pondělí 21. srpna 2017

Předpony

Už dlouho mě nikdo tak láskyplně a přátelsky nevyzval k tomu, abych se utopila. Hanička tomu tak činila na Korfu dost pravidelně. Pořád si totiž plete významy některých tvarů a tak často dojde k veselým situacím. Třeba, když chce zamazat záda krémem, utopit se v bazénu či v moři nebo když kontroluje vlastní rodiče, kteří v době její nepřítomnosti prováděli doma rekonstrukci dotazem, zda to už podělali. Myslí samozřejmě udělali, podobně jako výzva k utopení znamená trénovat potopení. Řekové zjevně děti milují a jejich vztah k Haničce mě o tom přesvědčoval každý den naší řecké dovolené. Vrhali se na ni s objetím, polibky či širokým úsměvem, takže jsem ji dost drtila ručičku v obavě, aby mi ji nikdo neukradl. Ona ale vše nesla s úsměvem a veškeré situace rozjasňovala svými dotazy, gramaticky velmi půvabnými. Takže jsme věděly, že tam pojdeme, myšleno dojdeme, pejsek něco užere místo sežere a nakonec se všichni utopíme. To bylo díky pobytu na moři u ní výrazem nejfrekventovanějším. V reálu se nic takového nestalo, nikdo se neutopil, byť potápět jsme se naučily. Nikdo se ani nezapálil ani nespálil, a zamazaní jsme byly jak od písku tak namazaní krémem. A opojení řeckým vzduchem a sluncem. A trochu mě to vedlo k zamyšlení nad tím, jak to asi mají cizinci s tou naší češtinou těžké. A nejen předpony. Mnohem víc třeba předložky. Proč jedete na Slovensko a do Slovinska? No, zkuste to někomu vysvětlit? Myslím tím cizince, ne tříleté dítě, které má svůj specifický slovník. Ovšem v obou případech je ta čeština nejen zrádná, ale hlavně krásná a zajímaváJ

neděle 20. srpna 2017

Pod cypřišem se sklenkou ouza

Když vzpomínání, tak pořádně. Ještě jedno nostalgické, leč krásné, nedělní čtení. A zítra na tábor:-)

                                                      Výsledek obrázku pro Příběhy z olivového ostrova aneb Když na Korfu kvetou mandloně

sobota 19. srpna 2017

Nalezeno na půdě


Patrně dýmka našeho dávného praprapředka. Začíná zajímavé pátrání. Koho přesně byla a zač ji dostal...


čtvrtek 17. srpna 2017

Benátky nad Jizerou

V pět hodin večer jako vymeteno. Ani na kafe není kam zajít.Nikde nikdo.Ale i tak, krásné město. A to ticho...




















středa 16. srpna 2017

Kdy tam budou?

Nejvíce začátkem února a během prázdninových měsíců, nejlépe vždy na počátku nějakého dovolenkového turnusu.

