úterý 31. ledna 2012

Vysvědčení

  Předávání vysvědčení je den, který mám ráda. V červnu samozřejmě mnohem vícJJ, ale ani lednové finále nezatracuji, byť…. Mám několik, vcelku bezvýznamných, ale přeci jen výhrad.J Nejvíc mi vadí, že den vysvědčení by měl být dnem slavnostním.
A není! Nevolám po darech a květinách, byť nepopírám, že jsou příjemné, ale v lednu se už dávno nic nedává, ani poupěJ.
Volám po odlišení od všedních dní, po tom, že děti mají přijít nastrojené, převzít si výzoJ -  jde přeci o výsledek jejich půlročního snažení, a zase jít domů. Třeba s rodiči na oběd, pohár či jen tak na procházku. Ve vyšších ročnících asi na rande nebo do báruJJ,  tam bych s rodiči moc neuspěla, ale prostě to nějak oslavitJ, ozvláštnit. Ovšem velmi těžko se to prosazuje v atmosféře, kdy se škola tváří, jako že jde o běžný den, učí (někteří i zkoušíL), a na konci dne se jim do ruky strčí onen úřední dokument. Bojuji s tímto nešvarem už léta, žel, marně. Tudíž i dnes jsem vysvědčení rozdávala poslední hodinu a nikterak se nehoršila nad jejich všedním oblečením a všední náladou. Co taky jiného lze po dnu běžného učení vyloudit, že?
  Ale abych nebyla nespravedlivá, mám pár dětí, které se vyfiknou a vnímají ten den trochu jinak. Ale je jich málo a dík patří samozřejmě jejich rodičům, kteří to vnímají podobně jako jáJ. Květiny  samozřejmě nebylyL a navíc ani nejsou pololetní prázdninyL, jsou přesunuty až na pátek, tudíž hned zítra nanovoLJ. Ale abych nebyla nespravedlivá, dostala jsem krásnou bonboniéru, takže sbohem dietoJ.
Mě ovšem dnes čeká ještě jedno vysvědčení, a to vyhlášení mých Deseti stupňů ke zlaté. A vidím to následovně. Deset dní bylo fakt dlouhých, takže vítěz je nabíledni. Je to ten, kdo odpověděl všech deset otázek. A další oříšek, byli to tři mušketýři, respektive dvě mušketýrky a jeden mušketýr. Zapeklitá situace, jak to vyřešit. Státního notáře nemám a rozhodovat mezi stejně dobrými výsledky je odjakživa pro mě problém.Tak jsem to nakonec vyřešila takto. Za vítězky označím obě ženy AMÉLII A MAJKU.  A MUTILA do třetice…tramtará:-).Ovšem, ráda bych odměnila i ostatní, takřka pravidelné soutěžící- a to je MARGIT a LEZARTS.Tím pádem je z vás docela sympatická pětka, číslo v den vysvědčení takřka symbolické. Pošlete – li mi na rejcka@seznam.cz vaši poštovní adresu a přání, kterou z mých tří knih byste chtěli, pokusím se Vám vyhovět. Doufám, že uspokojím všechnyJ .Když vysvědčení, tak s plnou parádouJJ.
             A

No a na závěr, ještě jednou děkuji za Vaši hru. Děkuji všem účastníkům i náhodným pozorovatelům, hrála jsem s Vámi ráda a těším se na další hravé dni. Hezký večer všem

pondělí 30. ledna 2012

A jdeme do finále...

Poslední soutěžní otázka je tady. Ale ještě než ji položím, ráda bych poděkovala všem soutěžícím.  Moc si vaší ochoty hrát, a ještě k tomu pátrat po indiciích souvisejících s mými knihami, vážím!!! Mě hra moc bavila, doufám, že Vás také. A asi zase brzy něco vymyslím, byť ne tak časově náročné. Deset dní je hodně, o to víc si považuji těch, co soutěžili každý denJ. Příště to bude něco na způsob AZ kvízu, to je za deset minut hotové J. Ale abych nezapomněla na svou poslední otázku. Pořád ještě váhám, zda lehkou nebo těžkou, ale je to poslední, tak asi těžkou. Tedy:

Kdo byl Mikeš? Tedy ne kocour Mikeš,ale Adolf Mikeš? Co byly SS hoffy a kolik zvířátek se nachází na obálce Třídní knížky?  Je to spravedlivě rozděleno, z každé knížky jedna otázka a těžká nakonec  asi neníJ .
         A máte to za sebouJJ. Zítra to vyhodnotímeJ



neděle 29. ledna 2012

Která je která?

