Mafie v Praze

 Už léta nečtu Michala VIewegha. Od jeho Báječných let pod psa mě jeho knihy nebaví, vnímám je jako povrchní (což by v případě zábavné literatury nevadiloJ) a nudné, což už jedno není. Nějak nemohu pochopit ten mediální přívlastek, že jde o nejprodávanějšího autora v Čechách, což musí být pro řadu dalších autorů demotivující až depresivní. Přitom jsou tady autoři, kteří dokážou zaujmout. Chce se mi napsat na rozdíl od pana Viewegha, ale obávám se, aby na to při náhodném brouzdání po netu nenarazilJ a pak mi třeba nenatloukl,J on je, jak známo, na kritiku dost háklivý. Spíš uvedu ty autory, kteří si - podle mého- pozornost a prodejnost zaslouží víc než on. Napadá mě Miloš Urban, Jáchym Topol, Petra Soukupová, Magda Váňová a mnoho dalších. Ovšem je smutným faktem, že většina národa si dnes pod pojmem spisovatel představí jenom a právě pan Viewegha.  Jako proti člověku vůči němu nic nemám, naopak. Myslím si, že minimálně manager je skvělý a jako člověk jistě též. Vadí mi jeho (nepatřičná) glorifikace. Ovšem nechci být kritikem bez příčiny a tak jsem to v předvánočním pomatení smyslů riskla. Zkusím jeho Mafii v Praze. O současné politické scéně si nedělám vůbec žádné iluze, všechny vnímám jako recidivisty, jak trefně nedávno řekla paní Sommerová v pořadu Karla Šípa. Jako recidivisty, kteří u nás bohužel nejdou sedět, proto mě zajímalo, jak se s tím popasuje náš nejprodávanější spisovatel. Je to námět na horor, po kterém vám bude hodně špatně od žaludku, jako hrom. Ó jak jsem se spletla. Člověk se má držet svých zásad a nečíst Viewegha. Kniha byla od samého počátku nudná, nezajímavá, fádní a neskutečně zdlouhavá, byť děj je rozložen do pouhých čtyř dnů.
  Nic nového se tam nedozvíte, je to takové hospodské tlachání. Mafie podle mého svůj potenciál trestuhodně promrhala. Jediné, co mi ta kniha dala, je jistota, že Viewegha už opravdu ne, v žádné podobě.