úterý 31. října 2017

500 let

...reformace. Čili je tomu pět století, co vystoupil Martin Luther se svou vizí reformace katolické církve. Jelikož nebyl internet, vyvěsil svoje teze na jinou zeď, respektive na vrata kláštera ve Wittenbergu. A očekával sdílení. To se dostavilo nejen v podobě diskuse, o kterou mu šlo. A přestože byl Luther chráněncem mocných, což vedlo ze strany církve k určité zdrženlivost, výsledek byl stejně v pronásledování a obvinění z kacířství. Jenže Luther byl zjevně rebel až do morku kostí, protože papežskou bulu spálil, což tedy byl znak velké protispolečenské vzpoury. Teď už ani ochrana mocného kurfiřta nestačila a Luterovi začalo téct do bot. Nakonec tedy byl rád, že byl svými ochraniteli "unesen" na hrad Wartburg, kde mohl v bezpečí bádat ( a překládat bibli do němčiny). Ale neklidná krev se většinou nedá uklidnit, tak se Luther dál pouštěl do veřejného života. A v tom soukromém se oženil.S jeptiškou. Prostě rebel vždy a všude. Položil ale základ evangelické církve a to stojí za připomenutí. Rády bychom i v listopadových Hovorech, jen najít přednášejícího. Ale třeba také objevíme nějakého rebela. Bereme ovšem i nerebely:-)

pondělí 30. října 2017

Divadelní hry

Být spisovatel v dnešní době není úplně to nejlepší rozhodnutí, byť to jednoho baví sebevíc. Doba je jinde, psavci nemají na růžích ustláno. A když navíc člověk zabloudí do Luxoru či jiných podobných knižních paláců, kde se mu před záplavou knih podlomí kolena, o to víc ho podobné myšlenky pronásledují. Jenže co s tou nutkavou potřebou něco psát. Blog je fajn,ale úplně nestačí. Tak když do takového rozpoložení přijde nabídka, tak napište divadelní hru, je to jako poselství. Hozené lano. Nabídka od renomované herečky je navíc velmi zavazující. A rozsvěcí světlo za konci tunelu. To by mohlo být hodně zajímavé. Je to výzva. Přistupuji k ní s pokorou a respektem, ale těší mě. Vážím si jí. A chci ji napsat. Přímo pro ni. Těším se. Zatím si samozřejmě s myšlenkou jen lehce pohrávám, osahávám ji, je to běh na jinou vzdálenost, než jsem zatím vždycky byla schopna udýchat.Ale už teď vím, že jsem do té myšlenky zamilovaná  a chci ji zrealizovat. Protože taková výzva se nemůže nechat ležet...Sbírám ji a jsem v napjatém očekávání....

neděle 29. října 2017

Láska v moll

Po dlouhé době jsem zase s chutí četla, četla a četla,dokud jsem nepřečetla. Čtivé, zajímavé, výstižné. Asi jsem ve věku, kdy mě to hodně oslovilo. Jsem moc ráda, že jsem tuto knihu potkala:-)
                                                 Výsledek obrázku pro láska v moll
                                                      A Tobiáš má dneska pět měsíců:-)



sobota 28. října 2017

Devadesát devět

Takové zajímavé výročí republiky, byť  s větší slávou bude akcentováno to příští. To bude velkolepé, již se chystá mega akce, společná česko- slovenská. Osobně ale preferuji menší oficiality. A dvě devítky jsou dost hezké výročí. Dokonce budu mít u jeho příležitosti přednášku. V Lysé nad Labem. Už se tam těším. Dnes ale jen užíváme slavnostní soboty. A nadějí, že večer nebude zase nějaký skandál či ostuda, která v poslední době na oficiálních akcích nebývá úplně neobvyklou záležitostí. Vyznamenání prezidenta republiky s sebou často nesou prapodivnou příchuť. Nu, uvidíme večer. 
Do té doby si připomeňme dobu takřka před sto lety. Dobu, která přinesla nový režim. A odnesla (krom jiného) třeba i mariánský sloup. Opilý Franta Sauer jako symbol doby. A dnešní doba, která se to bojí napravit. Inu, s některými alkoholiky si prostě nevíme rady. A mariánský sloup se zase odkládá. 
I to patří k výročí republiky:-), která již dávno neexistuje. 