Neděle bývá na mém blogu velmi často zasvěcována čtení, nedělnímu čtení. Proto i nedělní soutěžní otázka se naskýtá sama od sebe. Níže jsou tři ukázky a vaším ukolem je napsat, která je která? Tedy název té knihy, ze které ukázka pochází. JJ
Jednoduché, že? J.
  Tak abychom to kapku zdramatizovali, dodejme, prosím, ke každé její rok vydání. A zítra jdeme do finále, bude poslední otázka  a vyhodnocení. A v úterý vysvědčení, nejen pro děti,ale i pro vás, šikovné a statečné soutěžící. Těším se J





1. Před úplným koncem války jsme i u nás slyšeli o chystaném povstání.
Praha volala o pomoc, bylo to hrozně emotivní. František nemohl nereagovat.
Vypravil se s partou kamarádů do lesa.
„Je třeba konečně něco udělat!“
Myslel spíš na překážky v lese než na revoluční čin, připletl se však do ostré akce.
S vypůjčenou zbraní vystřelili po Němcích.
Oni samozřejmě vůbec nezjišťovali, že jde jen o vesnickou partičku. Začali do nich pálit kulomety. Josku Hašků zastřelili. Zbytek se rozprchl jak vrabci. František utekl dolů do chalup. Vyhmátli ho tam. Byl zatčen.
To všechno mi s očima na vrch hlavy líčila sousedka, která všechno pozorovala z vikýře svého domu. Nevěřícně jsem vstřebávala šokující bolestivou realitu. Válka končí, mám snad teď přijít o manžela?
Dolehla na mě obrovská tíha zodpovědnosti. Najednou jsem byla přesvědčená,že to nezvládnu.


      2. Když jsme vítali sovětské tanky, narychlo svázanými pugéty šeříků, opojeni radostí z konce války, sotva jsme pod návalem emocí tušili možný nesoulad. Neměli jsme vizi, neměli jsme starosti. Měli jsme jen posvátný pocit spokojenosti a štěstí, hmatatelného štěstí, odstupňované jak vášnivě gradující koncertní věta. V extázích životních symfonií jsem zažíval emoce,které se vymykaly všemu, co jsem dosud prožil.Před námi byla skvělá budoucnost, za námi jen historie. Růžovými brýlemi jsme viděli svět, v němž se milovalo,hrálo,žilo, z šeříkové vůně se k nám vzpínala extatická naděje s nesmělou vizí štěstí. Třeba se znovu podívám do Orla. Teď, po válce, bude jistě snadné Rusko navštívit. Rád jsem na Orlíku ruské vojáky pohostil, s láskou jsem oprášil svoje znalosti ruštiny. Nemívám kocovinu. S chutí jsem se proto opájel novými životními pocity. Harmonická předehra v mých uších dokonale ladila. 


   3.Mám jen jedny nervy,“ zdůrazňuje kolegyně, když chce odmítnout výuku v sedmé bé nebo v rozdivočelé šesté třídě, která přivedla do blázince už dvě naše kolegyně.Není sama, koho vrcholící puberta v tomto věku dokáže pěkně vydeptat. Někteří nasazují metodu ala Igor Hnízdo, jiní dělají mrtvého brouka, někteří se tam prostě bojí.Několikrát jsem také podlehla. Pokusila jsem se sice jejich žerty ignorovat, ale panický strach z hlodavců všeho druhu mi tehdy nějak nedovoloval věnovat se výkladu shody přísudku s podmětem v okamžiku, kdy mezi dredy několika lhostejně se tvářících dětí vykukovaly zvědavé potkaní čumáčky. Silou vůle ovládající klepající se nervovou soustavu jsem opouštěla třídu s lehce prokouknutelnou výmluvou, že musím do ředitelny. Sotva jsem opustila prostor, nekontrolovatelně jsem se roztřásla, pak nastala krátká fáze intenzivního hysterického pláče, a takto relativně uklidněná jsem se vydala za zkušenějšími kolegy prosit o pomoc. Když jsem dovlekla do třídy lehce se vzpouzející matikářku, nebylo po zvířecích obyvatelích třídy ani památky. Kolegyně, která měla krátce do důchodu, nezahájila pátrání po cvičených potkanech, nýbrž jaksi mimochodem prohodila:„V mládí jsem tak brzy přepracovaná nebývala!“ A já byla rázem v pozici káraného žáčka. Když mi tedy vychytralí sedmáci opakovaně zamykali dveře a soustavně podstrkovali různé živočichy za katedru, napadalo mě pomoci si útěkem. 

