středa 17. dubna 2019

Kdo zapálil katedrálu?

To se asi nikdy nedozvíme, pokud tedy nevystoupí nějaký šílenec, jako kdysi Herostratos z Efesu, který zapálil jeden ze sedmi divů světa, Artemidin chrám. Zapálil ho proto, aby tak vstoupil do dějin. Tak toho tedy známe. Jinak moc žhářů neznáme, myslím tím těch, co zlikvidovali slavné budovy. Třeba naše Národní divadlo. I tehdy se hned rozjely konspirační teorie, jako že to zapálili Němci, kteří nechtěli, aby Češi měli vlastní divadlo. Nu, nebylo to tak, alespoň se tvrdí. Mohli za to dělníci, kteří nebyli dost opatrní s ohněm na střeše. Tak to vidím i na Paříž, že nějaká neopatrná rekonstrukce... byť se mi to zdá prapodivné. A hlavně, člověka úplně bolelo srdce, když ten požár viděl. Byla jsem v tom chrámu několikrát, tak to prostě bolí, když člověk vidí ten zmar. Ale zjevně, život jde dál. Katedrála stojí, nějak ji snad zachrání a svět se točí dál. Ale kdo to zapálil či jak takový požár vznikl, to se asi doopravdy nedozvíme. 

úterý 16. dubna 2019

Wandertag

Někteří příjímačkují, jiní wandrují. My třeba ve Stromovce. A je to fajn. Celé dopoledne na vzduchu ve Stromovce. Netušila jsem tedy, neb tam dopoledne běžně nebývám, jaký je tam pracovní ruch, jeden traktůrek za druhým. A kolik lidí si tam před polednem pobíhá:-) A do toho my, na bruslích, pěšky i na skatu. A také s Tobiášem, toho to bavilo nejvíc. Celé dopoledne lítal jako blázen a pak vytuhnul až do večera. Užil si to. My ale také. I s obědem v restauraci Vozovna. Jedla jsem taliány, což jsem jedla prvně v životě. Z kastrůlku, jaké mívala naše babička. A byl to gastronomický zážitek:-). Po obědě jsme se rozešli a už teď se těšíme na vandrování příští rok.

pondělí 15. dubna 2019

Přijímací zkoušky

Je čas testování. S pučícím jarem, kdy mládež myslí na úplně jiné věci, začaly přijímací zkoušky. Státem řízené, asi proto bylo první kolo v pátek. I přesto, že řada dohadů na toto téma již před léty páteční termín zavrhovala, protože jsou děti v pátek unavené a vůbec, z hlediska hygieny práce je to dost nevhodný termín pro tak zásadní zkoušku, je to v pátek. A také v pondělí, tedy dnes. To je opravný termín. A ti mladší, na osmiletá gymnázia, ti to mají zítra. Do toho maturitní testy, takže čas zkoušení je v plném proudu. Vzpomínám na nervy kolem svých vlastních přijímaček a jsem ráda, že už podobné stresy absolvovat nemusím. Byť mi pořád někdy vstupují do snu, jakože jdu někam na zkoušku a nevím vůbec nic. A pořád je to šílený pocit. Tak ať se to v reálu nikomu ze zkoušených nestane:-)

neděle 14. dubna 2019

Strach za oponou

Kdysi jsem četla detektivku Smrt má vůní inkoustu. Docela mě bavila a tak jsem s radostí sáhla po další knize tohoto autora, Strach za oponou. Stejně jako minule, děj v Praze před sto lety, v německém divadle, se skvělými dobovými reáliemi. Pozvolnější vtažení do děje než minule a dál se uvidí. Divadlo i starou Prahu mám ráda, tak snad druhotina nezklame, když prvotina nastavila určitou laťku:-)
                                                   Strach za oponou

sobota 13. dubna 2019

Postcrossing

Stále provozuji. Je to sice čím dál dražší koníček, ale pořád se mu ještě věnuji. Je to zajímavé, odkud ty pohlednice chodí a jak dlouho chodí. Někdy je to jen pár dní, jindy putují celé dlouhé týdny. Nevím, zda je pak blokuje naše pošta či zda se zasekly kdesi nad mořem či v poštovních skladech rozvojových států. Pohlednice ale chodí za všech koutů světa, ze zemí demokratických i totalitních. Někdy se zajímavým textem, jindy jen s pozdravem. Někdy se zajímavým pohledem na město či krajinu, jindy jen univerzální květinový vzor. I známky jsou někdy zajímavé, jindy jen razítka. 
Je to prostě pořád příjemní zpestření života a nahlédnutí do poštovní schránky je vždy kapku dobrodružné. Nejsou tam pořád jen reklamy, případně výzvy  k nějaké úhradě. Je tam čas od času i hezký pohled s příběhem z velké dálky. A to stojí i za to neustále se zvyšující poštovné!

pátek 12. dubna 2019

Karel Kryl

Dnes by slavil 75. narozeniny. Proto je hezké si ho připomenout. Jeho tvorbu i jeho samotného. Byl to takový až vizionář, řekla bych. A stál si za svým, čímž asi vadil tehdy a obávám se, že by vadil i dnes. Ale to nechci rozebírat. Chci ho jenom připomenout. Měla jsem ho ráda, a dodnes ho ráda poslouchám. I mám jeho Kníšku Karla Kryla, občas si v ní listuji a čtu. Měl velký cit pro slovo. Empatii pro lidi a také pro dějiny. Škoda, že už tady tak dlouho není...
                                                      Výsledek obrázku pro kníška karla kryla