Protektorát

Včerejšek i dnešek jsou taková historická data. Nikterak veselá, je to už sedmdesát jeden rok od okupace a vyhlášení Protektorátu. Ve všech dokumentech je zmiňováno hnusné počasí, sníh a zima, která příjezd Němců provázela. Úplně jako dneska. „My čekali jaro a zatím přišel mráz:-(“
  Málokdo už ví, že zrovna v těchto dnech byl otevřen obchodní dům Bílá labuť. Studenti někdy drsně žertují, že Němci přijeli nakupovat. No, ne každý ten jejich humor vstřebá:-). Sedm desetiletí je pro ně ale naprosto nepředstavitelná doba, takže se nelze divit. Já shodou okolností zrovna čtu příběh Lídy Baarové od Stanislava Motla, což s protektorátem hodně koresponduje - jako bych tu dobu viděla zblízka. Něco podobného se budeme snažit prezentovat v květnu na Světu knihy, ale odhalit, jak moc zůstává minulost v nás, bude asi velký oříšek. Trochu sleduji, jak se k tomu výročí staví média, ale nic nového pod sluncem. Film Protektor, který vyhrál vegetariánské lví klání, nabízí jiný úhel pohledu, ale zjistila jsem, že ho zatím skoro nikdo neviděl. A přesto vyhrál, to je trochu záhada.:-)¨
Jsem zvědavá, co nového přinese Svět knihy. Zatím úplně nemám jasno, jak to pevně uchopit. No, jsou to ještě dva měsíce. Nějaké schůzky na jeho přípravu bych ráda naplánovala do Černé labuti. Stojí vedle sedmdesátileté Bílé (labuti) a mám ji ráda. V osmém patře je ta úžasná kavárna, kde se v Praze cítím jako v Paříži. A tady, vysoko nad Prahou, mě napadá, jak je dobře, že nám tenkrát před sedmdesáti lety Prahu nezničili. A že k tomu nebylo daleko. A na Světu knihy to můžeme prodiskutovat.