pátek 26. června 2009

Odnikud nikam

A ještě skutečné infomace pro příznivce Odnikud nikam. 18. července budu o knize mluvit na ČR-2 Praha, v pořadu Dobré jitro.
Zatím si vedeme dobře.
http://www.jitkaneradova.cz/ nám sice na pár dní vypadlo,ale již se snad vrací a od soboty bude znovu aktuální. Těším se na Vás.

Konec školního roku

Zdravím všechny příznivce Odnikud nikam. Školní rok je taky tak trochu odnikud nikam. Nikam to totiž nevede. Strašně mě fascinují ti lidé - rodiče, co se celý rok nezajímají o své děti, a dnes mají pocit, že svým křikem nad jejich špatným vysvědčením všechno změní. To jsou nejhorší dny kantorského povolání. Jsem proto z konce roku trochu rozladěná, protože dávám známky za celý půlrok práce a ne za to, že si nějaký rodič vzpomene, že se mu neúspěch jeho potomka, o kterého se celé pololetí nestará, nehodí do krámu. Ale nebuďme jen pesimističtí. Děti jdou na prázdniny, začínají nejkrásnější dva měsíce roku, tak si je užijme. Se samými jedničkami i bez nich. A pokud chceme, aby naše děti měly hezké výsledky, zajímejme se o ně průběžně ( to je taková nevyžádaná pedagogická rada na závěr)
Hezké léto.

čtvrtek 25. června 2009

opět je tu čtvrtek a nová kapitolka- tentokrát Učitelé v Nihgt clubu

Občas se upřímně zasměje celý učitelský sbor. Třeba, když se puritánská postarší dáma ve sborovně přizná, jak excelovala před výrazně pubertální sedmou třídou. Každému z učitelů se nesčetněkrát přihodí jakési přeřeknutí, ale představa, jak seriózní bioložka s vážnou tváří místo termínu tyčinky a pestík nutí žáky, aby si pamatovali „pičinky a testík,” pobavila i suchopárnou dějepisářku, která se posléze přiznala, že v osmičce místo odměřeného
„ je mi to fuk,” s vážnou tváří konstatovala, že „ je mi to šuk!”
Ovšem žactvo vládne invencí mnohem bohatší, a proto děti dokázaly rozveselit život nejen sobě, ale i celé ulici. Vítaným zpestřením života dítek školou povinných se totiž stalo otevření Night clubu v těsné blízkosti jedné základní školy. Všichni zvědavě obcházeli dům s provokativně červenými záclonami a dotěrně nahlíželi za plot ve snaze spatřit něco víc. Největší zájem ovšem vzbudila „nástěnka”, která se brzy po zahájení provozu objevila
u domovních dveří. Spoře oděné dívky na barevných fotografiích ve vyzývavých pózách se staly lákavou pobídkou ke každodennímu zastavení všech žáků, prvňáčky a jejich tatínky nevyjímaje.
Jaké bylo ale překvapení, když se v této „výkladní skříňce” objevila barevná fotka celého pedagogického sboru. Nějaký podnikavec z řad dětí využil každoročního fotografování, zmocnil se společného snímku kantorů a vystavil ho u dveří nočního podniku. A tak mezi polonahými slečnami vyčnívala velká barevná fotografie plně oblečených učitelek s vousatým panem ředitelem uprostřed. Nad originální výstavkou se každodenně bavila celá ulice včetně veškerého žactva. Až po několika dlouhých dnech nechtěné exhibice jedna všímavá učitelka fotku nechala odstranit, ovšem nyní se před ožehavou nástěnkou pravidelně zastavují nejen žáci a jejich otcové, ale i celý učitelský sbor. Co kdyby…?

