky i mých studií historie, hrubě nebavila. Vší tou politikou a revolucemi pro mě dějepis ztrácel kouzlo a už mě to nebavilo. Postupem času se tomu snažím přicházet na chuť, třeba i proto, že to musím učitJ,byť nikdy nepopírám, že třeba Přemyslovce nebo dvacáté století vykládám s mnohem větším nasazenímJ. Ale rok 1848 byl mezníkem 19. století, jde o divoké období, které má také svoje kouzlo. Zejména, když z něho vytvoříte román, který vás zavede mezi pražské studenty té doby a pokusí se na příběhu vysvětlit složité česko- německé vztahy té doby. Určitě stojí  tady za zmínku i osoba kontroverzního generála Windischgratze, který právě v Praze přišel o manželku, za což se samozřejmě náležitě pomstil. Otomar Dvořák píše zajímavě, takže se do roku 1848 přeneseme celkem lehce a bez problémů. Historie je prostě o příběhu, bez toho to nejde. A pak si tato složitá období, zanesená vznikající politikou, respektive politickými stranami, dají vstřebat se zájmem a radostí. Alespoň tou čtenářskouJ
                                                           

sobota 22. listopadu 2014

Sametová prezentace

 Celý minulý týden jsme věnovali sametovému projektu k čtvrtstoletému výročí revoluce. Opět, jako již tradičně, se pracovalo v jiných skupinách než třídních, a pronikali jsme k výslednému porovnání tehdy a teď. Témata byla skutečně různorodá, někteří se věnovali adventním zvykům před revolucí a k tomu pekli cukroví, které mělo hlavní roli právě dnes. Jiní zase připomínali výuku branné výchovy, které ale dnešní generaci na rozdíl od té naší nadchnula. Zkoušení masek je bavilo, a když přišel na řadu hod granátem a střelba, byli jako u vytržení. Ale zároveň snad i pochopili, oč tenkrát v tomto neobvyklém předmětu šlo. Srovnávali jsme pražské ulice tehdy a teď, věnovali se roli StB ve společnosti či třeba zkoušeli sehrát nějaké divadelní etudy. Myslím, že sametovému odkazu jsme se tentokrát věnovali víc než dostatečně (to pro ty, co zacykleně tvrdí, že dějiny dvacátého století se ve školách neučí! Učí!!).

A dnes jsme v rámci dne otevřených dveří vše předvedli rodičům a přátelům školy. Bylo to celé takové sametové:-)


















pátek 21. listopadu 2014

40 na krku

   Čtyřicítka nebývá zrovna označována jako rozpuk mládí. Pro někoho dokonce může být příčinou určité zasmušilosti, jak rychle to všechno letí. Ovšem pro instituci, tam je čtyřicet věk jak víno. A i když třeba budova zůstane ve svém architektonicky historickém obalu, protože tenkrát se ty školy prostě tak stavěly, vnitřek je úplně jinde. Tam ta čtyřicítka vůbec není znát. Nebo naopak je, protože dětské nemoci jsou odstraněny a vše nyní funguje jak má, jako hodinky. Setkání u čtyřicátého výročí vzniku bylo ukázkové a tak člověk mohl nostalgicky zavzpomínat na místa, kde kdysi takřka začínal. Ne sice před čtyřiceti lety, aby nedošlo k mýlceJ, ale kulaté už je to také. Ovšem dneska už je to úplně jiný svět, to ale není Nic nového pod sluncemJ. Je velmi milé zjištění,že se ještě někde ctí tradice, myslí na lidi, co už tady nejsou nebo prošli tímto ústavem, jsou už sice jinde, ale sem se rádi vrací. Příjemné je vidět ty lidi, zavzpomínat a naladit se do další etapy. Pěkné, takřka nostalgické to bylo. 
 Tak do další čtyřicítky vše nejlepšíJ







čtvrtek 20. listopadu 2014

Sametová fotoprocházka

Z Betlémského náměstí...




                                                                 přes Národní....




                                                                  Nerudovkou...............



                                                          až na Hradčana...