Olympiáda

Po týdnu knižního soutěžení jsem se celkem stylově ocitla na olympiádě. Tentokrát se nejednalo o knihy, ale o historii. A historie magistra vitae, tudíž jsem se těšila. Stalo se již tradicí, že v tomto zimním čase rozehříváme mozkové závity bádáním v dávné i nedávné historii. V DDM Prahy osm se již řadu let scházíme v neměnném porotcovském složení, abychom posoudily historické povědomí žactva osmé pražské části. A bývají to převážně nadaní historici, respektive historičky. Letošní téma bylo o penězích. Peníze jsou, jak známo, až na prvním místě, a tak už pronikly do školního soutěžení. A jelikož se vývoji měny většinou ve školní výuce nevěnuje příliš pozornosti, stal se ze zadání docela oříšek. Tak schválně, věděli byste třeba, co byly bankocetle? Nebo čím se platilo za Jana Lucemburského? Uf, vidím, že ze setrvačnosti posledního týdne kladu otázky i nadále, ovšem už bez nároku na výhruJ. Naši soutěžící si vysoutěžili knižní poukázky na nákup do Luxoru. Takže nakonec šlo vlastně zase o knížky. A ještě k tomu o hezký den, vymykající se z běžného školního koloritu a zaštítěný olympijským heslem, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. My jsme ovšem zvítězilyJ!

Moje šikovná studentka postupuje dál, tudíž odcházíme s vavřínovým věncem. A cílem je vyhrát i další kolo, malé cíle prý nemají významJ!.

 Tak jsem zvědaváJ.

 Pecunia non oletJJJ …..praví staří latiníci, respektive prý císař Vespaciánus. Mně se víc líbí Woody Allen, stejně jako jeho filmyJ : Peníze jsou lepší než chudoba. Přinejmenším z finančních důvodů…. J

Vysvědčení

  Předávání vysvědčení je den, který mám ráda. V červnu samozřejmě mnohem vícJJ, ale ani lednové finále nezatracuji, byť…. Mám několik, vcelku bezvýznamných, ale přeci jen výhrad.J Nejvíc mi vadí, že den vysvědčení by měl být dnem slavnostním.
A není! Nevolám po darech a květinách, byť nepopírám, že jsou příjemné, ale v lednu se už dávno nic nedává, ani poupěJ.

Volám po odlišení od všedních dní, po tom, že děti mají přijít nastrojené, převzít si výzoJ -  jde přeci o výsledek jejich půlročního snažení, a zase jít domů. Třeba s rodiči na oběd, pohár či jen tak na procházku. Ve vyšších ročnících asi na rande nebo do báruJJ,  tam bych s rodiči moc neuspěla, ale prostě to nějak oslavitJ, ozvláštnit. Ovšem velmi těžko se to prosazuje v atmosféře, kdy se škola tváří, jako že jde o běžný den, učí (někteří i zkoušíL), a na konci dne se jim do ruky strčí onen úřední dokument. Bojuji s tímto nešvarem už léta, žel, marně. Tudíž i dnes jsem vysvědčení rozdávala poslední hodinu a nikterak se nehoršila nad jejich všedním oblečením a všední náladou. Co taky jiného lze po dnu běžného učení vyloudit, že?
  Ale abych nebyla nespravedlivá, mám pár dětí, které se vyfiknou a vnímají ten den trochu jinak. Ale je jich málo a dík patří samozřejmě jejich rodičům, kteří to vnímají podobně jako jáJ. Květiny  samozřejmě nebylyL a navíc ani nejsou pololetní prázdninyL, jsou přesunuty až na pátek, tudíž hned zítra nanovoLJ. Ale abych nebyla nespravedlivá, dostala jsem krásnou bonboniéru, takže sbohem dietoJ.

Mě ovšem dnes čeká ještě jedno vysvědčení, a to vyhlášení mých Deseti stupňů ke zlaté. A vidím to následovně. Deset dní bylo fakt dlouhých, takže vítěz je nabíledni. Je to ten, kdo odpověděl všech deset otázek. A další oříšek, byli to tři mušketýři, respektive dvě mušketýrky a jeden mušketýr. Zapeklitá situace, jak to vyřešit. Státního notáře nemám a rozhodovat mezi stejně dobrými výsledky je odjakživa pro mě problém.Tak jsem to nakonec vyřešila takto. Za vítězky označím obě ženy AMÉLII A MAJKU.  A MUTILA do třetice…tramtará:-).Ovšem, ráda bych odměnila i ostatní, takřka pravidelné soutěžící- a to je MARGIT a LEZARTS.Tím pádem je z vás docela sympatická pětka, číslo v den vysvědčení takřka symbolické. Pošlete – li mi na rejcka@seznam.cz vaši poštovní adresu a přání, kterou z mých tří knih byste chtěli, pokusím se Vám vyhovět. Doufám, že uspokojím všechnyJ .Když vysvědčení, tak s plnou parádouJJ.
             A

No a na závěr, ještě jednou děkuji za Vaši hru. Děkuji všem účastníkům i náhodným pozorovatelům, hrála jsem s Vámi ráda a těším se na další hravé dni. Hezký večer všem

A jdeme do finále...