sobota 28. ledna 2012

Kmotři

Sobotní otázka bude jednoduchá - je přeci víkend a je třeba relaxovat - a návrhováJ, tedy opět dvoudílná. Nedávno jsme soutěžili na téma křest a já se k tomu vrátím. Položím jednoduchou dohledatelnou otázku: „ Kdo byli moji dva kmotřiJ?“ Plus, jako bonusJ,můžete dodat jejich profesi, aby to nebylo zas tak jednoduchéJ.
 A druhá část,  ta je formulována jako „konkurz“ J, nebo spíš návrh? - na třetího kmotra, tedy kmotra Třídní knížky. Už jsem samozřejmě o některých uvažovala, podobnou kvízovou otázku už tady i zadávala, ale pořád nemám jasno, nikoho potvrzeného, a tak to mohu nechat na Vás. Jde o to, aby to byl člověk, který vás zaujme, přitáhne, a který také bude ochotný podobnou akci absolvovat. Když už jsme společným soutěžením odhalili, že křest bude 28. března, tedy na Den učitelů - může to být jedna z cest. Ale také nemusíJ.
 Moje fantazie je v současné době velmi utlumená, takže je to na vás. A na všechny návrhy se těším, všemi se budu zaobírat.

pátek 27. ledna 2012

Do škamen

Pátek bych ráda zasvětila Třídní knížce. Snad i proto, že je pátek, víkend před námiJ, nenesu si kufr písemek na opravování, vysvědčení je vytisknuto a tiše čeká na podpisy vedení a méJ, tudíž nastává příjemná doba krátké relaxace. Ovšem leden je ve škole měsíc takřka nejdrsnější, před učením, opravováním a známkováním takřka není úniku, jsem proto školní tematikou natolik zahlcena,že i soutěžní pátek bude věnován škole, takže hlavní slovo bude mít Třídní knížka do tamvaje. Mimochodem, zdá se, že první autorské čtení bude mít ještě před svým křtem, takže jako nekřtěnáťko bude prezentována u AlchymistyJ, což není žádná tajuplná laboratoř, ale velmi příjemná letenská cukrárna.  Mohla bych se tedy ptát, co všechno Alchymista nabízí,ale to by opět byla hra s odkazy, a já bych dnes ráda objevovala nové – respektive staré – věci. Odkazuji tím i názvem, který je starým označením školních lavic. I ve Třídní knížce si s jazykovými hříčkami pohrávám, zejména proto, že dnešním dětem jsou na hony vzdálenyJ Asi tak, jak nám je nesrozumitelná jejich dnešní zkratkovitá a i jiná mluvaJ. A aby si mohly zahrát všechny věkové skupiny, budeme překládat u obou jazyků, starého i mladéhoJ. Šest jednouchých větiček tři a tři.

Takže přelož(te): 

1.       Zítra bude kalbaJ
2.       Dneska máš sardelJ
3.       Čekuj toJ
4.       Máš kalamář a násadku?J
5.  LOL ?J
6.  Nyní schovejte abakus anžto teď drahný čas budeme věnovat vyňatým slovům    ?J


                           A celá řada jiných výrazů nachází se v Třídní knížce i životě praktickém, školním. Tam asi víc...J i





čtvrtek 26. ledna 2012

Křtiny

Křest ke každé nové knížce patří, alespoň já jsem toho názoru, a své první dvě knihy jsem pokřtila opravdu poctivě, v hezkém prostředí, s milými hosty a respektovanými kmotry. Třídní knížka si na svůj křtící ceremoniál trochu počká, sama jsem byla jeho oddálením kapku zaskočená, ale nakonec, všechno má svůj čas a symboliku, tudíž mohu i křest budoucí využít ve své dnešní soutěžní otázce. Rozdělím ji na dvě části, jedna je totiž dohledatelná, druhá tipovacíJ. Nejprve se tedy ptám, kde se křtil Jan Heřman a Odnikud nikam? Napovím, že ti,kdo mají rádi obrázky Stanislava Holého, mají úkol usnadněnýJ .
A teď tipovací hra. Dokážete tipnout, kdy  tedy bude křest Třídní knížky? I tady napovím, že datum má určité symbolické souznění s názvem, takže je to vlastně jednoduchéJ.  A bude to blíž k jaru než v zimě, respektive vlastně už na jaře.Takže až to všichni uhádnete, budu moci i oficiálně oznámit, kdy to bude, abyste si mohli zaškrtnout datum v kalendářiJ. Ovšem, ne v tom mayském...J

