pondělí 29. února 2016

Žluna zelená


Dneska nám pobíhala po dvorku. Než jsem zkusila svoje lovy beze zbraní, tedy ji rychle vyfotit, byla pryč. Tak jsem si ji našla na wikipedii - což je tedy tento obrázek a můj dnešní zdroj. Ale přesně taková se u nás dneska procházela. Krasavice to byla:-). 
A žluna, nikoli žluva:-) 

neděle 28. února 2016

Kafe a cigárko

Znám z blogu a ráda si tam čtu. Baví mě to. Když se mi naskytlo vypůjčení knihy, kterou samozřejmě  doprovází velké PR, neodolala jsem. A není to špatné, byť mě osobně ten blog bavil trošku víc než tato podoba. Asi ale jen proto,že to znám, protože jinak je to čtení stejné, je to blog v knižní podobě. Je to stejně uvolněné a příjemné,čtivé.  Kniha navíc v netradičním formátu a -strašně drahá, alespoň se mi tak zdálo. To je zjevně ona neviditelná ruka trhu:-).
Pokud neznáte příhody z blogu, je to skvělé čtení na neděli. Báječně se pobavíte, odreagujete. Dejte si kafe, cigárko a prima knížku. Ideální neděle:-)
                                       Výsledek obrázku pro kafe a cigárko

sobota 27. února 2016

Paměť

Schopnost něco si delší dobu zapamatovat v naší populaci raketově mizí. Nedávno jsem se třeba dočetla, že ač všichni náruživě rádi telefonují, telefonní čísla si nepamatuje takřka nikdo. Mnohdy ani svoje vlastní. Z toho usuzuji, že nejde jen o problém mládeže školou povinné. Dlouhodobá paměť je trvale na ústupu. A krátkodobá o tom není o moc lépe, i když zatím o fous vede. Nač si také něco pamatovat, když všechno najdu v telefonu nebo na tabletu?
Nechci podobným trendům moc ustupovat, ale je to boj s větrnými mlýny. Není to vůbec jednoduché.  Ne, že bych měla nějaké speciální sofistikované metody, prostě podle starých metod občas přikážu naučit se básničku či chci nějaké trvalejší vědomosti odříkat v souvislostech, což se ukazuje ještě jako mnohem větší problém, než epigramy od Karla Havlíčka Borovského (delší skladby k zapamatování dávat nemohu, neb by se ozvali rodiče potažmo inspekce, že děti přetěžujeme).
Donedávna jsem v tom viděla katastrofu a důkaz úpadku celého systému, ale dneska se pozvolna učím být nad věcí a nechávat všemu volný průběh. Přesto si občas neodpustím určité experimenty ohledně paměti a studijních schopností mladé generace. Třeba tím, že vytáhnu svoje archivované písemky, které jsem běžně zadávala všem dětem cca před deseti lety. Dnes se z nich hroutí
 i premianti. Prostě to nezvládnou. Příliš mnoho textu, moc souvislostí, musí si něco pamatovat, porozumět čtenému a nějak ty svoje znalosti upotřebit. Protože to má být bez internetu, je to problém. A co je problém, se do současného školství moc nehodí. A od nehodícího je jen kousek k nehodící se škrtněte.
 Možná jednou přijde doba, kdy chtít po dětech něco zpaměti bude úplně nezákonné. Stejně jako pracovat bez použití mobilu. Děti pak budou klikat jak o závod, najdou si úplně všechno a třeba
 i onen prostý fakt, že mozek je sval, který když se netrénuje, zakrní.
Otázka ovšem je, zda zakrnělý mozek na podobnou úvahu vůbec bude stačit?
Není to poprvé, co se moje uvažování ubírá podobným směrem. Má vůbec klasická škola nějaký smysl, když trendem je svatá pravda, že na internetu je všechno? Máme chytré mobily (televize, ledničky, auta…), potřebujeme ještě vůbec chytré děti? Vždyť znalost knih Boženy Němcové či detailní rozbor života antického měšťana rozhodně není průpravou pro současný život. Ani naši zákonodárci nějaké průpravě nejsou nakloněni, jistě proto vstoupil do života krom jiného i zákon, který zakazuje při výuce chemie provozovat pokusy. Zdá se to nesmyslné, leč takových nesmyslů by se dalo objevit mnoho. A když pak vstoupí do hry argument, že děti všechny pokusy mohou vidět na you tube, nechcete věřit už vůbec. A oklikou se vracíme k původní premise, zda má tedy škola ještě význam? Někteří se už ani netají názorem, že přílišná vzdělanost působí podezřele a nebezpečně. Děti by se mohly náročným procesem poznávání stresovat a to rozhodně není žádoucí.
Lidi se hlubokými vědomostmi a rozhledem mívali periodicky v dějinách velké problémy. Prostě se nehodili do krámu, přemýšlivost a dobrá paměť bývaly na obtíž.
Nejsem si jistá, zda se podobná doba nějak cyklicky nevrací. Pravda, zahalená do barevnějšího hávu všemocné virtuální reality, která je ovšem velice zrádná. Snižuje se laťka, všude plno vysokoškoláků a přitom o skutečném vzdělání řada z nich četla jen na internetu. Možná ani to ne.
Nechci působit jako konzervativní pesimista. Samozřejmě vím a v praxi také potkávám plno zvídavých a bystrých dětí, které čtou, diskutují, mají obrovský rozsah. Šla jsem spíš po těch obecnostech, o všeobecném trendu, ke kterému naše školství míří. Pod nátlakem společnosti. Takže jde vlastně o to, kam směřuje současný dospělý svět. Řekla bych, že k rozvoji vzdělanosti zcela jistě ne. A škola je pak odrazem společnosti. A ryba vždy smrdí od hlavy. 

