Časy se mění

   Ráda jsem si – i s ohledem na své neustále opakované pokusy jíst zdravě- pochutnávala na pangaciovi. Doma, v restaurantu či ve školní jídelně. Pak jsem se dočetla, že je to jen plevelná ryba, která do sebe vstřebá veškeré škodliviny, že mě úplně přešla chuť. Stejně tak jsem to měla s kuřecím masem, dokud jsem nenastudovala podrobnosti o našich obchodních praktikách. Výrobci totiž dokážou maso nastavit vodou. A aby ji maso udrželo, přidávají k němu ještě chemické sloučeniny či protein ze zbytků hovězího a vepřového. České zákony tohle všechno umožňují. Jelikož české zákony umožňují takřka všechno, a co neumožňují se stejně děje, napadá mě, jak dalece si rádoby zdravým stravováním vlastně škodíme. Často si přitom vzpomenu na svoji babičku. I ona chtěla být in, ačkoliv se tomu tehdy říkalo úplně jinak. A tenkrát se propagovalo hliníkové nádobí. Babička vyměnila svoji výbavu starých hrnců za nové, módní, hliníkové. A všichni v nich vesele vařili a jedli z nich. Pak střih a v paměti se mi vybavuje rozsáhlá protihliníková kampaň. Není nic škodlivějšího než hliník. Podle všeho bychom měli všichni předchozí hliníkové hody zaplatit přinejmenším zdravím, leč nestalo se tak. A nastala éra nerezu. Kde nebylo nerezové nádobí, bylo skoro rizikové jíst. Dnes jsem četla, že nerez způsobuje alergii! Nejsem zrovna vyznavač nejnovějších trendů, leč samozřejmě mnohdy podlehnu. A to vědomí mi trochu dělá vrásky (přesněji řečeno prohlubuje mi ty stávající). Sice většinou dělám, co považuji za nejlepší, jenže pak se ukáže, že si vlastně škodím.
  Opět mi to připomíná exkurzi do minulosti, kdy nejzdravější zeleninou byl špenát. Pak se zjistilo, že jde o matematickou chybu a špenát byl rázem poživatinou naprosto běžnou. Naštěstí si přejídáním listovým špenátem nikdo neuškodil. Snad Ovšem kolik takových matematických odchylek má mnohem fatálnější důsledky?
Podobné je to třeba s čištěním zubů. Pryč je krouživý pohyb, který nám byl vnucován coby jediný správný. Dnes by nás zubní hygienička za kroužení, a ještě k tomu elektrickým kartáčkem, hnala ze svého drahého křesílka. Pěkně ručně a nahoru dolů. To je jediné správné.
  Napadlo mě onehdy, jestli by člověk neměl víc studovat historii, protože ta se prostě opakuje. Všechno už tady jednou bylo a my přesto zas a znovu složitě objevujeme Ameriku. Jenomže je tu jedno velké nebezpečí. Jak jednou začnete vysvětlovat, může se stát, že vás nikdo nebude poslouchat. Vezměte třeba mojí babičku. Pořád nám vysvětlovala, že špenát je zdravý, až jsme ho začali nesnášet. Což se ve finále ukázalo jako správná volba, protože skoro žádné zdravé látky neobsahoval. A to málo se stejně zničilo v hliníkovém hrnci. Teď už to vím, stejně jako znám naše křehčená kuřata, ale co ještě nevím a s požitkem konzumuji v naivní představě, že dělám jedinou správnou věc? Třeba brokolice, co jsme měli dneska k obědu. Vysvětlí mi někdo, jestli je fakt zdravá nebo do sebe pereme nějaké pesticidy?
  Z toho tedy plyne, že vysvětlování je třeba, jenže většinou přichází až post, což je vlastně k ničemu. Přesto zkusím vysvětlit dětem, že by si ty zásadní současné pravdy měly trochu přefiltrovat. Tedy pokud budou ochotny poslouchat, o čemž předem pochybuji.