.                             .........o tempora, o mores, pravil už Cicero
                                                         (jaké to časy, jaké to mravy!!!) 
                                                   takže čas je opravdu pojem velmi relativní:-)

středa 25. ledna 2012

Alma mater

Ve svém soutěžním týdnu bych neměla zapomenout na svou Alma mater, tedy nakladatelství, které stojí za mými knihami.  I když spojení alma mater není nejpřesnější, asi by stačilo ono materJ, almu mám někde jindeJ, ale ustálená frazeologie se nemá měnit, tudíž ji ctím a respektuji. Dnes tedy jde o Jalnu. Původně jsem se chtěla ptát, co všechno Jalna vydává nebo kdo ji vede, ale to by bylo až příliš jednoduché. Tudíž položím záludnější otázku a ta zní, zda dokážete vypátrat, podle čeho se moje malé rodinné nakladatelství jmenuje Jalna? Jelikož jsem ale odjakživa (a moji studenti to vědí) příznivcem bonusů, respektive bonusových otázekJ, které mají vyřešit složitou situaci, když jeden tápe a neví, lze odpovědět i na mou původní variantu, co že to Jalna vlastně vydává? A aby to bylo nějak urovnané, tak třeba dodat, co z toho už znáteJ???


A já jen dodám svoji letitou zkušenost, že není tak strašně těžké knihu napsat, ale vydat a následně ji prodat. Nakladatele jsem hledala léta a nakonec pomohla náhoda, díky které jsme s Jalnou už pět let v kontaktu. Ale byla to velká dřina pana nakladatele objevit, přesvědčit a zaujmout.  Ale až jednou doopravdy prorazíme, bude Jalna pojemJ všeobecně známý, tudíž se mám na co těšitJ.

             Volentem faca ducunt, nolentem trahunt
je jeden z mála citátů, které si pamatuji latinsky ( a to ještě nevím, jestli správněJ) Ale doufám, že se nechávám vést a ne vláčet, takže  určitá šance tady jeJ!!!
/Seneca: „ Svolného osud vede, vzpurného vláčíJ“ nebo tak nějak. Latinsky to působí tak sofistikovaně/
                                                                    ….  JJJ/


úterý 24. ledna 2012

Bylo nás pět

Respektive bylo jich pět. Dnešní kolo je tzv. poznávací.
J Na obrázcích níže jsem vygůglila pět hudebních velikánů. Prostý dotaz je ten, na kterém je hrdina jedné mé knihy? A aby to nebylo úplně jednoduché, doplňující podotázka zní, co tyto muže,krom toho ,  že byli opravdoví mistři svého hudebního řemeslaJ, může spojovat? Jaká tenká nit něčeho společného se mezi nimi táhne  Otázka je to dneska takřka andělská,protože…..


                         …….. Hudba je řeč andělů.





   Tak který z nich to je? Stačí samozřejmě pořadové číslo, byť jako bonus můžete pojmenovat celou pětici:-)

pondělí 23. ledna 2012

Kdo hledá, najde!

 Včera jsme poznávali, dnes budeme hledat, nepůjde tedy o přemýšlení, ale o ryze manuální činnostJ
  Na soutěživou řadu totiž přichází Třídní knížka do tramvaje, a ta, asi proto, že je malá, v paperbacku a poslední, má nehezké problémy s distribucí. Než tedy přistoupíme k dalším intelektuálním otázkám, je zde dnešní úkol. Dá se vyhledat aktivní internetový odkaz, kde je Třídní knížka k dispozici? Samozřejmě, každý aktivní odkaz vyhráváJ, nejde o to najít jich co nejvíc, ale najít vůbec nějakýJ. Třeba na Kosmasu hlásí další dotisk, což by se samozřejmě dalo prezentovat jako velký úspěchJ, ovšem realita je kapku jiná. Proto hledáme aktivní živé odkazy na weby či knihkupectví, kde Třídní knížka je. Pravdou je, že někde je jen v počítači a ne na regálu, (stalo se již dvakrát a silně pochybuji,že by někoho nutilo tyto školní fejetony krást, chyba bude patrně jindeJ) nicméně to není předmětem hry. Hra je o aktivním odkazuJ, protože kdo hledá, najdeJ!!

