Fobie

Každý máme nějakou tu fobii nebo obsesi, se kterou se více či méně úspěšně protloukáme životem. Sama jsem letitou majitelkou mnoha drobných či výrazných úchylek, které soukromě nazývám střídavě fobií nebo obsesí. Otázka je, jak by to asi označil psychiatr, ale to se raději neptám. Vím o sobě, že nemá ráda uzavřené prostory, tedy klaustrofobie. Jenže když není zbytí, i metrem statečně jedu. Hrdinství všedního dne. Nesnáším zvuky, tedy idiosynkrazie (to je spíš již zmíněná úchylka, neb i tikot hodin mě dovede vykolejit) Stokrát se vracím, abych zkontrolovala, zda jsem zamkla, vypnula plyn či zhasla světla. Přežehlit si ráno oblečení nepřipadá do úvahy, protože bych se tolikrát vracela zkontrolovat žehličku, že bych tu práci prostě nestihla. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna.
  Dnes ovšem slovo fobie dostalo úplně jiný rozměr. Zlobili mě primáni s velkým pavoukem tak dlouho, až jsem jim ho zabavila (podotýkám, že šlo o gumovou, nepříliš zdařilou imitaci). Když jsem se pak o přestávce přesouvala s pavoukem na hromadě sešitů do kabinetu, pošimrala jsem s ním u dveří stojící dívku řka: „Podívej, co mám.“ To jsem vlastně ani nestačila vyslovit. Děvče dostalo takový záchvat, jaký já si představuji pod pojmem epileptický. Nebudu zacházet do detailů, ve mně by se samozřejmě krve nedořezal. Pavouk zmizel v kapse, snaha dívku uklidnit vyšla naprázdno. I po třech hodinách se jí kolegyně, neznalé situace, soucitně vyptávaly, co strašného že se jí přihodilo. Že trpí arachnofobii jsem dosud vůbec netušila a jestli se tímto způsobem projevuje fobie, tak vlastně žádnou nemám. Pravda, statečně přiznávám, že kdyby se dejme tomu, v mé těsné blízkosti objevil Katky Rocky nebo Gabro Tchilli, asi bych taky zrychleně dýchala a nejevila známky nadšení, ale tohle?
Nu, člověk se učí každý den a je mi jasné, že některé žerty se prostě nevyplácí. Zákon schválnosti tomu chtěl, že jsem narazila zrovna na ni. Doufám, že dívka svůj záchvat vstřebá a já si na gumové pavouky dám příště pozor. Děti by jistě potěšilo, kdybych podobně vyváděla já, kolikrát jsem objevila podobnou atrapu na židli, pod třídnicí či mezi písemkami. Ale fobie je holt fobie. Zřejmě žádnou netrpím. Alespoň ne tak hmatatelně. Život je holt plný překvapení.