pátek 27. října 2017

Těžko na cvičišti

lehko na bojišti. Začínáme "drsný" výcvik na Císařské louce. Dnes v plné parádě. Vykulení jsme oba.  Ale snažíme se....Jsem zvědavá na to bojiště, kde nám bude lehko:-). Zajímavé je, že se psy jsou tu většinou ženy. Respektive jenom ženy. A psi jsou všech ras, i ti bojoví. A mezi nim divoký Tobiáš, který si myslí, že cílem je si hrát a dovádět s pejsky. Do učení se mu moc nechce. Na povel lehni si sice lehne,ale na záda a čeká drbání:-) Je to legrace, uvidíme, co všechno se tady naučíme:-)

čtvrtek 26. října 2017

Faux Pas

...tentokrát jako kavárna. Café Faux Pas. Útulné. Se skvělými palačinkami. Vlídné k hostům i psům. A audiokniha doladěna. Lepší místo na setkání a dojednání detailů být nemohlo. Vždyť i hlavní protagonisté, kteří knihu načtou, mají svou domovskou scénu právě na Vinohradech. Prostě genius locci, byť v Faux pas:-). Úspěšný prázdninový den. 

úterý 24. října 2017

Vysočina

Přináší jiný úhel pohledu na svět. Krásná v každém ročním období. teď právě : dva měsíce do Vánoc. 









pondělí 23. října 2017

Den poté

Vlastně už dva dny poté. A stejně to nejde vstřebat. Je to takový absurdistán, že je dost zatěžko mu uvěřit. A co teprve si zvyknout, že v tom budeme žít. Nějak nemohu pochopit a uchopit, jak většina našeho národa smýšlí a uvažuje a to i přes to, že jsem v empatii docela trénovaná. Tohle mi nejde a docela to ve mně budí nejen skepsi, ale už docela i strach. No, uvidíme…L
Úplně nejvíc ale nerozumím tomu, že tolik lidí volit vůbec nejde. Patrně byla účast vyšší než posledně, ale stejně je to bída. A vzhledem k tomu, že jedním ze zásadních hesel v Listopadu bylo: svobodné volby, je fakt, že teď už tu svobodu volit chápeme tak, že je nám to šumák, docela smutnou realitou. A to nejdu dál, protože připomínat, jak třeba ženy na počátku dvacátého století bojovaly za volební právo, nechávaly se věznit, ba i bít a týrat, jen aby vybojovaly právo, které mi dnes "velkoryse" nevyužíváme, bych vnímala jako znevážení jejich činnosti. 
Asi i tady platí stará premisa, že co dostaneme zadarmo, toho si nevážíme. A my jsme volební právo a vlastně i celou naši demokracii dostali tak trochu na stříbrném podnosu. Jen abychom o ni tak nějak nenápadně nepřišli. Třeba výměnou za koblihu....

neděle 22. října 2017

Lidé, kteří mě znali

Ještě jsem ji nečetla. Dnes se chystám. Přišla jsem k ní úplnou náhodou. Oslovil mě hned nadpis, protože pojem, lidé, kteří mě znali, ve mě v poslední době docela rezonuje. Někteří totiž zmizeli, jiní se chovají tak, jako bych já je nikdy neznala, jsou i tací, co se projevují velmi zákeřně až odporně. A jsme se znali...Proto mě na první dobrou upoutal název knihy. Na četbu jsem zvědavá:-). Před minulostí neutečete, zní jedno z hodnocení knihy. To samozřejmě už bohužel vím, tak se těším na literární zpravodajství. 
                                           Výsledek obrázku pro lidé kteří mě znali

sobota 21. října 2017

Psí školky

Pejskové mají dneska servis, o jakém se někdy nezdá ani některým dětem. I do školky mohou chodit. Přemýšlela jsem o školce pro Tobiáše. Že by se socializoval s ostatními psíky. Ale nakonec zvítězil cvičák. Protože socializaci s ostatními potřebuji hlavně já, abych ho moc nerozmazlila. Tak vyrážíme na Císařskou louku. Podle obrázků ale mezi samé vlčáky. Takže to asi bude hodně velké dobrodružství. No, uvidíme. Pokračování příště, jestli to vůbec přežijeme:-)

