úterý 31. března 2020
pondělí 30. března 2020
neděle 29. března 2020
sobota 28. března 2020
pátek 27. března 2020
čtvrtek 26. března 2020
středa 25. března 2020
úterý 24. března 2020
pondělí 23. března 2020
neděle 22. března 2020
sobota 21. března 2020
pátek 20. března 2020
čtvrtek 19. března 2020
Karel Gott
"uměl načasovat" i ten svůj odchod. Nyní umřely dvě velké dámy, paní Zátopková a paní Pilarová, dvě velké osobnosti, a v době koronaviru " po nich ani pes neštěkne!" Nic se neděje, rozloučení žádné, smutné zprávy skoro zanikly ve statistikách nakažených. Prohlubuje to celkovou skepsi a beznaděj. Navíc se pořád zdá, že bude hůř. A tak si tu tak smutním nad Oliverem Twistem a přemýšlím, proč tohle muselo být. A že si to ty dvě velké dámy opravdu nezasloužily. Ani my si to nezasloužíme, ale to už je zase jiná kapitola.
středa 18. března 2020
Sdílení
Napadlo mě, při analýze současné situace, že svět tak strašně toužil po sdílení, po sdílené ekonomice. Sdílená taxi uber služba, sdílené airbnb bydlení...A ve finále z toho máme sdílenou nemoc. Do takového finále to asi dospět nemělo, ale nutno sebekriticky dodat, že jsme tomu šli dost intenzivně naproti. Někteří víc, třeba na rekole či v airbnb ubytování, kde opravdu není jisté, zda ta pokojská, respektive majitel, fakt uklidí...No, co si budeme povídat, mnozí spíš neuklidí. Často nyní potkávám lidi na rekole. Většinou už mají spořádaně roušku. Rukavice ovšem nikoli!A tak by se dalo pokračovat. Jistě,není to zdroj nákazy, ale společným sdílením se dá dost dobře šířit. A teď budeme všichni společně sdílet nemocniční prostory. To v tom lepším případě. Jinak také můžeme hezky rychle sdílet hřbitovní kvítí!
úterý 17. března 2020
Pořád nechápu...
...jak může vláda nařídit povinné nošení roušek, které nejsou k dostání?! To je legislativně možné?
U nás asi ano, řídíme to jako firmu a tam je zjevně možné všechno. I když na rozdíl od státu se mnohé firmy o své lidi postaraly. Dostali roušky, ba i respirátory.
Člověk by se rád postaral sám, ale roušky prostě nejsou. Nikde a už dlouho! Ale nosit je, alespoň do MHD, se musí!!!? No, není to Absurdistán?
Je, ale to se teď neřeší. Zlaté české ručičky a roušky se již šijí. Svépomocí. Jako kdysi. Udělej si sám, ve slovenské verzi Urob si sám. Někteří možná i pamatují:-).
Já roušku mám, náhodně sehnanou ještě minulý týden, v reakci na Prymulovo vyjádření, že je asi přikáží nosit povinně. Jak mohou nakázat něco, co není, říkám si minulé pondělí. Ale již dostatečně poučena, že vše co zazní, jako že nebude nebo mohlo být, nakonec stoprocentně bude. Jako kdysi za Zápotockého: měna nebude.
A byla.
"Roušky také budou", říkám si a vydám se na lov. Na celé Letné, ve všech lékárnách, drogériích, ba i v prodejnách pracovních oděvů, nic. Nakonec v OC Stromovka náhodný kup, balíček pěti roušek za dvě kila. Uf, alespoň něco. A dá se podle nich ušít další, prostě udělej si sám. Takže doma něco málo máme.
Dnes už roušku nosí hodně lidí, byť pořád mnozí ne!!!. Buď nemají nebo také nechtějí. Neumí to, není jim to vlastní. Ale doba si žádá své a měli by se přidat, byť na druhou stranu, kde je vzít, když nejsou?
Tržní ekonomika je o poptávce trhu, myslela jsem si donedávna.
A ejhle, není. Nebo ta naše není.
