Jsem nemocná

Zhubla jsem.To je nepopiratelný fakt. Pětadvacet kilo už je trochu viditelná změna. Mám z ní radost.Ovšem přišla pro mě celkem nečekaná a mnohdy i nepříjemná překvapení. Nemyslím tím obměnu šatníku, to je naopak záležitost příjemná a zajímavá, byť peněženka si často myslí opakJ. Já se zamýšlím nad některými reakcemi svého okolí. Zřejmě už jsem ve věku, kdy se předpokládá rezignace na vše kolem a jediná možná alternativa je spokojené tloustnutí. To se většinou nekomentuje, málokdo vám hrdě řekne do očí, hele, tys zase přibrala! Zato vás v tomto duchu vesele pomlouvají a škodolibě vykreslují vaše narůstající špeky. To je podle obecných měřítek v pořádku, tak to má být. Ovšem zhubnutí přináší úplně nové reakce, na které jsem, coby většinu svého života obézní, nebyla zvyklá.

„....si nějak zhubla, nejsi nemocná?“

S očima navrch hlavy kroutím hlavou, že tedy nejsem nemocná (alespoň tedy o tom nevím) a v duchu přemýšlím, kde se bere ta netaktnost. Co kdybych byla?  Co čekají, že odpovím?

"Jasně, mám nádor a ten mi sežral všechny špeky, a tak jsem zhubla, a teď už jen čekám, až mě sežere celou a zemřu?"

 Nebo co očekávají na tuto impertinentní otázku, kterou jsem buď přímo, nebo zprostředkovaně dostala už tolikrát, že jsem i chvílemi zapochybovala. Nejsem já opravdu nemocná? Nevidí oni něco jiného než já? Pak si ale vybavím ty hodiny a hodiny cvičení, běhání a plavání, změnu jídelníčku, a utvrzuji sama sebe, že je to zákonitý výsledek takřka roční dřiny. A že cvičím a jinak jím (tedy nehladovím), už také nevysvětluji, protože to je pořád dokola. Jako by mi nikdo nevěřil.  Nedržím dietu, jen jinak jím. A cvičím.

„Jejda, tak to jsem nechtěla slyšet,“ rozesmála se jednou sousedka, která měla jako jedna z mála celkem normální reakci. Nevnucovala mi nemoc ani hladovění.  Cvičení ji moc nenadchlo, což přiznala a netvářila se, že zhubnout v tomto věku je něco nežádoucího. Ovšem to je celkem ojedinělý případ. A tak si říkám, díky bohu, že už je zima. V zimních hábitech není váhový úbytek tak patrný a řeči o nemoci se opravdu špatně poslouchají. A vysvětlovat jednu věc pořád dokola musím jen ve své pracovní době, jinak už opravdu nechciJ.

A teď si jdu zacvičit…J