Květná neděle

  Dnešní, o hodinu kratší Květná neděle, je dnem, kdy si připomínáme památku vjezdu Ježíše do Jeruzaléma, kde ho lid vítal zelenými palmovými ratolestmi. U nás palmy nerostou, tak jejich úlohu převzaly větvičky jívy - ,,kočičky" nebo - li také klokoče, berany, ratolesti, či košťata. Se svěcenými kočičkami se prováděly rozmanité praktiky, hraničící z hlediska církve až s pověrou. Zastrkovaly se za domácí kříž ve světnici, za svaté obrázky nad stolem, aby uchránily stavení před bleskem a přinášely štěstí. Dávaly se do chléva, zastrkovaly se do rohů polí, aby je uchránily před pohromou. Také se věřilo tomu, že kdo snědl několik hlaviček kočiček, byl chráněn před nemocemi. Někde se jimi dokonce vytíraly oči, aby nebolely. Možná i proto právě na Květnou neděli začaly ty nechvalně proslulé čarodějnické procesy ve Velkých Losinách. To je ovšem tak drsný příběh, že se mi do jarní nálady ale vůbec nehodí. Stačí se kouknout na Kladivo na čarodějnice a člověk má depresi další dva týdny.
  Na Květnou neděli má být pohoda. Lidé si oblékají nejlepší, či úplně nové šaty. Nesmělo se péct, aby se nezapekl květ, protože potom by se neurodilo ovoce. Nu, jak je vidět, nádoba lidových zvyků je bezedná. Já dnes ovšem důsledně dodržela pouze zvyk jediný, a to, že jsem nic nepekla. Spíše ctím zásadu, že neděle je od slova nedělat:-) Něco jsem tedy spáchat musela, nijak se nedostavil nikdo, kdo by vyžehlil a umyl okna,:-( ale nic se nemá přehánět. Neděli mám nejraději s knihou, i když na ni mi dneska zbývá až večer.
 V mé minulé mužské literární minianketě zvítězil bezkonkurenčně „jiný autor“ a hned za ním v závěsu Ivan Kraus.Tak na pašijový týden zkusíme ženy, české.