Ještě nikde jsem ale nečetla o těch, co to ví a o dějiny se
zajímají. Přitom i tací existují!
Pak se samozřejmě kdekdo
diví, že takový školní dějepis má pověst ještě horší než samotná matematika.
Já třeba nedávno
přemýšlela o náhodných anketách. Ještě jsem neviděla medializovanou akci, kde
by redaktoři pátrali po osmičkách matematických, že by se ptali náhodně vybrané
mládeže, co jsou to derivace, odmocniny či třeba takové funkce (samozřejmě
matematické J)
Přitom matematika je maturitní předmět a ve školách má vždy týdenní dotaci
minimálně pětihodinovou, ne-li větší. Dějepis je proti tomu taková Popelka, dvě
hodiny týdne maximálně. A pokud není empatický ředitel, nemusí být ani to. A
mnohé školy si klidně střelí rok bez dějepisu.
Dalším nezanedbatelným
trendem je móda kritizovat školy, pokud chtějí po dětech něco zpaměti. Všechno
si totiž najdou! Je trapné chtít po nich něco nazpaměť. To je oblíbené téma redaktorů, hlavně pro boha, nic zpaměti. A pak přepadnou chudáky
středoškoláky, aby jim zpaměti vysypali události několika vybraných letopočtů. Na
základě jejich neznalosti pak už neustále zní mediálním světem ostrá kritika
školního dějepisu, nic ty děti nenaučí, učí je jenom pravěk, dvacátého století
se neučí, pokud ho někdo náhodou učí, pak nudně….
A tak ten školní dějepis
tepou zleva, zprava, zdola i shora. Možná by trocha umírněnosti v této
svaté válce neškodilo. Dějiny se do popředí lidského zájmu většinou dostávají
až s postupujícím věkem, v době dospívání je hlavní nějak projít
školou a nějaké tragické osmičky jsou jim většinou upřímně ukradené. Je to pro
ně pravěk, úplně stejně, jako byla pro nás třeba druhá světová válka, byť
v průběhu naší školní docházky to díky osnovám vypadalo, že skončila
včera. A zítra zase může začít! Stejně nám to bylo fuk:-).
Pokaždé mě tyto mediální
floskule dokážou pěkně rozlítit, byť je mi jasné, že je to marnost nad marnost.
Přesněji řečeno, kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. A do školního dějepisu se tak dobře tepe.
Jsou to přeci jen data, nuda, bez dějin dvacátého století…Co na tom, že jde o
názor z devadesátých let, který všichni tak rádi papouškují. Je to snadné,
viditelné, mnozí tomu rozumí ¨
a mohou se nad tím pohoršovat, zatímco nad
neznalostí maturitní derivace se zas tolik znalců pohoršovat nemůže.
Zkusila jsem za školní
dějepis lobovat. Podle mých zkušeností už dávno není jen o datech, dvacáté
století se normálně učí, do škol se zvou pamětníci, takže se dbá i na příběhy,
pravěk není stěžejním tématem výuky, moderní dějiny mají víc prostoru (pořád
ale ne tolik, co matematika, to zase ano).
Že náhodně vybraní
jedinci neznali zkoumaná data, může být pravda a také nemusí. Často je to jen
hon na čarodějnice. Nebo výplň okurkové sezóny. Nebo šikovná manipulace. Mnohdy
ani sami redaktoři nevědí odpovědi, dostali je napsané před vysíláním. Takže by
se nad podobnými anketami dalo velkoryse mávnout rukou. Dalo, kdyby….
Kdyby podobná prohlášení
jen tak proběhla éterem, tak asi budiž. Jenže velmi často jde o dlouhou
kritiku, místy přerůstající až v dehonestaci těch, co ty malé školáky
s dějinami teprve seznamují. Seznamují je v době, kdy opravdu
minulost je pro ně dost nepodstatná. A ti, co na chuť dějinám přicházejí
s přicházejícím věkem, zcela jistě sklízejí to, co kdysi dávno někdo svými
příběhy či vyprávěním zasel. Osobně mám někdy pocit, že jde úplně o křížové
tažení. Těch, co nyní už ví, co se kdy odehrálo a s radostí se povyšují
nad ty, co tyto vědomosti nemají. A dělají to se zjevnou rozkoší. Myslím, že se
nemýlím, když řeknu, že jde o docela neférový souboj. Takový naoko, takřka
populistický. Protože co veřejnost spolehlivě potěší? Kritika školství
v tomto směru nemůže zklamat.
Někdy trochu bojuji, ale
většinou jsem dost zklamaná a hodně rezignovaná. Je to pořád dokola a jde o boj
takřka sisyfovský.
Z toho by ovšem
plynulo, že souhlasím s názorem o neznalosti dějin mladé generace.
Nesouhlasím. U svých vlastních studentů bych dokonce dala ruku do ohně, že
podobné věci znají (ruku tedy pro jistotu levou, ale dala). Dějiny jsou oříškem
obecným, nezná je kde kdo, napříč generacemi. Včetně zákonodárců, v našem
Parlamentu moc znalců historie opravdu nesedí. Takže je trochu sfér házet
neznalost jen na mládež, potažmo na žactvo školou povinné a jejich kantory.
Možná je zakopaný pes hlavně v tom, že si všichni myslí (tedy ti, co
myslí), že vše si opravdu lze najít. Aspoň se to tak prezentuje.
Zvážit by se tedy měla
schopnost volit slova. Jestli by nebylo vůbec nejlepší poskytovat prostor pro
podobně pochybné ankety jen ve vybraných institucích, rozhodně ne někde na
ulici.
Jasné je jen to, že
historie už dávno není učitelkou moudrosti. Spíš svědkem neschopnosti. Zda
dětí, učitelů či celé společnosti je už na úsudku každého z nás. Jediné,
co si na závěr neodpustím, je poznámka, že školní dějepis je v tom zcela
nevinně.