Adventní Praha

Kovářova kobyla chodí bosaJ. Proto i já, ač milovnice adventu a žijící v Praze, za adventními trhy a radovánkami vyrážím až dnes. A to ještě jen díky návštěvě ze Slovenska, která přijela  za krásami stověžaté matičky Prahy. Počasí tedy nic moc, ale nepršelo, a to je podstatné. Trasa byla naprosto klasická, žádná tajemná zákoutí či neznámé odbočky, ale typická, turistická.

   Pravda, moje nervová soustava není na narvaná náměstí a ucpané ulice přizpůsobená, ale jako hostitelka samozřejmě ctím přání svých návštěvníkůJ

Strom na Staromáku se opravdu povedl, je krásný. Jinak ale vnímám trhy spíš kriticky. Předražené a přepálené klobásy, nekvalitní svařené víno, všudypřítomné trdlo, které nechutně zaplevelilo veškeré české trhy.  Jelikož návštěva zatoužila po suvenýrech, dostala jsem se do obchůdků směrem z Celetné až k mostu, kam nikdy ze zásady nechodím.  A teď zírám. Nejen, že prodavači většinou neumí čésky, ale co prodávají a za jaké peníze? Až nevolno mi z toho bylo. Stejně jako z těch typů, postávajících před krámkem či uvnitř, troufám si říct, že mafie se nezapře. Zjevně to nikomu na magistrátu nevadí, hlavně, že tečou peníze. Že by to ale přispělo k vánoční atmosféře, to velmi těžko. Zvířátka na Staromáku bych také označila za týrání. Vždycky mi tam vadily ovečky, poníci či kozy, které tady musí zjevně trpět. Hlukem, lidmi, dlažbou. Strašné. A do toho  bezzubý majitel (skoro jsem se ho vyděsila, když jsem ho viděla mezi ovcemi) letos vymyslel inovaci, že krmit lze za poplatek do automatu. Zpeněží se absolutně všechno. Ale že by někdo poukázal na to, že to je týrání zvířat, to tedy ne. Václavák je tak neskutečně narvaný, že projít z jednoho konce na druhý se takřka rovná hrdinství. A uspokojivě nedopadla ani moje soukromá inspekce distribuce, Třídní knížka se v Luxoru válí někde ve skladu, zjevně všichni opravdu neví, kde jim hlava stojí. A tak dobrá zpráva je jen knihkupectví Academia, tam je! Tak to mám radost.