pátek 20. října 2017

Voličský průkaz

Volby mimo bydliště jsou jednoduché. Pořídíte si voličský průkaz a volíte. Taková je teorie. Ovšem strom života má i vedlejší výhonky. Třeba vydání průkazu je dost byrokratický vopruz, alespoň u nás tomu tak bylo. Pak vyvstane zásadní otázka, koho volit? Budu v těch Kotěhůlkách, ve kterých se během voleb náhodně nacházím, volit úplně jiné lidi, tedy tamní domorodce, či zda si mám vézt svoje volební lístky, abych kdesi na Vysočině hodila do urny pražské kandidáty? Chvíle bádání nastolené otázky vysvětlila, ale nebylo to tak úplně snadné. Stejně jako dotaz, jak je to v zahraničí? To musíme do hlavního města? Když jsem někde na ostrově, tak je to kapku komplikovaný dovolenkový výlet. Leč, je tomu tak, takže je asi nejlepší v době voleb nikam nejezdit. Pokud tedy volíte či volit chcete. Protože nevoličům to může být srdečně ukradené. Asi jako vše, když nejdou volit, ale to bych se pouštěla do takřka sociologických debat, což nechci. Chci se jen pozastavit nad složitostí systému, což je v době virtuálního života dost prapodivné. Jako by se nedalo volit elektoktronicky. Nedalo. Někde to jde, třeba v Estonsku, jinde ne, třeba u nás. A tak hurá pro voličský průkaz. Nebo zůstat hezky domaJ

čtvrtek 19. října 2017

Válka generací

Jednou z utopických sci fi představ o budoucnosti je válka generací. Lidé se dožívají vyššího věku, dětí se rodí výrazně méně.Lze zachytit i vizi, že se bude plíživě šířit nenávist mezi generacemi. Mladí budou mít pocit, že na ty staré dělají, ti jim zabírají místo, zatímco ti staří budou cítit křivdu, že po celoživotní dřině zažívají jen nevděk a opovržení. Že jejich dožití není důstojné. Lze si to představit docela dobře, byť se o tom stále mluví jako o sci fi. Kolem mě se mladí lidé většinou chovají ke starým hezky, ale jak známe, všichni žijeme v určité bublině. V bublině podobného smýšlení, naladění i názorů. Když ale občas vystrčím nos mimo svou bublinu, zjišťuji, že někdy to ani sci fi být nemusí, že realita se někdy těm temným vizím podobá.Někdy to živí média, někdy frustrace, jindy nevýchova v rodině. Své si řeknou i sociální podmínky a samozřejmě prostředí, ze kterých se podobné názory šíří dál. Kult mládí je zatím prosazován takřka všude. Jako by mládí byla zásluha...No, uvidíme, jak to bude dál, co přinese budoucnost, na kterou si nyní zaděláváme. Pravdou je, že i ve své bublině občas zažiji překvapení. To když jako hodnocení jedné autorky zazní věta: "To je ale jiná generace, tu neznám!" Kapku mě to zaskočilo, hlavně proto, že to znělo dost pohrdavě. Jako by generace třicátníků měla pocit, že svět začal až kvůli nim. To je sice klasický pocit všech mladých, ale měl by se časem kultivovat a přetavit v něco jiného než je přezíravost mládí. Z druhé spektra mohu třeba konstatovat, že když jsem chystala Akademii slova, chtěla jsem pro děti mladé umělce. S tou myšlenkou, že si věkově budou více vyhovovat. A většina mladých, které jsem oslovila, ani neodpověděli. Nebo velmi arogantně, ve stylu, že do škol oni nechodí. Zatímco ti starší měli úplně jiný přístup. A třeba taková Iva Pekárková si na naše studenty udělala čas i během jediného měsíce, kdy si zaskočila do Čech. Tak nevím, kam ta přezíravost patří a jak to s těmi mezigeneračními vztahy je. Nejlepší je možná nevykukovat ze své bubliny:-). Ale i tam hrozí nebezpečí. Protože strohým a nezpochybnitelným faktem je, že generační rozpor je a bude. 

středa 18. října 2017

Stačí kapka...

