Vánoční besídka

Vánoční besídky patří neodmyslitelně ke koloritu školních Vánoc. Děti se na ně těší, učitelé v podstatě také, protože to znamená konec školního prosincového maratonu a nastává čas prázdnin. Letos sice kratičkých, ale přeci jenom prázdninJ. Letošní večírky byly trochu podbarveny nostalgickou náladou z loučení s Václavem Havlem, a tak si dovolím onu posmutnělost kapku odlehčit. Bavila jsem se s malými dětmi o státním pohřbu, rituálech a tradicích s tím spojených, a přitom jsem konstatovala, že já jsem vlastně žádný český státní pohřeb dosud nezažila. A tu se jeden chlapec podivil a zvídavě se zeptal, zda ani pohřeb Klementa Gottwalda?!

  Nu, věru, že mě řadí až do této generace, mě kapku zaskočilo, ale dětské vnímání je krutě upřímné! Tudíž jsem chvíli hledala správná slova a pak to zkusila vysvětlit. Pohled jeho očí však jasně deklaroval, že si myslí své. V postatě mohu být ráda, že po mě nevyžadoval osobní vzpomínky na pohřeb MasarykaJ. Ovšem i přes vážná témata jsme si dnes užili vánoční besídku. Jde o čas, kdy se děti stávají opravdu dětmi, užívají si dárečků, cukroví a koled, a já se dnes celkem ochotně nechala unést s nimi. Příjemným vánočním dopolednem jsme zakončili školní setkávání jedenáctého roku a za týden nás čeká dvanáctka na konci. Do té doby snad klid, pohoda a odpočinek.