Poslední soutěžní otázka je tady. Ale ještě než ji položím, ráda bych poděkovala všem soutěžícím.  Moc si vaší ochoty hrát, a ještě k tomu pátrat po indiciích souvisejících s mými knihami, vážím!!! Mě hra moc bavila, doufám, že Vás také. A asi zase brzy něco vymyslím, byť ne tak časově náročné. Deset dní je hodně, o to víc si považuji těch, co soutěžili každý denJ. Příště to bude něco na způsob AZ kvízu, to je za deset minut hotové J. Ale abych nezapomněla na svou poslední otázku. Pořád ještě váhám, zda lehkou nebo těžkou, ale je to poslední, tak asi těžkou. Tedy:

Kdo byl Mikeš? Tedy ne kocour Mikeš,ale Adolf Mikeš? Co byly SS hoffy a kolik zvířátek se nachází na obálce Třídní knížky?  Je to spravedlivě rozděleno, z každé knížky jedna otázka a těžká nakonec  asi neníJ .

         A máte to za sebouJJ. Zítra to vyhodnotímeJ

Která je která?

Neděle bývá na mém blogu velmi často zasvěcována čtení, nedělnímu čtení. Proto i nedělní soutěžní otázka se naskýtá sama od sebe. Níže jsou tři ukázky a vaším ukolem je napsat, která je která? Tedy název té knihy, ze které ukázka pochází. JJ
Jednoduché, že? J.
  Tak abychom to kapku zdramatizovali, dodejme, prosím, ke každé její rok vydání. A zítra jdeme do finále, bude poslední otázka  a vyhodnocení. A v úterý vysvědčení, nejen pro děti,ale i pro vás, šikovné a statečné soutěžící. Těším se J

1. Před úplným koncem války jsme i u nás slyšeli o chystaném povstání.

Praha volala o pomoc, bylo to hrozně emotivní. František nemohl nereagovat.

Vypravil se s partou kamarádů do lesa.

„Je třeba konečně něco udělat!“

Myslel spíš na překážky v lese než na revoluční čin, připletl se však do ostré akce.

S vypůjčenou zbraní vystřelili po Němcích.

Oni samozřejmě vůbec nezjišťovali, že jde jen o vesnickou partičku. Začali do nich pálit kulomety. Josku Hašků zastřelili. Zbytek se rozprchl jak vrabci. František utekl dolů do chalup. Vyhmátli ho tam. Byl zatčen.

To všechno mi s očima na vrch hlavy líčila sousedka, která všechno pozorovala z vikýře svého domu. Nevěřícně jsem vstřebávala šokující bolestivou realitu. Válka končí, mám snad teď přijít o manžela?

Dolehla na mě obrovská tíha zodpovědnosti. Najednou jsem byla přesvědčená,že to nezvládnu.

      2. Když jsme vítali sovětské tanky, narychlo svázanými pugéty šeříků, opojeni radostí z konce války, sotva jsme pod návalem emocí tušili možný nesoulad. Neměli jsme vizi, neměli jsme starosti. Měli jsme jen posvátný pocit spokojenosti a štěstí, hmatatelného štěstí, odstupňované jak vášnivě gradující koncertní věta. V extázích životních symfonií jsem zažíval emoce,které se vymykaly všemu, co jsem dosud prožil.Před námi byla skvělá budoucnost, za námi jen historie. Růžovými brýlemi jsme viděli svět, v němž se milovalo,hrálo,žilo, z šeříkové vůně se k nám vzpínala extatická naděje s nesmělou vizí štěstí. Třeba se znovu podívám do Orla. Teď, po válce, bude jistě snadné Rusko navštívit. Rád jsem na Orlíku ruské vojáky pohostil, s láskou jsem oprášil svoje znalosti ruštiny. Nemívám kocovinu. S chutí jsem se proto opájel novými životními pocity. Harmonická předehra v mých uších dokonale ladila. 

   3.Mám jen jedny nervy,“ zdůrazňuje kolegyně, když chce odmítnout výuku v sedmé bé nebo v rozdivočelé šesté třídě, která přivedla do blázince už dvě naše kolegyně.Není sama, koho vrcholící puberta v tomto věku dokáže pěkně vydeptat. Někteří nasazují metodu ala Igor Hnízdo, jiní dělají mrtvého brouka, někteří se tam prostě bojí.Několikrát jsem také podlehla. Pokusila jsem se sice jejich žerty ignorovat, ale panický strach z hlodavců všeho druhu mi tehdy nějak nedovoloval věnovat se výkladu shody přísudku s podmětem v okamžiku, kdy mezi dredy několika lhostejně se tvářících dětí vykukovaly zvědavé potkaní čumáčky. Silou vůle ovládající klepající se nervovou soustavu jsem opouštěla třídu s lehce prokouknutelnou výmluvou, že musím do ředitelny. Sotva jsem opustila prostor, nekontrolovatelně jsem se roztřásla, pak nastala krátká fáze intenzivního hysterického pláče, a takto relativně uklidněná jsem se vydala za zkušenějšími kolegy prosit o pomoc. Když jsem dovlekla do třídy lehce se vzpouzející matikářku, nebylo po zvířecích obyvatelích třídy ani památky. Kolegyně, která měla krátce do důchodu, nezahájila pátrání po cvičených potkanech, nýbrž jaksi mimochodem prohodila:„V mládí jsem tak brzy přepracovaná nebývala!“ A já byla rázem v pozici káraného žáčka. Když mi tedy vychytralí sedmáci opakovaně zamykali dveře a soustavně podstrkovali různé živočichy za katedru, napadalo mě pomoci si útěkem. 