špatného benzínu a najednou stojíte na dálnici. Tam není překvapivě kolona, ale vy stejně nejedete. Asi ze zvyku, že na české dálnici se víc stojí než jede. Palubní deska rozsvítila nějakou záhadnou kontrolku a auto se aktivně zapojilo do protestní stávky. Za lepší a kvalitnější pohonné hmoty. 
Myslela jsem, že jsem dost opatrná, tankuji jen u ověřených stanic a většinu jen v Praze. Pak jednou nestíhám,když se prokoušu mlhou, tak natankuji někde mimo Prahu a ejhle. Následek se dostavil. Takřka okamžitě. Nejede to. Je to úplně proti všemu. Jedu k pumpě, abych mohla jet v klidu dál. A od pumpy to nejede. A natankovala jsem správný benzín, nikoliv diesel do nafťáku či naopak, jak se samozřejmě logicky nabízí. Ani žádný podezřele levný. Spíš nehezky drahý....
Ne, tam problém není. Je prostě ve špatném palivu. Nu, zjevně nějaký ten adrenalin musím mít, jinak by to prostě všechno bylo příliš fádní. A jak vidno, opatrnosti není nikdy dost, prostě stačí kapka a všechno je rázem jinak...:-(

úterý 17. října 2017

Palladium

Pojem "PALLADIUM" většina obyvatel Prahy spojuje s nákupním centrem. Mladá generace stoprocentně. Že existuje i chemický prvek palladium možná někdo krátce před maturitou tuší, že existuje pojem palladium země české je takřka devadesáti devíti procentům utajeno. Podobný osud potkaly renesanční arkády, které také děti znají jen jako obchodní centrum. A vlastně i Bauhaus jako výtvarnou výmarskou  školu z počátku minulého století asi nikdo nezná.Smutná daň komerční době.
I z toho důvodu mohla být dnešní přednáška v rámci Hovorů, kterou vedl pan profesor Royt, pro mnohé takřka objevnou. A byla. Pro mě to bylo jedno z nejlepších setkání, které jsme zažili. Prošli jsme si barokní krajinu, vysvětlili mariánský kult a problém mariánského sloupu,dotkli se českých patronů i důkladně si vysvětlili, jak je to s tím palládiem země české. Na přetřes přišla i bájná česká knížata ,Crha a Strachota, čili Cyril a Metoděj a plno dalších zajímavostí z naší dávné minulosti  i žhavé současnosti. 
Výborné setkání 








pondělí 16. října 2017

Sám doma

Není moc často. Ale když je, tak velmi, velmi neochotně. Vždycky se za tu samotu nějak pomstí. Už dvakrát zlikvidoval kabely, naštěstí nikoli pod napětím, protože v jeho dosahu je vždy elektřina vypnutá. I tak to je docela škoda. Stejně tak jeho likvidace koberce a občasné atentáty na boty, které zatím nerozkousal, ale vždy fikaně schoval. Vždycky na sebe všechno prozradí, protože kdykoli něco provede, tváří se velmi provinile. Zachariáš to měl podobně, jen ta jeho destrukce bývala zaměřena spíš na kolemjdoucí. Tobiáš je pro kolemjdoucí, lidi i psi, miláček, je vlídný a vstřícný, což Zachariáš tolik nebyl. Ale ten nám zase nic nerozkousal. Tobiáš jde po těch kabelech, tak uvidíme, kolik nových prodlužovaček bude třeba ještě koupit. Či jak dlouho budou viset někde u stropu. Tobiáš je prostě svůj.  Je to jezevčík se vším všudy. Blíží se mu pátý měsíc, což je v psím životě asi již puberta na dohled. Tak jsem zvědavá, co všechno nás v psím světě ještě čeká. Tobiáš totiž umí překvapit. Každý den. 

neděle 15. října 2017

Dopisy, které nikdo nečetl

A kniha, kterou čtu, je emoční bomba. Alespoň mně se tak jeví. Umocněna podzimní náladou ji vnímám jako jednu z nejlepších, kterou jsem v poslední době četla.
                                       Výsledek obrázku pro dopisy které nikdo nečetl

