čtvrtek 25. března 2010

Fobie

Každý máme nějakou tu fobii nebo obsesi, se kterou se více či méně úspěšně protloukáme životem. Sama jsem letitou majitelkou mnoha drobných či výrazných úchylek, které soukromě nazývám střídavě fobií nebo obsesí. Otázka je, jak by to asi označil psychiatr, ale to se raději neptám. Vím o sobě, že nemá ráda uzavřené prostory, tedy klaustrofobie. Jenže když není zbytí, i metrem statečně jedu. Hrdinství všedního dne. Nesnáším zvuky, tedy idiosynkrazie (to je spíš již zmíněná úchylka, neb i tikot hodin mě dovede vykolejit) Stokrát se vracím, abych zkontrolovala, zda jsem zamkla, vypnula plyn či zhasla světla. Přežehlit si ráno oblečení nepřipadá do úvahy, protože bych se tolikrát vracela zkontrolovat žehličku, že bych tu práci prostě nestihla. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna.
  Dnes ovšem slovo fobie dostalo úplně jiný rozměr. Zlobili mě primáni s velkým pavoukem tak dlouho, až jsem jim ho zabavila (podotýkám, že šlo o gumovou, nepříliš zdařilou imitaci). Když jsem se pak o přestávce přesouvala s pavoukem na hromadě sešitů do kabinetu, pošimrala jsem s ním u dveří stojící dívku řka: „Podívej, co mám.“ To jsem vlastně ani nestačila vyslovit. Děvče dostalo takový záchvat, jaký já si představuji pod pojmem epileptický. Nebudu zacházet do detailů, ve mně by se samozřejmě krve nedořezal. Pavouk zmizel v kapse, snaha dívku uklidnit vyšla naprázdno. I po třech hodinách se jí kolegyně, neznalé situace, soucitně vyptávaly, co strašného že se jí přihodilo. Že trpí arachnofobii jsem dosud vůbec netušila a jestli se tímto způsobem projevuje fobie, tak vlastně žádnou nemám. Pravda, statečně přiznávám, že kdyby se dejme tomu, v mé těsné blízkosti objevil Katky Rocky nebo Gabro Tchilli, asi bych taky zrychleně dýchala a nejevila známky nadšení, ale tohle?
Nu, člověk se učí každý den a je mi jasné, že některé žerty se prostě nevyplácí. Zákon schválnosti tomu chtěl, že jsem narazila zrovna na ni. Doufám, že dívka svůj záchvat vstřebá a já si na gumové pavouky dám příště pozor. Děti by jistě potěšilo, kdybych podobně vyváděla já, kolikrát jsem objevila podobnou atrapu na židli, pod třídnicí či mezi písemkami. Ale fobie je holt fobie. Zřejmě žádnou netrpím. Alespoň ne tak hmatatelně. Život je holt plný překvapení.

9 komentářů:

  1. vím, že to neni vtipné, dotyčné je mi líto, přesto se tu řežu :))))

    K tě úchylkám: musím mít doma dostatečnou zásobu toaleťáku. 4 jsou kritický stav, abych byla klidná, musí jich být alespoň 20 ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Jitko,fóbii jakou "předvedla"vaše žačka netrpím,ale pokud se nachází pavouk v mé blýzkosti mám okamžitě husinu a to ho ještě nevidím :-) .Jakmile ho spatřím oklepu se a snažím se jej zlikvidovat.Nějaké chytání a šetrné odnášení u mě nehrozí :-) .

    OdpovědětVymazat
  3. Tak na to trpí i má dcera, stačí když někdo řekne pavouk a už se třese, natož kdyby některého našla poblíž, nebo se k ní přiblížil...
    No a Jára, ten má celou sbírku strachů a fóbií, ale lepší se to:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Lucko: - tak s tím toaleťákem to mám taky. ;-) Wlk se vždycky ptá: "Co s e chyystáš vařit?",když vidí, že ho táhnu domů v maxibalení :-) (ještě taky papírové kapesníky a čisticí prostředky jsou u nás v dostatečnám množství nakoupeny do zásoby :-))

    A fobii z pavouků má Madlena. Ve škole se moc pečlivě neuklízí (mám dojem ,že snad ani vůbec) - a někdy v 1.třídě viděla na WC pavouka- šílela tak, že odmítala docela dlouho chodit na WC úplně. U ní je ten strach umocněn asi i tím, že si pavouka sama nesundá, neodežene a ani před ním nemůže utéct :-((

    OdpovědětVymazat
  5. No vidím, že dělat si srandu se taky musí opatrně :-) Já teda pavouky nemusím, pokud mi nespadne na hlavu, tak ani nevyvádím a dřív jsem je vraždila zásadně lakem na vlasy, protože je to zparalyzuje a nemůžou se na mě vrhnout :-) a líp se pak zlikvidují... (Doufám, že to tady nebudou číst žádní ochránci přírody...) Dnes už je zvládnu nabrat na lopatku a udělat jim letecký den :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Stejně jako Lucka, je mi dotyčné líto, ale taky se směju :-)
    U mých rodičů by holčina asi nepřežila, máme totiž pavouka ze Sparkysu, který reaguje na tlesknutí a sjede. Synovci se tuze moc líbí.

    Jinak takovou tu fobii typu "zamkla jsem?" mám taky. A asi začnu mít i fobii ze sporáku, protože se mi ho vážně podařilo nechat zapnutý, ale vrátili jsme se celkem brzy a naštěstí jsem aspoň vypnula typ ohřevu.

    OdpovědětVymazat
  7. mo z pavouků ji mám taky..ale holky, mě netrumfnete..mám fobii z knoflíků..pristě je nesnáším..a až nedávno jsme se dočetla, že to fakt existuje, ta fobie...

    OdpovědětVymazat
  8. Nu,jak je vidět, fobie raší přímo ukázkově. O té knoflíkové jsem už slyšela, asi je poměrně rozšířená- jen představit si to neumím. Jedna moje teta mívala fobii z peří. A s těmi toaleťáky to mám podobně, jen jich pro relativní klid stačí cca deset.

    OdpovědětVymazat
  9. Teda Jitko, nas Rocky je fesak na mazleni :-))) Myslim, ze lidem na tech "mysakach" nejvic vadi ten ocasek.
    A pavouky,.. ty nemusim, ... ne, ze bych mela fobii, to ne. Ale jednou jsem cetla, ze rocne kazdy clovek spolkne ve spani v prumeru 4 pavouky, ... tak to se mi zvedl kufr

    OdpovědětVymazat