Stejně jako není legrace ta drsná omezení osobní svobody. Asi je to nutné, ale zároveň i děsivé. Přemýšlím, jak ti třicátníci a mladší, co se narodili do svobodné doby a nepoznali nic jiného, než bezbřehou svobodu, jak ti to nesou?
My starší se v jakémsi bizarním de ja vou přeneseme zpět, jako v tom vtipu, co koluje po FB. Je to jako kdysi, nikde nikdo, cizinci žádní, přes hranice nemůžeš, v divadle nic není a v televizi každou chvíli blekotá zmatený Slovák:-).
Nu, vynalézavost českých vtipálku neomezí ani virus.
Mám k němu respekt, čím dál věští, snad se i bojím. Ale také se bojím, a docela reálně, že to skončí a my budeme žít v drsné totalitě. Mnohé věci tomu dost nasvědčují. Uklidňuji sama sebe, že slyším trávu růst a že mi z těch omezení už asi hrabe. Doufám v to:-).
Opatrujte se.
U nás asi ano, řídíme to jako firmu a tam je zjevně možné všechno. I když na rozdíl od státu se mnohé firmy o své lidi postaraly. Dostali roušky, ba i respirátory.
Člověk by se rád postaral sám, ale roušky prostě nejsou. Nikde a už dlouho! Ale nosit je, alespoň do MHD, se musí!!!? No, není to Absurdistán?
Je, ale to se teď neřeší. Zlaté české ručičky a roušky se již šijí. Svépomocí. Jako kdysi. Udělej si sám, ve slovenské verzi Urob si sám. Někteří možná i pamatují:-).
Já roušku mám, náhodně sehnanou ještě minulý týden, v reakci na Prymulovo vyjádření, že je asi přikáží nosit povinně. Jak mohou nakázat něco, co není, říkám si minulé pondělí. Ale již dostatečně poučena, že vše co zazní, jako že nebude nebo mohlo být, nakonec stoprocentně bude. Jako kdysi za Zápotockého: měna nebude.
A byla.
"Roušky také budou", říkám si a vydám se na lov. Na celé Letné, ve všech lékárnách, drogériích, ba i v prodejnách pracovních oděvů, nic. Nakonec v OC Stromovka náhodný kup, balíček pěti roušek za dvě kila. Uf, alespoň něco. A dá se podle nich ušít další, prostě udělej si sám. Takže doma něco málo máme.
Dnes už roušku nosí hodně lidí, byť pořád mnozí ne!!!. Buď nemají nebo také nechtějí. Neumí to, není jim to vlastní. Ale doba si žádá své a měli by se přidat, byť na druhou stranu, kde je vzít, když nejsou?
Tržní ekonomika je o poptávce trhu, myslela jsem si donedávna.
A ejhle, není. Nebo ta naše není.
Stejně jako není legrace ta drsná omezení osobní svobody. Asi je to nutné, ale zároveň i děsivé. Přemýšlím, jak ti třicátníci a mladší, co se narodili do svobodné doby a nepoznali nic jiného, než bezbřehou svobodu, jak ti to nesou?
My starší se v jakémsi bizarním de ja vou přeneseme zpět, jako v tom vtipu, co koluje po FB. Je to jako kdysi, nikde nikdo, cizinci žádní, přes hranice nemůžeš, v divadle nic není a v televizi každou chvíli blekotá zmatený Slovák:-).
Nu, vynalézavost českých vtipálku neomezí ani virus.
Mám k němu respekt, čím dál věští, snad se i bojím. Ale také se bojím, a docela reálně, že to skončí a my budeme žít v drsné totalitě. Mnohé věci tomu dost nasvědčují. Uklidňuji sama sebe, že slyším trávu růst a že mi z těch omezení už asi hrabe. Doufám v to:-).
