Moje Světlušky

Jako každý rok i letos jsme se zapojili do charitativní akce Světlušky. Svítily jsme celý týden, po centru Prahy i po naší periférii, prostě děvčata se snažila, seč mohla. Výtěžek ještě není spočítán, je ale odeslán a čekáme na cifru, kolik se nám povedlo vybrat. Loni byla dost vysoká, ale mám takové tušení, že letos bychom mohly být ještě lepší. Jen jsem překvapená příběhy, které mi Světlušky poté vyprávěly. Hodně se totiž letos setkávaly s negací, lidé jim nadávali, byli na ně hrubí, v jednom případě byl na ně hrubý i policista. Přitom nikoho neobtěžovaly, nenutily zaplatit, prodávaly suvenýry, které k tomu nadace dává, vždy ve svém volném čase.  Podobné negace jsou samozřejmě každý rok, jen letos jich bylo nějak více. Alespoň ta děvčata to tak vnímala. Ale ony jsou šikovné, nedaly se, s nikým nešly do konfliktu, negativní místa opustily a šly tam, kde lidé pomáhají. A že pomáhají hodně, o tom svědčí vybrané peníze. Jen ta negace se těžko vstřebává.  Doba je asi zjevně zlá, když se to takto verbalizuje. Ale jsem ráda, že Světlušky se nedaly:-)

Doskočiště Protektorát

Dnešní pravidelné nedělní čtení ráda věnuji svojí páté knížce, sbírce fejetonů ze života našich parašutistů, která nese název Doskočiště Protektorát.
Mám z ní radost, těší mě, že už mám pětilístek a chystám se na umetání cestičky na pulty knihkupců. S nadějí doufám, že potěší i Vás, moje čtenáře:-)

První info: kniha byla viděna v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici. Hned vedle Milana Kundery, takže na velmi dobrém místě a v luxusní společnosti. Super.

Přehlídka hudby

Aneb dnešní příjemné setkání ve Vranově. Krásný kraj, milí lidé a zajímavá setkání. 

Doskočiště je tady

S podzimem přichází na trh moje pátá kniha, tentokrát věnovaná hrdinům protifašistického odboj, konkrétně parašutistům, kteří připravili atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Mediální prostor tomuto tématu přeje, a pokud bych všechny ty dokumenty, filmy a další aktivity, které v souvislosti s tímto tématem brala jako reklamu, pak bych mohla konstatovat, že tento svět je nám nakloněn a zájemci mohou kupovat. V neděli jde v televizi pravidelný dokument o atentátu, do českých kin se blíží slavný film Antropoid, probíhá i řada vzpomínkových akcí. Zájemci o detaily ze života těchto statečných lidí by pak mohli kupovat tuto knížku. Najdou zde příběhy jejich životů. Jsem tady trochu za „Boženu Němcovou“, která sbírala a dala dohromady pohádky. Já sbírala a dala dohromady příběhy statečných mužů, kteří se vrátili z Anglie zpátky do protektorátu, aby zde bojovali za naši svobodu.

Je to pátý počin, mám z ní radost. A s radostí ruku v ruce přichází druhý úkol, dostat knížku mezi lidi, ke čtenářům.  Dle slov Umberta Ecca je každá nová knížka jak malé dítě, dva roky minimálně se mu musíte intenzivně věnovat, aby chodilo a mluvilo. Respektive, aby knížka přišla mezi lidi. Řídím se jeho moudrem. Plánovala jsem klasický křest, ale pan nakladatel jde s dobou a tvrdí, že in je dneska virtuální realita. Takže budu natáčet knižní thriller:-)

Jinak, všechny knihy šly do distribuce, takže křest by stejně být nemohl. Kosmas učinil velkou objednávku, což mě tedy těší, ale i zavazuje.

A ten křest nezavrhuji, jen (doufám) posouvám. Do dlouhých listopadových či předvánočních večer. Do doby, když knihu již každý bude mít koupenou a na křest si přijde pro podpis:-). 

A posedět a pohovořit, na milém křestním setkání.

Nyní se jdu chystat na natáčení. A těším se, že knížka poprvé vyráží mezi vás. Pokud se mi ozvou první kupci,(třeba přes moje stránky nebo zde) budu mít Vánoce už nyní:-). A následně celý podzim…

Šťastnou cestu, Doskočiště:-)

Hovory

Česko-německé vztahy jsme v Hovorech již jednou měli. Včera tedy šlo vlastně o volné pokračování, o česko - německé vztahy II. Konkrétně jsme se tentokrát zaměřili na druhou polovinu dvacátého století, kterou nás opět provedl pan profesor Jaroslav Šebek. Zájemců o jeho přednášku dorazilo opět poměrné sympatické množství,  i když bych určitě přivítala i  větší návštěvnost. Hlavně proto,že povídání s panem docentem bylo opravdu zajímavé a přínosné.Začali jsme divokým odsunem, pokračovali přes vztah k oběma německým státům v době minulého režimu a došli jsme až k současnosti. Moc pozitivně kvituji, že třeba takový odsun jsme rozebírali ze všech stran a nepodlehli té současné mediální módě o zlých Češích a hodných Němcích, protože tak to doopravdy nebylo, ač je to současný trend v komentování poválečné situace. Jsem ráda, že my zachováváme objektivitu a vysvětlujeme věci v historických kontextech, I proto je dobré na Hovory chodit:-).
Dále jsme se zabývali vztahem k NDR a NSR, tedy k hodnému a zlému Německu, připomněli si známou "Ost politik," vysvětlili si poválečný vztah evropských mocností k Mnichovu a samozřejmě, přes rok 89, sjednocení Neměcek, jsme skončili u současného česko-německého vztahu. Tedy jak vidno, téma bylo obsažné, spoustu věcí jsme se dozvěděli, a protože bylo podáno zajímavě, i diskuse byla takřka bouřlivá. Prostě jsme po prázdninové přestávce začali takřka velkolepě. A za měsíc s panem Vítem Vlnasem zamíříme k postavě Jana Nepomuckého. Již nyní Vás zvu!.

Valerie Zawadská

V rámci setkávání s osobnostmi naší současné kulturní scény navštívila naši školu paní Valerie Zawadská. Úterní odpolední beseda se tedy nesla v duchu herectví, dabingu, práce s textem, dramatizace textu a poezie, tedy vše, čemu se budou věnovat naše literární říjnové dílny. V našem říjnovém termínu paní Zawadská nemohla, ale besedu nám ochotně věnovala. Děti se ptaly, práce ve filmu i dabing je i pro ně zajímavá. Paní Zawadská je milá, tolerantní a příjemná dáma, tak se tedy sešly dva atributy, které vytvořily velmi příjemné odpoledne. Kultivujeme děti a jejich jazykový projev všemi možnými způsoby. A snad se to i daří

Retro

Nejsem vyznavač retro stylů a nějaké nostalgie, nota bene ostalgie:-),ale výstavu v Tančícím domě, zaměřenou na retro, jsme si ujít nenechali. Na celé odpoledne jsme se dobrovolně přenesli do časů snad již definitivně minulých. A jelikož nešlo o žádnou kontroverzi, bylo to příjemné plynutí minulosti, návratu do dětství a připomenutí detailů, které kdysi tvořily nezbytný kolorit naší každodennosti. 

A hlavně, navštívili jsme Tančící dům, což je docela příjemný zážitek. Mám ráda tuto architekturu, takže šlo o veskrze milou pondělní exkurzi.