 I
když  Franz Kafka říkal, že:
Kdo hledá nenajde,ale kdo  nehledá, bude nalezenJ“……???

                             Nu každý to máme jinak. Já hledámJ Zatím………………………
                             Ilustrační foto z babinet.cz jako by bylo určeno pro ten dnešní den:-)


neděle 22. ledna 2012

Prostřední dítě

Prostřední dítě bývá většinou psychologů trochu odepisovánoJ. Výchovné  metody vyplácané na nejstarší zde už neplatí, a pokud se z druhého stane prostřední, Jje rázem a definitivně  zbaven rozmazlování, kterého se následně  dostává benjamínkovi.
O modelu vícečetných rodin mluvit nechci, neb jsou minoritní. Sice si jich považujiJ,ale to není předmětem mé úvahy.  Podstata je v tom, že se o prostředních mluví jako o těch, co neví, čí jsouJ. Nevím, zda souhlasit či ne, neb sama jsem nejstarší sestrou bratrů - i to je diagnózaJ - a pocity prostředního jen těžce diagnostikuji, ale tvrdí se to. 
 Zdá se, že u knih je tomu jinak. Alespoň u mě.    Odnikud nikam je moje druhá, tedy prostřední kniha. A poněkud neskromně si o ní myslím, že je (zatímJ)moje nejlepší. Proto i druhá otázka na cestě ke zlaté je z Odnikud nikam. Má dvě části:
a) o jaké území se zde jedná a proč?

b) kdy byly vyvěšeny první vyhlášky, které celou akci rozpohybovaly?
 A odpověď je stejná jako u Jana Heřmana. Dá se dohledat, nemusí být kniha. Ale i tak věřím, že se třeba najde jedinec, který si Odnikud nikam ještě zakoupí. Na rozdíl od Třídní knížky u Odnikud nikam distribuce nevázla a dosud je k dispoziciJ. Je to prostě moje milé prostřední dítěJ. Zatím jen prostřední…..


sobota 21. ledna 2012

Chronologie

Ráda vše řadím chronologicky, cítím tak určitý řád a posloupnost a pomáhá mi to ve věcech se orientovat. Chronologicky proto budu řadit i svoje soutěžní otázky. Je tedy nabíledni, že první se bude týkat Jana Heřmana, kterého mi Jalna vydala v roce 2007. Mohla bych se zeptat, kdo to vlastně Heřman vůbec byl, ale to by bylo opravdu příliš jednoduché. Takže já malinko zabrousím do obsahu knihy a první otázka zní, ve kterém ruském městě Heřman velmi úspěšně působil jako koncertní mistr i jako učitel? Otázku jistě lze odpovědět i bez četby knihy, protože je dohledatelnáJ, ale třeba si někdo v knihkupectví prolistuje a zaujmou ho i jiné pasáže ze života tohoto velkého klavíristy. Anebo se nechá inspirovat a pustí si nějakou pěknou klavírní skladbu. Klavír já osobně mám moc ráda a je to skvělý relax. Vše totiž souvisí se vším. Takže chronologicky i historicky první otázka je na světě a hra může začít.
                           Vlastně i život je hraJ