Opatrujte se.
pondělí 16. března 2020
Online
V podstatě všechny moje současné příspěvky by mohly začít mantrou, nenapadlo by mě, co všechno ještě zažiji. Nenapadlo by mě, že budu někdy učit online. Já osobně pamatuji uhelné prázdniny. Tehdy došlo uhlí, mrzlo jen praštělo a po extrémně teplém Silvestru se rtuť teploměru propadla do mrazivých hlubin a my, děti školou povinné, zůstaly doma. A jednou týdně hezky do školy pro úkoly. Celý leden prázdniny. Pak nebyly ty jarní, abychom to dohnali.
Sem tam byly i nějaké ty chřipkové, ale to byl vždycky maximálně tak týden, více méně vítaný. Až teď, koronavirové prázdniny. A patrně pěkně dlouhé. Jenže doba je jiná, takže vlastně žádné prázdniny, ale hezky online výuka. Abychom nezvlčili. My i děti, logicky. Zapojila se i ČT, kde, kreativně, UčíTelka:-). A my jedeme ode dneška přes G suite online. A zatím to jde, dobré to je. Jak to ale bude dál, je pořád ve hvězdách. Co maturity, přjímací zkoušky, zápisy do prvních tříd?
Ale třeba to všechno také půjde online. Celý náš život je nyní online. Jediný problém, který všichni máme, je, že nefunguje náš antivirový program.
Sem tam byly i nějaké ty chřipkové, ale to byl vždycky maximálně tak týden, více méně vítaný. Až teď, koronavirové prázdniny. A patrně pěkně dlouhé. Jenže doba je jiná, takže vlastně žádné prázdniny, ale hezky online výuka. Abychom nezvlčili. My i děti, logicky. Zapojila se i ČT, kde, kreativně, UčíTelka:-). A my jedeme ode dneška přes G suite online. A zatím to jde, dobré to je. Jak to ale bude dál, je pořád ve hvězdách. Co maturity, přjímací zkoušky, zápisy do prvních tříd?
Ale třeba to všechno také půjde online. Celý náš život je nyní online. Jediný problém, který všichni máme, je, že nefunguje náš antivirový program.
neděle 15. března 2020
Nenapadlo by mě....
...čeho se tady dočkáme. Ještě ani minulý týden, kdy už přituhovalo, bych si ani ve snu neuměla představit, co všechno nás čeká. Je to fofr.
Když to všechno začalo, respektive, když se o tom viru začalo víc mluvit, cítila jsem se bezpečně. Říkala jsem si, že nejím syrové netopýry ani hady, dodržujeme základní hygienu a chřipku vždy poctivě vyležím, tak co by se nám mohlo stát?
Hrubě jsem podcenila globalizaci.
Když se pak začalo mluvit o Itálii, kladla jsem si otázku, proč zrovna tam? Vždyť Italové, jako gurmáni, také nekonzumují mrtvé netopýry a jejich hygiena, třeba na trhu, určitě nevypadá jako ta čínská?
Neuměla jsem si odpovědět a mezitím se to z Itálie lavinovitě rozšířilo. Odjet na hory do Itálie se ve světle dnešních znalostí nejevilo jako dobrý nápad, ale nutno objektivně konstatovat, že ještě před jarními prázdninami to na takovou katastrofu nevypadalo. Informace, pokud byly, tak v duchu, že je to jen varianta chřipky a umírají jen ti staří. A v podcastu jste mohli dešifrovat, že ti ať klidně umřou, už mají čas...
A nás, mladých a zdravých, se to přeci netýká, tak proč bychom - byste- nejeli, že ano? Drsná mediální realita.
My jsme tedy nikde nebyli, ale sleduji ten jev " černé labutě", který způsobil, že zatímco ještě do Vánoc informace o pobytu na horách znamenala obvyklý hovor o dovolené, často s přídavkem drobounké závisti, jako že se máte, že vám ta Itálie vyšla, nyní je to takřka Kainovo znamení. Kdo tam byl, jako by nastavoval tvář k facce za šíření koronaviru!
Přitom to tak určitě není, ale vysvětlete něco tváří v tvář davové psychóze.
