Kýchavá neděle

   Velikonoce se blíží mílovými kroky, Billa je toho živým důkazem. Tolik zajíčků a beránků pohromadě mě dneska skoro zaskočilo. Sluníčko trochu zjemnilo ten smutný fakt, že je zase kolem sníh, snažím se myslet optimisticky (to je tedy dřina) a přesvědčit samu sebe, že se jedná o poslední zimní křeč, ten bílý sajrajt zase vzápětí sleze a to jaro, které se někam ukrylo, se vrátí v plné parádě. Naštěstí neděle se dá prožít hezky i za nepříznivého počasí, a jelikož čtu Mraky nad Barrandovem, je to snesitelné. Navíc se ocitáme takřka v polovině postního období a dnes je takzvaná kýchavá neděle. Kýchavou se nazývá proto, že se tento den konala mše za odvrácení moru, jehož prvními příznaky bylo nadměrné kýchání. Přání "Pomáhej Pán Bůh" a "Pozdrav Tě Pán Bůh", které dodnes říkáme kýchajícím, pochází právě z obavy před tímto morem. Věřilo se, že kdo kolikrát tento den kýchne, tolik let bude živ. Doufám, že to není myšleno doslova, protože co bych pak dělala o neděli smrtné, která bude za dva týdny?:-)Navíc nemám rýmu:-)

   Odpoledne jsem „obdržela“ Kawasakiho růži. Po včerejším lvím večeru jsem byla docela zvědavá na ty výkony, které byly večer tolik adorovány. Byl to film zajímavý, nicméně troufnu si říci, že dost povrchní, takový na efekt. Zajímavá myšlenka, a i herecké výkony. V té souvislosti nelze nepodotknout, že pan Chudík sice cenu včera dostal, ale zjevně za zásluhy. Jeho výkon mě vůbec nepřesvědčil (ctím jeho osmdesát šest let, proto nekritizuji), ale Huba nebo i pan Kratochvíl by si cenu zasloužili mnohem víc. Stejně jako Lenka Vlasáková, která také vyšla naprázdno. Film jako takový zas taková bomba není, ale jsem ráda, že jsem ho viděla. Pak krátké posezení u kávy a vína a nedělní odpoledne míří do finále. Hezké to bylo. Jsem prázdninově naladěná a ráda, že ráno nemusím vstávat.