Když jsem ale chtěla vysvětlit přísloví od žáků osmé třídy, nerozuměli mu. Až s pomocí chytrého telefonu to někteří dešifrovali. Tak jsem schovala své staré písemky a jala se s nimi debatovat o síle školní wifiJ
Psáno pro Rodina a škola

pátek 26. února 2016

Kubismus

Výstava, která se věnuje kubismu v Čechách, nemůže být jinde než U Černé matky boží. Vyrazili jsme dnes odpoledne, opět jsme si dopřáli kvalitní lektorský výklad, který tentokrát nedoprovázely zástupy nezdvořilých neplatičůJ. Kubismus jsme si užili samostatně. I finále bylo kubistické, zaskočili jsme do kavárny, která tak krásně imituje dvacátá léta. U klasického zdejšího klavírního doprovodu jsme nad kávou celou výstavu zhodnotili. Kubismus je prostě krásný, alespoň já ho tak vnímám. Líbí se mi architektura i nábytek, baví mě jejich různorodost. Obrazy už tolik nemusím, ale užité umění je skvělé. A ve zdejším domě, původně Gočárově obchodním domě, kde je výstava o kubismu až někdy do konce příštího roku, to působí velmi impozantně. A když je k tomu šikovná lektorka, jakou jsme měli my, je to opravdu umělecká lahůdka. Kubistický zážitek.











































čtvrtek 25. února 2016

Hovory o Karlu IV.

S určitou nadsázkou lze říci, že jsme se včera připojili k letošním mediálním oslavám narozenin Otce vlasti. Prostřednictvím vyprávění pana profesora Petra Čorneje jsme se přenesli do čtrnáctého století a zkusili jsme nahlédnout pod pokličku života a díla adorovaného panovníka. Posluchačů přišlo převelice, pan profesor je velké lákadlo. Troufám si konstatovat, že šlo o jednu z největších našich besed. Začali jsme v půl sedmé a v příjemném tempu skončili někdy po deváté. Karel IV. před námi vystoupil jako člověk z masa a kostí, se všemi klady i zápory. Mně osobně se nejvíce líbil poznatek o jeho vztahu k adrenalinovým záležitostem, i o tom,že byl celý život sběratel zážitků. To je, myslím, inspirativní, i pro dnešek. Stejně jako to,že byl systematik, pracoval na dokonalosti a byl velký podporovatel a milovník vzdělanosti. Obklopoval se vzdělanci, skutečnými. A krom naší univerzity v Praze, která nese jeho jméno až od roku 1920, založil devět dalších univerzit. 
A pak mě fascinovalo vypravěčské umění pana profesora, jeho schopnost vtipu a nadsázky, dokonalá paměť i schopnost udržet svoje posluchače v napětí po celou dobu přednášky. To bych si také přála umět:-). 
 Hovory o Karlu IV. se doopravdy řadí k našim top ten. Těšíme se na další...




středa 24. února 2016

Den plný historie

Dnešní den je dějinami doslova přeplněný. Nejen, že si připomínáme….., ale i jsem dnes s dětmi navštívila Památník heydrichiády. A večer pak Karel IV.

Kostel Cyrila a Metoděje v Resslově ulici je důležitým místem pro naše dějiny. 18. června 1942 tady dopadli statečné parašutisty, kteří se zde po atentátu na Heydricha ukrývali. Stopy zdejších lítých bojů lze zaznamenat i kolem okýnka, kudy nakonec spouštěli hadici od hasičů s cílem hrdiny s pomocí vody dostat ven. Nedostali. Všichni si nechali poslední kulku pro sebe. Krypta nabízí naprosto autentické pocity. Expozice je hezky spravovaná a lze se tu dozvědět vskutku hodně zajímavostí. A když dokáže opravdu upoutat i pubescenty, je fakt dobrá. Atentát na Heydricha máme probraný přesně podle Komenského, tak snad to uvízne v hlavách natrvalo.