Kdo šetří, má za tři

  Tak krize dorazila i do školství. Ne, že by tam dříve nebyla, ale je nějak víc konkretizovaná. Alespoň u nás. Byla vyhlášena akce „uspoř, kde se dá.“ Jelikož na platech se víc ušetřit nedá, protože v tom případě by náš příjem byl roven podpoře v nezaměstnanosti, hledá se jinde. Jeden by nevěřil, že se dá najít zdroj úspor, ale dá. Jako krok číslo jedna přijdeme o naše závratné benefity ve výši dvacetikorunových tiketů na oběd. Jistě zásadní úspora. Jako další bod ztrácíme papíry na kopírování. Znamená to návrat k psaní zadání pro písemné a jiné práce rukou, a jelikož se očekává i úspora v oblasti psacích potřeb, nejlépe bude rovnu se vrátit k husímu brku. Navrhovala jsem inovaci, aby se neposlušné děti trestaly prací - musely by pečlivě z papíru odírat text, aby papír byl znovu použitelný, ale nesetkala jsem se s pochopením. Ba naopak, vedení to pojalo jako provokaci z mé strany. Již také nepřipadá v úvahu, že bychom si při nekonečných schůzích lokly erární kávy, neb devadesát korun za pikslu je zásadní položka v rozpočtu školy. Křídy zatím ještě dostáváme, ale nikdo neví, jak dlouho toto rozmařilé plýtvání bude trvat. Není nad to, šetřit na pravém místě. Tyto uspořené položky nás jistě přenesou přes propast finanční krize a vyvedou z bludného kruhu nedostatku peněz na všechno podstatné.
Dnes odpoledne jsme si trochu poseděli. Po práci, v kabinetě. Asi naposledy, protože opotřebování školního majetku v mimopracovní dobu jistě naše školství přivede na mizinu.
Když se v té souvislosti podívám třeba na čísla, mapující finance na stále nefunkční (a ony funkční nebudou nikdy) státní maturity, cítím se tu trochu jako v Kocourkově. Ale to není nic nového pod sluncem. Jdu si na to uvařit kafe. Svoje vlastní:-)