Tobiášův červenec

 

Z okna ven

Dnes je výročí defenestrace. Té první. Nedá mi to nezavzpomínat, jak jsem o ní psala před čtrnácti lety

Docela to tedy utíká. 

Ale některé věci se nemění. Třeba ta výročí. Pořád je to dneska den, kdy kdysi vyhodili úředníky z okna a poté se rozhořela občanská válka. Husitská. 

Mění se výklad té události. Pohled na ní. Zda byla pozitivní či negativní. Podle toho, jak to vnímá právě žijící současnost. 

Husitství je u nás trochu ode zdi ke zdi. Buď je to oslava největší, jako že Češi tehdy byli největší hrdinové v Evropě. 

Nebo je to takový středověký terorismus. Barbaři, kteří ve jménu víry ničí vše, co jim přijde pod ruku. 

Osobně mám blíž k té negaci, nemám husity moc v lásce, ale dneska nad tím nechci polemizovat. Jen chci připomenout dobu, kdy se některé problémy řešily vyhozením z okna:-). Máme takových události v našich dějinách povícero. 

Baví mě ten bonmot z Cimrmana, že v zemích, kde se žije v zemljankách, ztrácí tento akt na významu. Když se tím ale pokouším občas pobavit studenty, většinou pohořím. Neznají pojem zemljanka. Vtip pro ně nemá pointu. 

  Stejně tak nemá pointu tento text. Jen prostě připomíná první pražskou defenestraci, kdy se Pražané pod vedením Jana Želivského vydali k Novoměstské radnici, aby odsud vyhodili proradné politiky. Tehdy se jím říkalo konšelé...

 A zůstala z toho stanice metra Želivského. Asi tedy  je to v dnešním pojímání osobností minulosti hrdina....

Klášter zničený husity...

Máslo

Našli jsme starou máselnici. Vyrábělo se v ní máslo, prý. Tlouklo. Úplně si neumím představit jak, ale jako dekorace je to zajímavé.  Protože je to skoro rozpadlé, ani to nemůžeme nijak vyzkoušet, jestli by se to třeba náhodou nepovedlo. Tak to vnímáme jen jako takovou atrakci, po stopách starých řemesel.