Kdo? Lovci řidičů bez dálničních známek. Zrovna nedávno jsem je pozorovala. Vystartovali totiž ze své obvyklé skrýše krátce přede mnou, nahodili maják a jali se stíhat nebožáka bez známky. Dostihli ho ještě před sjezdem na Mirošovice. Projížděla jsem kolem, když už ho měli pěkně stranou a zjevně kasírovali. Nu, nejsem příznivec porušování zákonů, v žádném případě. Vím, že ani neznalost neomlouvá. Je mi naprosto jasné, že naši řidiči v cizině platí horentní pokuty za přestupky vědomé, ale i za ty nevědomé. 
Jen si nejsem tak úplně jistá, zda i v cizině je to cílený lov postavený na předpokladu právě zmíněné neznalosti. Že se prostě úmyslně loví. 
Je to jasné třeba v pražské MHD, revizoři jdou vědomě po těch, co zaplatí, v prázdninových měsících po turistech, kteří se třeba jen spletou. Viděla jsem, jak pokutovali člověka, který nejel na černo, ale na špatný lístek. Nelítostně ho obrali. Sedícího (a dost páchnoucího) bezdomovce nechali být. Zjevně by jim neměl co dát. Když jsem je upozornila na evidentního neplatiče, ihned zkontrolovali i mě a pak se slovy, ať se laskavě starám o sebe, vystoupili. 
Stejně motivovaný mi přijde lov na neplatiče známky na našich dálnicích. Navíc v čase, kdy jen málokdy můžete po naší dálnici jet dálniční rychlostí, většinou se musíte sunout šedesátkou, často jen v jednom pruhu, a vůbec nejčastěji stojíte. Dálniční rychlost tedy ne, dálniční známku ovšem ano. I v okamžiku, kdy dálnici od okresky prostě nerozeznáte. Jako Němec s tím určitě musíte mít problémyJ
Nu, kapku nadsázka, ale reálný lov to je. A z mého úhlu pohledu dost nefér, záludný, byť se tyto pocity v diskusi snadno sejmou tvrzením, že pravidla se prostě mají dodržovat. Mají. Jenže v zemi, kde zákon platí jen pro někoho, je dost těžké se s tím smířit. Jistí si ovšem můžeme být, že uprostřed ledna tam žádní lovci nebudou. Nekyne šance na tučný úlovek, co by tam tedy dělali. Ještě by po nich někdo mohl chtít, aby mu nějak poradili či nedej bože pomohli. A tak to u nás přeci nefunguje. 

úterý 15. srpna 2017

Není pták jako pták

Čeština je jazyk velmi flexibilní, leč některé konzervativní prvky by se i v něm daly objevit. Třeba přechylování ženských jmen. Být Nováková je naprosto normální , být Jana Novak z Horní Lhoty je už poněkud prazvláštní. Trvat ale na tom, že třeba taková Kim Nowak je také Nováková je zase umanutost. Ale ženská příjmení dnes rozebírat nechci, byť u příjmení zůstanu. Ale u toho, co mě některá příjmení odnaučila. Odnaučila jako učitelkuJ. Třeba ta ptačí. Od malinka jsme doma používal přirovnání ohledně holuba na báni. V okamžiku, kdy jsem podobnou, rádoby vtipnou, otázku použila k chlapci, který se sice vrtěl jako holub na báni, ale zároveň byl i Holub, vyznělo to spíš trapně,než vtipně. Když mi pak do třídy přibyl i hoch Vrabec, přísloví o vrabci v hrsti a holubu na střeše také moc nevyznívalo. Po přistěhování Hrdličky jsem zase nemohla vyprávět o ptačí letce, protože bych chlapce vystavila posměchu neptačích jmen. Lehce erotické příjemní mě pak rázně odnaučilo vyvolávat hocha příjmením, protože vyzvat dítě: „Tak se pojď ukázat, Šourku,“ jsem fakt nedokázala navzdory tomu, že úplně prudérní se necítím. Podobně riskantní jsou i příjemní v podobě přídavných jmen, protože konstatovat, že „máš diktát celý červený, Červený“ je také nic moc. Podobně seknut se lze i s příjmením Zelený, Modrý i či jakékoliv jiné barvy, o vlastnostech jako třeba Teplý ani nemluvě. Nejvíc mi ale dávají v poslední době zabrat ptačí jména. Ani jsem netušila, že jich tolik existuje. Poté, co se mi ale v jedné skupině sešel Holub, Vrána, Vrabec, Hrdlička, Straka, Špaček, Sokol a Drozd, trochu jsem se vyděsila. Zas takový ornitolog nejsem. Navíc jsem chvíli nevěděla, co tedy s Kolouchem, Daňkem, Liškou a Jelenovou?

Ale nakonec se to zvířectvo poměrně dobře sneslo. Jen doufám, že zvířecí terminologii neužívají i v hovorech o mně.  I když, nějaký ptačí přídomek by mohl být i lichotivý. Hlavně si ale musím dávat pozor na jazyk a česká pořekadla. Protože zírat jako vrána či krást jako straka není v podobném kolektivu dobré konstatování. J