Vdavky do ciziny

Kdepak by mě v době mého dětství, v době běsnící studené války, napadlo, že vstoupíme do NATO. Tehdy to pro nás představovalo něco západně neuchopitelného a vida, jsme tam už jedenáct let. Divili by se, soudruzi, co nám tvrdili něco o nenažrané imperialistické šelmě. I když možná nedivili, mnohé dnes dokonce jistě i NATO platí. Jo, síla názoru je poměřována silou investice a tak je najednou všechno jinak. Jakpak to bude, až budou naše děti v hluboké dospělosti? To je ale příliš filozofický začátek na pátek, a to jsem rozhodně neměla v úmyslu. Jen mi zrak padl na kalendář a nedalo mi nezmínit se. Bohužel, jarní prázdniny spějí do finiše a počasí bylo na můj vkus až příliš zimní. Byla jsem se s přáteli zahřát na obědě U Počtů, kde tady úžasně vaří. Půjdete-li někdy po Milady Horákové, doporučuji. Proklábosili jsme tady odpoledne a zvečera jsme se přesunuli na detašované pracoviště u divadla Y, kde je útulná kavárna. Tady bylo druhé setkání, dnešní den byl totiž jak vytržený z deníku kavárenského povaleče. Ale jsou prázdniny a jindy na ta setkání není čas. I podvečerní dýchánek byl příjemný a přínosný, zejména zprávou, že jedna kamarádka se hodlá provdat na Nový Zéland. Sdělila nám to jen tak, mezi dvěma sklenkami vína. Docela jsme valily oči, nicméně její argumenty, že děti už má velké, první manželství za sebou a druhé chce tedy zkusit úplně jinak, měly svoji váhu. A jde na to hopem, v červnu už hodlá zařizovat nové hnízdo na Zélandu. Je v tom i kus odvahy, ale zase, kdo neriskuje, nic nemá, tak jsem zvědavá, jak se její „protinožná“ anabáze bude vyvíjet. Zéland tady uvádím na pohledu, který mi od ní v lednu přišel. Je to fofr, v lednu výlet k protinožcům a v červnu stěhování, tedy žádný váhavý střelec. No, štír, ti na to jdou jinak. Domů jsem se vrátila v příjemně povznesené náladě, tak tak udělat blog a rychle do pelíšku:-)