sobota 14. října 2017

Sdílená ekonomika

je nějaký prapodivný fenomén dneška, který hýbe mediálním světem a vysvětluje, proč nejezdit klasickým taxikem či nehledat bydlení v hotelu. Zdá se to být strašně moderní záležitost, přitom jde o klasické a dávné vypůjčování si. Či vypomáhání si mezi sebou. Nic nového pod sluncem. Potud to bez problémů chápu. Pokud jedu a mám volné místo v autě, proč bych někoho nevzala. Pokud mám volný byt, proč bych ho nepůjčila kamarádům, kteří přijeli na víkend do Prahy ( i jinam, samozřejmě:-). Nechápu ale, kam se tady vytrácí daně? Pokud jezdím celý den a tvářím se jako Uber , tedy neberu náhodně kámoše, kteří mi strčí stovku na benzín, ale normálně si tím vydělávám, mohu být klidně i (U)uber, ale v podstatě jsem taxikář, který jezdí za nižší taxu. To je sice chvályhodné, leč i z toho výdělku mám asi platit daně, myslím si já. Když pronajímám byt, není to už přeci výpůjčka či sousedská výpomoc, já regulérně vydělávám na pronájmu, byť krátkodobém, tedy logika věci říká, že se platí daně. Jedno jak to nazveme, sdílenou ekonomiku nevyjímaje. Také bych ráda označila svoji práci za sdílenou ekonomiku a neplatila daně....
 A to nemluvím o tom, jak takové ubytování načerno (respektive tedy podnikání načerno) komplikuje život sousedům, kteří se vskutku nechtěně ocitají uprostřed hotelu (to by snad ještě i šlo, ona je to ale většinou  mnohem víc hlučná ubytovna). A tak bych mohla pokračovat. Pojmu sdílené ekonomiky, kterou já považuji za eufemismus k úniku daní prostě vůbec nerozumím. Ani postoji politiků a médií k němu. Budou mě také tak hájit, až se začnu vzpírat placení daní?Prostě jen proto, že sdílím se sdílenou ekonomikou její princip...?

pátek 13. října 2017

Pátek třináctého

Moje oblíbené datum. Magické. Nebojím se ho. Naopak ho velmi vítám a očekávám.
Baví mě i ty historické konotace, jak se ve veřejném prostoru ( aby bylo o čem mluvit:-), hledá, proč vůbec má pátek třináctého takovou pověst. Každý má jinou teorii a každý zaručeně tu pravdivou. Já se podvědomě kloním k templářské teorii,ale ve finále je to úplně jedno. Podstatné je, že jde o magické datum, které budí nějakou pozornost. Třeba v našem knihkupectví ve Veverkově ulici měli třináctiprocentní slevu na knihy. To je třeba magie podle mého gusta.
Jinak jsem tento magický pátek věnovala dárcovství krve, abychom tu pověst o smůle překryli nějakou dobročinností. A celé to, i díky tomu magicky krásnému počasí, bylo prostě úžasné. Pátek třináctého prostě stojí za to:-)

čtvrtek 12. října 2017

Akademie slova

aneb náš počin k netradičnější výuce literatury, k seznamování dětí s mistry slova a prohloubení vztahu k dramatickému a literárnímu umění. Není to snadné, zajistit dětem na literární dílny skutečné osobnosti. Loni, v prvním ročníku, jsme byly průkopnice. Letos, ve druhém, už sice máme nějaké zkušenosti, určité know how, ale pořád je to napínavé do poslední minuty. Dnes tedy dorazili:
ráno paní Milena Steinmasslová, která s dětmi recitovala. Je to silný zážitek jak z recitace, tak z profesionálně odvedené práce. A lidsky silné setkání. 
V poledne se dostavila Irena Dousková na literární čtení, paní Lubica Krénová na divadelní kritiku a pan Hanuš Bor na divadelní práci s textem a češtině a němčině. 
Ve dvě přišel očekávaný mladý herec Marek Lambora a ve tři hodiny jsme přivítali paní Ivu Pekárkovou, která mezi nás ochotně zavítala během jediného měsíce, kdy je v Čechách. Spolu s ní paní Hana Vaculná dramatizovala německý text, takže to dnes bylo opravdu dvojjazyčné až trojjazyčné.