A do toho přišlo i vysvětlení, které asi není oficiální, ale zdá se logické. Italové mají na severu tisíce ilegálních Číňanů. Ti tam šijí jejich modní výstřelky pod hlavičkou Made in Italy. Ovšem za čínských podmínek. To já jsem třeba nevěděla. A tito Číňané to sem zavlekli, úplně nejvíc prý po jejich novém roce. Cesta tam, pobyt u příbuzných.... tamější hygiena, možná i syrový netopýr, cesta zpět s virem....
To se zdá být logické, byť dnes už je to asi jedno. Dneska je daleko větší problém zastavit to, najít lék a vakcínu, přežít to. A navzdory všem zlehčovatelům to vypadá minimálně na dlouho. A to i proto, že ti odpovědní se chovají nezodpovědně. A spolu s nimi, logicky, jejich poddaní, protože kde není vzor, co by se kdo snažil, že ano? A to nemluvím o hradních pánech typu Nejedlý, který na karanténu zvysoka kašle a po návratu z Číny se vesele prochází po Praze.
Spíš o tom, že ta naše vláda, byť to navenek vypadá, že se jako snaží, je zmatená, nekoncepční a nekompeteční. Vždycky vydá nějaké rozhodnutí, nejlépe pod rouškou noci ( používat zde slovo rouška je také takové symptomatické), které je takové polovičaté, nejasné, nejlépe doprovozené nějakou výhrůžkou typu pokuty či dohledu Policie. A za pár hodin pak je všechno zase jinak. Testování není, roušky nejsou, dezinfekční gely nejsou. Ty ostatně nejsou už celé dlouhé týdny....!!!
A vláda prý maká...
No, já to vidím jinak, ale to je asi tak jediné, co mohu. A pak ještě mohu sedět doma a čekat, co bude. A věřit, že to všechno dobře dopadne. Už dávno se bezpečně necítím a to jsem svoje návyky nezměnila, pořád nejím syrové netopýry ani hady, myji si ruce a
v MHD, pokud ji užívám, jezdím v rukavicích. Všechno marné!
Vždy, když vypukla epidemie ptačí chřipky či nemoc šílených krav, s nevolí jsem sledovala, že to stát řeší tak, že ty nakažené prostě zabíjí. Nelíbilo se mi to, ale nic jsem proti tomu nezmohla. Přijít na jiné, efektivní řešení, potažmo léčení, se nikdo ( alespoň tedy veřejně) moc nesnažil. Vybít ohnisko je přeci mnohem jednodušší.
Jsem zvědavá, co bude, až někdo navrhne takto léčit i koronavirus. Někteří se tváří, že by k podobnému řešení neměli daleko...
A v Itálii prý už tomu tak skoro i je, rozhodují, koho zachrání a koho ne? Nic jiného prý už dělat nemohou....
Pak nám ale už nezbude nic jiného, než se modlit, pán bůh s námi a zlé pryč...
Nenapadlo by mě, že někdy na vlastní kůži zažiji scénář amerických akčních filmů:-(
Když to všechno začalo, respektive, když se o tom viru začalo víc mluvit, cítila jsem se bezpečně. Říkala jsem si, že nejím syrové netopýry ani hady, dodržujeme základní hygienu a chřipku vždy poctivě vyležím, tak co by se nám mohlo stát?
Hrubě jsem podcenila globalizaci.
Když se pak začalo mluvit o Itálii, kladla jsem si otázku, proč zrovna tam? Vždyť Italové, jako gurmáni, také nekonzumují mrtvé netopýry a jejich hygiena, třeba na trhu, určitě nevypadá jako ta čínská?
Neuměla jsem si odpovědět a mezitím se to z Itálie lavinovitě rozšířilo. Odjet na hory do Itálie se ve světle dnešních znalostí nejevilo jako dobrý nápad, ale nutno objektivně konstatovat, že ještě před jarními prázdninami to na takovou katastrofu nevypadalo. Informace, pokud byly, tak v duchu, že je to jen varianta chřipky a umírají jen ti staří. A v podcastu jste mohli dešifrovat, že ti ať klidně umřou, už mají čas...