čtvrtek 18. června 2009

.....................závdavek- nelze jinak:poznámky musí jako první

Poznámky
Přestože zmínka o humorných poznámkách se trochu rovná nošení dříví do lesa, protože kdejaký vtip ze školního prostředí začíná komickou poznámkou rozzuřeného učitele, jemuž vztek zatemnil schopnost sepsat smysluplnou větu, nelze tento fenomén českého školství úplně pominout. I sem totiž pronikl neúprosný pokrok. Zatímco naši rodiče a ještě i my jsme nosili ze školy poznámky typu:„Směje se mi za zády do očí,” či „Snědl spolužákovi učební pomůcku,“ a jiné chronicky známé výroky, dnes se v žákovské knížce můžeme dočíst, že
„Při hodině telefonuje z kalkulačky, vykřikuje O2 a nahlas komentuje zadání slovních úloh.”
A protože mobilní telefony skutečně dorazily už i do školních škamen, nastala situace, kdy paní ředitelka na poradě už nemohla snést neustálé vyzvánění telefonů svých kolegyň,
a proto jim doporučila: „ať si laskavě zapnou vibrátory,“ čímž uvedla do rozpaků zejména postarší členky sboru, které mobilní techniku nevyužívají a o vibračním zvonění nemají ani potuchy.
Stejné rozpaky způsobil i nekompromisní příkaz vedení, že učitelky nesmí mít dlouhé nohy.
Ředitelka ovšem ve skutečnosti měla na mysli dlouhé nehty, které údajně mohou způsobit dětem zranění. Zda úmyslné či neúmyslné, už nerozváděla.
Starší kantorka na poradě varovala své kolegyně, že v osmé třídě se chlapci baví nadzvedáváním sukní mladé učitelce. Využijí jejího zaníceného vysvětlování a pravítkem vyzvednou její dlouhou sukni, aniž by vzbudili její pozornost.
„A která to je?” Zvědavě se zajímala začínající rozesmátá češtinářka.
„Ty, holčičko, bohužel ty,” sdělila jí s lehce káravým přízvukem v hlase stěžující si třídní
a dodala, že nejen minisukně, ale ani dlouhé sukně nejsou vhodným oblečením mladých učitelek na druhém stupni. Poté odkráčela do výuky, kterou v rozrušení z bouřlivé porady zahájila: „Prasím, sedněte si!”
Ovšem nejen kantoři mají své perly.
Od žáků se zase dozvíme, že symbióza je soužití dvou orgasmů, venku je averze místo inverze a že roztržitost mého otce zavinila, že jsem se narodil. To ve slohové práci na téma Rodina. V osmé třídě jsem se dozvěděla, že ve slově “hřbitov” se píše y. Odůvodnění přišlo následovně: „Přece se tam také bydlí!”

první školní perlička

Tak je tady čtvrtek a sliby se mají plnit. Odnikud nikam se vydalo na svou pouť, o které věřím, že bude úspěšná. V Sanquisu začíná jako kniha měsíce - velká radost.-)
http://www.sanquis.cz/
Tak jen tak dál. Píší o nás i v Babinetu : http://www.babinet.cz/
Ale slíbila jsem závdavek pro knihu příští. Přemysla Otakara si nechávám v záloze:-), ale školní perličky jsou zde: viz další příspěvek o poznámkách:-)
www.jitkaneradova.cz

pondělí 15. června 2009

Zkušená blogerka Markéta mě poučila, že blog musí žít a neustále se na něm musí něco dít. :-)Tak se začínám snažit :-)Není to samozřejmě úplně snadné, můj život je celkem fádní, ( i když sobotní sraz se spolužáky z vysoké školy by rozhodně za zmínku stál,ten byl hodně pěkný:-) O něm možná někdy příště. Ale protože chci hlavně prezentovat své knihy, tak dnes takový slib. Pokusím se oživit blog každý týden, v rámci pravidelnosti začnu čtvrtkem, a budu dávat vždycky jednu pidikapitolku ze školních perliček. Jelikož škola je prostředí jednak vděčné, jednak každému blízké, tak můžete i posílat svoje vlastní zážitky ze školních škamen. Těším se:-)
A jinak koukněte na http://wlcice.blogspot.com/. Markéta tam úžasně popisuje křest Odnikud nikam.
Skvělá novinářská práce.

pátek 12. června 2009

Poděkování

Děkuji všem, kteří přišli na křest a spolu se mnou uvedli knížku do života. Bylo to moc hezké, byli jste velmi milá společnost a moc mě těší, že jste tam byli.
Děkuji:-)