Kmotři

Sobotní otázka bude jednoduchá - je přeci víkend a je třeba relaxovat - a návrhováJ, tedy opět dvoudílná. Nedávno jsme soutěžili na téma křest a já se k tomu vrátím. Položím jednoduchou dohledatelnou otázku: „ Kdo byli moji dva kmotřiJ?“ Plus, jako bonusJ,můžete dodat jejich profesi, aby to nebylo zas tak jednoduchéJ.

 A druhá část,  ta je formulována jako „konkurz“ J, nebo spíš návrh? - na třetího kmotra, tedy kmotra Třídní knížky. Už jsem samozřejmě o některých uvažovala, podobnou kvízovou otázku už tady i zadávala, ale pořád nemám jasno, nikoho potvrzeného, a tak to mohu nechat na Vás. Jde o to, aby to byl člověk, který vás zaujme, přitáhne, a který také bude ochotný podobnou akci absolvovat. Když už jsme společným soutěžením odhalili, že křest bude 28. března, tedy na Den učitelů - může to být jedna z cest. Ale také nemusíJ.

 Moje fantazie je v současné době velmi utlumená, takže je to na vás. A na všechny návrhy se těším, všemi se budu zaobírat.

Do škamen

Pátek bych ráda zasvětila Třídní knížce. Snad i proto, že je pátek, víkend před námiJ, nenesu si kufr písemek na opravování, vysvědčení je vytisknuto a tiše čeká na podpisy vedení a méJ, tudíž nastává příjemná doba krátké relaxace. Ovšem leden je ve škole měsíc takřka nejdrsnější, před učením, opravováním a známkováním takřka není úniku, jsem proto školní tematikou natolik zahlcena,že i soutěžní pátek bude věnován škole, takže hlavní slovo bude mít Třídní knížka do tamvaje. Mimochodem, zdá se, že první autorské čtení bude mít ještě před svým křtem, takže jako nekřtěnáťko bude prezentována u AlchymistyJ, což není žádná tajuplná laboratoř, ale velmi příjemná letenská cukrárna.  Mohla bych se tedy ptát, co všechno Alchymista nabízí,ale to by opět byla hra s odkazy, a já bych dnes ráda objevovala nové – respektive staré – věci. Odkazuji tím i názvem, který je starým označením školních lavic. I ve Třídní knížce si s jazykovými hříčkami pohrávám, zejména proto, že dnešním dětem jsou na hony vzdálenyJ Asi tak, jak nám je nesrozumitelná jejich dnešní zkratkovitá a i jiná mluvaJ. A aby si mohly zahrát všechny věkové skupiny, budeme překládat u obou jazyků, starého i mladéhoJ. Šest jednouchých větiček tři a tři.

Takže přelož(te): 

1.       Zítra bude kalbaJ

2.       Dneska máš sardelJ

3.       Čekuj toJ

4.       Máš kalamář a násadku?J

5.  LOL ?J

6.  Nyní schovejte abakus anžto teď drahný čas budeme věnovat vyňatým slovům    ?J

                           A celá řada jiných výrazů nachází se v Třídní knížce i životě praktickém, školním. Tam asi víc...J i

Křtiny

Křest ke každé nové knížce patří, alespoň já jsem toho názoru, a své první dvě knihy jsem pokřtila opravdu poctivě, v hezkém prostředí, s milými hosty a respektovanými kmotry. Třídní knížka si na svůj křtící ceremoniál trochu počká, sama jsem byla jeho oddálením kapku zaskočená, ale nakonec, všechno má svůj čas a symboliku, tudíž mohu i křest budoucí využít ve své dnešní soutěžní otázce. Rozdělím ji na dvě části, jedna je totiž dohledatelná, druhá tipovacíJ. Nejprve se tedy ptám, kde se křtil Jan Heřman a Odnikud nikam? Napovím, že ti,kdo mají rádi obrázky Stanislava Holého, mají úkol usnadněnýJ .

A teď tipovací hra. Dokážete tipnout, kdy  tedy bude křest Třídní knížky? I tady napovím, že datum má určité symbolické souznění s názvem, takže je to vlastně jednoduchéJ.  A bude to blíž k jaru než v zimě, respektive vlastně už na jaře.Takže až to všichni uhádnete, budu moci i oficiálně oznámit, kdy to bude, abyste si mohli zaškrtnout datum v kalendářiJ. Ovšem, ne v tom mayském...J

.                             .........o tempora, o mores, pravil už Cicero

                                                         (jaké to časy, jaké to mravy!!!) 

                                                   takže čas je opravdu pojem velmi relativní:-)