pátek 20. ledna 2012

Deset stupňů ke zlaté

Pamětníci, ale hodně velcí pamětníci, možná tušíJ něco o průkopnici televizních soutěží, která se spojuje s moderátorskými začátky Bédy Trávníčka alias Přemka PodlahyJ. Moc si na ni nepamatuji ani já, jen se mi matně vybavuje, jak naše v jádru soutěživá rodina zasedla k černobílému televizoru a napjatě sledovala své oblíbené soutěžící, jak stoupají k jakési pomyslné zlaté (to jsme si u černobílé televize museli domysletJ )desítce. Ovšem název mi utkvěl v hlavě i přes propast času, tudíž něco podobného využiji ve své stylizované soutěži. Takové moje, pane, pojďte si hrát. Tudíž zkusím vyplodit deset otázek, každý den jednu. A vítěz, respektive nejrychlejší vítěz, neb asi nevymyslím nic intelektuálně náročného, jelikož je před pololetímJ, získá knihu. Určitě Třídní knížku, jistě i Odnikud jinam, možná i Jana Heřmana. Jen ještě nevím, která bude určená jako první, druhá nebo třetí cenaJ. Samozřejmě nevím, zda bude pro Vás, čtenáře, atraktivní soutěžit zrovna o tyto ceny, ale jsme komunita hravá a soutěživá, takže snad se pár hravých jedinců najde. Tudíž deset stupňů ke knize může začít. Odpovědi nebudu pouštět jednotlivě,- aby se nenapovídaloJ, ale každý večer po deváté hodině, kdy bude denní uzávěrkaJ. A zítra- už doopravdy - začínámeJ

                                    Carpe diemJ

čtvrtek 19. ledna 2012

Vůdce

Už delší dobu přemýšlím, že nám chybí vůdce. Charismatický a morálně na výši. Člověk, který by vyvedl lidi do ulic, abychom si už konečně nenechali líbit to, co se tady děje. Ale není. Samozřejmě, že ta moje myšlenka znovuožila s odcházejícím Václavem Havlem, ale koketuji s ní už dlouho.  Nicméně zdá se, že český národ se bojí i jen onoho slůvka – vůdce. Na naší německé škole je dokonce na indexuJ. Ovšem nedávno se mi dostal do rukou zajímavý článek v ďasuJ -  ( Dějiny a současnost), kde se nad podobným problémem zamýšlí renomovaný historik. Je to emigrant, žije v USA, takže náš malý český píseček vidí hezky z nadhledu a bez emocí. I on ale hovoří o vůdci (a odmítá slovo leader, respektive česky lídrJ, které zaplevelilo naši politickou scénu). A pokládá si otázku, která mě zaujala, neb z tohoto úhlu pohledu jsem se na tristní stav naší veřejné scény dosud nedívala. Jaké by to bylo, kdyby mezi námi žily děti těch výjimečných lidí, které rukou společnou a nedílnou likvidovali fašisté i komunisté? Lidé morálně na výši, s jasnými hodnotami? Děti Nechanského, Kubiše, Morávka, Palacha a dalších? Možná bychom tady neměli plejádu bezcharakterních politiků, které jsme si údajně sami zvolili, s čímž za sebe nesouhlasím, ale na druhou stranu- kde nic není ani smrt nebere. A tak jsou ti úplatkáři nahoře smutným obrazem toho, co zbylo, a nám tedy nezbývá než čekat na onoho vůdce. Jen, aby to nebylo čekání na GodotaJ.


Ovšem čekat se dá i na jiné věci a tak pro ty soutěživé, které to zajímá, a chtějí si se mnou hrát, zítra spustím soutěž o knížky. Já se tedy těšímJ A podle Jiřího Žáčka dokonce existuje Důvod k optimismu:
 Lidé jsou různí.