středa 11. října 2017

úterý 10. října 2017

Sprška

Parkování na Letné člověka často přivede do varu. Možná i proto jsem byla nedávno po úspěšném objevení místa okamžitě zchlazena. Vylezu z auta a náhle jsem zlitá vodou. Někdo lije vodu z balkónu. Dost jsem se lekla. Někomu jsem asi zabrala místo. Nebo mu pěkně ležím v žaludku. Celá mokrá pátrám po viníkovi. Je tma, není to snadné. Ale na balkóně nade mnou vidím nějaký šum. Jsem dost radikální, chci vědět proč. Chvíli se zdá, že nemám šanci. Prostě útočníka nepoznám. Snad poslední výhrůžka zabrala. Vykukly dvě dětské hlavy a kajícně se omlouvají. Zalévaly květiny a zvrhl se jim kbelík. Nevím, zda je to pravda či zda šlo o dětskou lumpárnu, ale ulevilo se mi. Lepší nezbedné děti než nenávistný soused. Dětem jsem velkoryse odpustila (a jim se také asi ulevilo). Domů jdu celá promočená, ale večer už je to jedno. Je to prostě letenský kolorit, zažít se tady dá ledascosJ

pondělí 9. října 2017

Odcházení

Odcházení automaticky spojuji s Václavem Havlem, nicméně letošní podzim přináší odcházení v takové míře, aplikovat lze více než často. Odešel pan Brabec, kterého stále dehonestovali za majora Zemana a na všechny jeho další skvělé role často a rádi zapomínali. Zajímavé je, že autory seriálu nepranýřuje nikdy nikdo, herce si berou na paškál pravidelně. No, to ale nechci rozebírat, chci jen připomenout pana Brabce, který byl skvělý herec. A minulý rok touto dobou ještě účastníkem naší Akademie slova, přišel mezi děti recitovat,což zvládal skvěle i ve svém věku. Další smutné a nepochopitelné odcházení připravil Jan Tříska. Jeho smrt se zdá na jednu stranu naprosto nepochopitelná a absurdní, na druhou stranu zase výrazně efektní. Z obou úhlu pohledu je ale zbytečná a je to smutné odcházení. Stejně jako paní Fialová. Trochu zastíněna cirkusem kolem odchodu Jana Třísky, o to je to ale smutnější. Další výrazná osobnost odešla na druhý břeh. Všichni byli ve věku, kdy se to dá očekávat, přesto jde to smutné odcházení. A aby toho nebylo málo, tak se k nim přidal můj oblíbený ilustrátor Vladimír Renčín. Takže letošní podzim pojal odcházení skutečně ve velkém. Nu a nám nezbývá nic jiného než vyjádřit upřímnou soustrast. A vzpomínky. I na pana Havla, jehož nedožité narozeniny se v té plejádě odchodů taktéž připomínaly. Život bere tu výměnu generací vskutku zgruntu:-(

neděle 8. října 2017

Podzim

umí být i hezký:-)



a tak nostalgicky blahopřejeme všem Věrám, které dnes slaví svůj svátek. A nejvíc samozřejmě mojí mamince:-)

sobota 7. října 2017

Piano

do ulic. Už delší, tradiční akce. Myslím, že záslužná a vydařená. I naše studenty cestou do Adršpachu oslovila. A jak hráli. Krásně. Hlavní nádraží ožilo, někteří cestující se dokonce i spokojeně usmáli.  Hudba prostě dělá divy:-)


pátek 6. října 2017

Hovory

Říjnový cyklus máme poněkud zkrácený, jelikož se chystají podzimní prázdniny. Takže jen krátce avizuji setkání s panem profesorem Roytem v úterý 17. října na téma :Palládium staroboleslavské a zemský patriotismus. 
Přednáška bude věnována roli mariánského kultu v rámci tzv, protireformace (mariánský sloup na Staroměstském náměstí, politický rozměr pouti do Staré Boleslavi).
 Takže nabízím a těším se na nové i stávající hosty. 



čtvrtek 5. října 2017

Jaroslav Róna

V domě U Kamenného zvonu. Tedy včerejší kulturní zážitek, nebojím se říci, že zážitek dost zajímavý. K výstavě jsme měli i lektorský výklad a s dílem současného slavného sochaře nás šikovná lektorka seznámila vskutku dokonale. Jako bonus nám dodal i historii starodávného domu. I do sklepa nás vzala, tam i j jsem byla úplně poprvé. V dobách románských to bývalo první patro, dnes hluboký sklep s atmosférou. A pak dvě patra plná výtvorů Jaroslava Róny. Zdá se, že náš kulturní podzim nabírá grády:-)                          

                                       Staromák je "zabezpečen"