A nás, mladých a zdravých, se to přeci netýká, tak proč bychom - byste- nejeli, že ano? Drsná mediální realita.
My jsme tedy nikde nebyli, ale sleduji ten jev " černé labutě", který způsobil, že zatímco ještě do Vánoc informace o pobytu na horách znamenala obvyklý hovor o dovolené, často s přídavkem drobounké závisti, jako že se máte, že vám ta Itálie vyšla, nyní je to takřka Kainovo znamení. Kdo tam byl, jako by nastavoval tvář k facce za šíření koronaviru!
Přitom to tak určitě není, ale vysvětlete něco tváří v tvář davové psychóze.
A do toho přišlo i vysvětlení, které asi není oficiální, ale zdá se logické. Italové mají na severu tisíce ilegálních Číňanů. Ti tam šijí jejich modní výstřelky pod hlavičkou Made in Italy. Ovšem za čínských podmínek. To já jsem třeba nevěděla. A tito Číňané to sem zavlekli, úplně nejvíc prý po jejich novém roce. Cesta tam, pobyt u příbuzných.... tamější hygiena, možná i syrový netopýr, cesta zpět s virem....
To se zdá být logické, byť dnes už je to asi jedno. Dneska je daleko větší problém zastavit to, najít lék a vakcínu, přežít to. A navzdory všem zlehčovatelům to vypadá minimálně na dlouho. A to i proto, že ti odpovědní se chovají nezodpovědně. A spolu s nimi, logicky, jejich poddaní, protože kde není vzor, co by se kdo snažil, že ano? A to nemluvím o hradních pánech typu Nejedlý, který na karanténu zvysoka kašle a po návratu z Číny se vesele prochází po Praze.
Spíš o tom, že ta naše vláda, byť to navenek vypadá, že se jako snaží, je zmatená, nekoncepční a nekompeteční. Vždycky vydá nějaké rozhodnutí, nejlépe pod rouškou noci ( používat zde slovo rouška je také takové symptomatické), které je takové polovičaté, nejasné, nejlépe doprovozené nějakou výhrůžkou typu pokuty či dohledu Policie. A za pár hodin pak je všechno zase jinak. Testování není, roušky nejsou, dezinfekční gely nejsou. Ty ostatně nejsou už celé dlouhé týdny....!!!
A vláda prý maká...
No, já to vidím jinak, ale to je asi tak jediné, co mohu. A pak ještě mohu sedět doma a čekat, co bude. A věřit, že to všechno dobře dopadne. Už dávno se bezpečně necítím a to jsem svoje návyky nezměnila, pořád nejím syrové netopýry ani hady, myji si ruce a
v MHD, pokud ji užívám, jezdím v rukavicích. Všechno marné!
Vždy, když vypukla epidemie ptačí chřipky či nemoc šílených krav, s nevolí jsem sledovala, že to stát řeší tak, že ty nakažené prostě zabíjí. Nelíbilo se mi to, ale nic jsem proti tomu nezmohla. Přijít na jiné, efektivní řešení, potažmo léčení, se nikdo ( alespoň tedy veřejně) moc nesnažil. Vybít ohnisko je přeci mnohem jednodušší.
Jsem zvědavá, co bude, až někdo navrhne takto léčit i koronavirus. Někteří se tváří, že by k podobnému řešení neměli daleko...
A v Itálii prý už tomu tak skoro i je, rozhodují, koho zachrání a koho ne? Nic jiného prý už dělat nemohou....
Pak nám ale už nezbude nic jiného, než se modlit, pán bůh s námi a zlé pryč...
Nenapadlo by mě, že někdy na vlastní kůži zažiji scénář amerických akčních filmů:-(
sobota 14. března 2020
pátek 13. března 2020
čtvrtek 12. března 2020
středa 11. března 2020
úterý 10. března 2020
pondělí 9. března 2020
neděle 8. března 2020
sobota 7. března 2020
pátek 6. března 2020
čtvrtek 5. března 2020
středa 4. března 2020
úterý 3. března 2020
pondělí 2. března 2020
neděle 1. března 2020
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)