Jsou i tací

kteří se dosud živí pracíJ

/z mé oblíbené knížečky Idioti mají přednostJ/

středa 18. ledna 2012

DPH

Návštěva obchodů, zejména potravinových, mě v novém roce docela deptá. Zatímco ve své peněžence nosím stále stejnou sumu, respektive sumičku, neb s našimi platy se přes veškeré veřejné proklamace nic pozitivního nestalo, spíš naopakL, z obchodů si nosím stále méně stále dražšího zboží. Není den, aby v naší Bille nepřeceňovali, samozřejmě směrem vzhůru. I z tohoto důvodu mě tedy dnes zaujalo internetové odhalení dalších nekřesťanských příjmů v okolí našich nedotknutelných vládců. Tentokrát přímo u Nečase, který se tak rád stylizuje do pana čistého a národ mu to baští. Jeho asistentka si u něho přijde na pěkné peníze, odměna přes dvě stě sedmdesát tisíc by jistě potěšila každého z nás. Zejména po zdůvodnění, které pan premiér uvedl. Ona ženština prý pracuje poctivě a plní vše, co má. Jistě hezký argument. Ovšem to bych viděla jako podmínku jejího základního platu, nikoli nadstandardní odměny. Ministerský předseda se ale cítil dotčen, proč to po něm vůbec chtějí vysvětlovat? Já si ale myslím, že dotčeni bychom se měli cítit my ostatní, pracující většina. A nechápu, že si to pořád necháváme líbit. Zatímco dole žijí mnozí i za desítku, potřebným jsou odebírány důchody-ať už invalidní, vdovské ba málem i starobníJ, nahoře se rozdávají takové odměny. Kde je to avizované šetření? Nejlíp šetří náš šikula Dobeš, zatímco nám peníze sebral, svým přisluhovačům sype, jak to jde. A to nemluvím o nesmyslných projektech, ve kterých utopí miliony. A to je školství oproti jiným ministerstvům Popelkou, takže odměny u Nečase jsou rozhodně v jiném ranku. A do toho ty jejich permanentní vulgarity, za které už neplatí ani onu symbolickou pokutu. Dávají prostě jasně čitelný signál, že oni mohou vše a zbytek národa jen držet ústa a krok. Jak dlouho to ještě chceme tolerovat?

úterý 17. ledna 2012

Ilustrace

Byť  jsem  teď chtěla Třídní knížku  chvíli nechat spát, když už se vrátila zpátky do regálů, nedá mi to, abych se ještě jednou nepřipomněla. Nebo spíš, abych nepředstavila svou ilustrátorku. S panem nakladatelem jsme vymysleli, že takový kapesní formát knížky přímo volá po nějakém obrázkovém zpestření. Jenže, kde vzít ilustrátora, když ani jeden z nás nesvede víc než stylizovaného pejskaJ? Nápad zkusit to mezi školními dětmi se ukázal být z kategorie geniálních. Terezka, jak se moje patnáctiletá ilustrátorka jmenuje, je na výtvarnou výchovu šikovná odjakživa. Prostě talent. A navíc se ukázala nejen jako člověk s fantazií, ale i velmi spolehlivý, protože své obrázky dodávala pečlivě a včas. Kdybych totéž mohla říci o distribuci knihy, zcela jistě by byl trh zaplavenJ. Ale o tom psát nechci, chci představit jednu mladou slečnu, která velmi úspěšně popírá všeobecně rozšířenou skepsi nad naší mládeží.  Dívku, která umí a jistě ji čeká velká a atraktivní výtvarná budoucnost. A já se jednou budu chlubit, že ta slavná malířka ve svých začátcích svolilaJ k ilustraci mojí knihy. Dnes ji tímto děkuji za spolupráci a těším se na její hvězdnou a bohatou výtvarnou kariéru.

pondělí 16. ledna 2012

Soutěž

Soutěž o knihy jsem tady již avizovala. Jsem ovšem zimním obdobím nějak zpomalená a tak mi vše trvá trochu déle, než bych sama chtělaJ. Ale soutěž tady přeci jenom je. Pro změnu na stránkách časopisu Překvapení, kde si můžete zaluštit o peníze, hodnotné ceny, reklamní balíčky a dokonce i o pět Třídních knížekJ.
 Potěšilo mě, že se o moje knihy může hrát, zejména když já sama se cítím být hravým a soutěživým člověkemJ. a doufám, že výhercům knihy udělají radost. A mě snad Překvapení inspiruje i k vlastní soutěži. Do hry asi vrhnu i Jana Heřmana a Odnikud nikam, aby jim to nebylo lítoJC


Jen kdyby to přemýšlení tolik neboleloJJ

neděle 15. ledna 2012

Myš

Myši rozhodně nepatří ke zvířátkům, která bych si vybrala za domácí mazlíčky.  Nějak jsme k sobě nenašly cestu. Ovšem počítačová myš je něco úplně jiného. Tady existuje souznění, péče a vzájemný souladJ.
A nyní se na mém stole zabydluje myška nová, bezdrátová J, ze které mám radost. To je domácí mazlíčekJ.
   Zachariáš samozřejmě hraje primJ, ale tato myška je také mazánek. A může být i bezdrátová, nemá s tím takový problém, jako ptactvoJ
Sedí totiž ptáci ve vzduchu a jeden druhému říká: „Už mě ta bezdrátová komunikace trochu unavujeJ.
  Tak myši klidně bez drátů kmitají a mají kde sedět. U mě na stole jí bude  sedět dobřeJ