čtvrtek 1. prosince 2011

Jsem nemocná

Zhubla jsem.To je nepopiratelný fakt. Pětadvacet kilo už je trochu viditelná změna. Mám z ní radost.Ovšem přišla pro mě celkem nečekaná a mnohdy i nepříjemná překvapení. Nemyslím tím obměnu šatníku, to je naopak záležitost příjemná a zajímavá, byť peněženka si často myslí opakJ. Já se zamýšlím nad některými reakcemi svého okolí. Zřejmě už jsem ve věku, kdy se předpokládá rezignace na vše kolem a jediná možná alternativa je spokojené tloustnutí. To se většinou nekomentuje, málokdo vám hrdě řekne do očí, hele, tys zase přibrala! Zato vás v tomto duchu vesele pomlouvají a škodolibě vykreslují vaše narůstající špeky. To je podle obecných měřítek v pořádku, tak to má být. Ovšem zhubnutí přináší úplně nové reakce, na které jsem, coby většinu svého života obézní, nebyla zvyklá.
„....si nějak zhubla, nejsi nemocná?“
S očima navrch hlavy kroutím hlavou, že tedy nejsem nemocná (alespoň tedy o tom nevím) a v duchu přemýšlím, kde se bere ta netaktnost. Co kdybych byla?  Co čekají, že odpovím?
"Jasně, mám nádor a ten mi sežral všechny špeky, a tak jsem zhubla, a teď už jen čekám, až mě sežere celou a zemřu?"
 Nebo co očekávají na tuto impertinentní otázku, kterou jsem buď přímo, nebo zprostředkovaně dostala už tolikrát, že jsem i chvílemi zapochybovala. Nejsem já opravdu nemocná? Nevidí oni něco jiného než já? Pak si ale vybavím ty hodiny a hodiny cvičení, běhání a plavání, změnu jídelníčku, a utvrzuji sama sebe, že je to zákonitý výsledek takřka roční dřiny. A že cvičím a jinak jím (tedy nehladovím), už také nevysvětluji, protože to je pořád dokola. Jako by mi nikdo nevěřil.  Nedržím dietu, jen jinak jím. A cvičím.
Jejda, tak to jsem nechtěla slyšet,“ rozesmála se jednou sousedka, která měla jako jedna z mála celkem normální reakci. Nevnucovala mi nemoc ani hladovění.  Cvičení ji moc nenadchlo, což přiznala a netvářila se, že zhubnout v tomto věku je něco nežádoucího. Ovšem to je celkem ojedinělý případ. A tak si říkám, díky bohu, že už je zima. V zimních hábitech není váhový úbytek tak patrný a řeči o nemoci se opravdu špatně poslouchají. A vysvětlovat jednu věc pořád dokola musím jen ve své pracovní době, jinak už opravdu nechciJ.


A teď si jdu zacvičit…J

11 komentářů:

  1. Smekám přede Vámi !!
    Mě by stačilo shodit 5-6 kilo, ale nemám pevnou vůli. Chodím už půl roku do fitka, ale po cvičení dostanu vždycky hrozný hlad, takže se těším, až doma něco dobrého sním. Váha ne a ne se pohnout dolů:) Ale zase na druhé straně jsem se cvičením zbavila bolesti zad a celkově je to s fyzičkou lepší. Takže aspoň něco.
    Přeji hezký den.

    OdpovědětVymazat
  2. Obdivuju všechny hubnutíschopné :-)) A že jich kolem mne přibylo! Tvůj úbytek váhy bych zhodnotila jako zdraví prospěšný.
    myslím, že vypadáš svěže a šik ;-)
    Já bych potřebovala nějakého trenéra na hubnutí, který by stál u dveří do kuchyně a hlídal moje vstupy :-)) Jinak to prostě nedokážu :-(

    OdpovědětVymazat
  3. Tak na tohle musím reagovat. Mám podobnou zkušenost, bylo mi tehdy něco málo po 30. Taky mi všichni vnucovali nemoc, až jsem nakonec fakt nemocná byla. Zhubla jsem asi rychle a organismus si nevěděl rady, z viroz a angín jsem se hrabala skoro 5 měsíců. Nabrala jsem si zpátky něco málo a už byla v pohodě. Moje tělo nechce být hubené. A tak si vesele :)) žiju s nějakými kily navíc ( teď jich je víc, než bych ráda).A tak jezet jak jíte, cvičte, kašlete na okolí, ale nehubněte moc rychle, nebo se občas zastavte a dejte tělu možnost, aby se s novou situací vyrovnalo.
    PS: když jsem viděla "novou" fotku, nechtěla jsem věřit, že jde o jednu osobu. Hezký den.

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem si již na profilové fotce všimla výrazné změny :-). Kila dole moc sluší! Chválím... Gabro

    OdpovědětVymazat
  5. :oDDD...to jsem se posmála, i mě jsou vnucovány nemoce. A ještě se mi také stává, že mě lidé poučují co bych měla a jak...hotové zázraky, jako den jíst a den nejíst a podobné zaručené diety. Také vidím jak mě celé sídliště i pracoviště neustále pozoruje...inu život celebrity hadr. Jitko vám to opravdu moc sluší,jak píše Wlčice vypadáte svěží a šik!!! Nenechme se otrávit :o)

    OdpovědětVymazat
  6. Zhubnutí tiše závidím,tohle já nedokážu. Moc vám to sluší.

    OdpovědětVymazat
  7. Děvčata, děkuji Vám za milé komentáře a povzbuzení, moc mě to potěšilo. Majko, i mě se výrazně zlepšila kondička a ustoupily bolesti zad, takže i tyto efekty jsou vítané, možná víc, než úbytek kil.Ivo, děkuji za poklonu a doufám, že nemoc se za tím neskrývá. Ale díky za zkušenost a radu, trochu zbrzdím. Wlčice, díky za zhodnocení, svěží a šik mi dávno nikdo neřekl:-)Aranel- Lýdie - Vy jste můj velký vzor a inspirace, Vaše krmení Mišelína mi moc pomáhá. A vidím, že reakce v okolí máte i Vy podobné, což mě trochu uklidňuje. Prostě Vám všem děkuji. A hezký večer:-)

    OdpovědětVymazat
  8. Musela jsem se od srdce zasmát,jak výše píšeš:jasně......ty všetečné dotazy to není nic jiného než závist!!!!A mohu garantovat jak člověk začne pravidelně plavat,svaly na břichu vykonají své!Hubne se samo !Do vysvalovaného břicha ani tolik nevejde jak do velkého ruksaku....Když se jí normálka,neni yoyo efekt !!!!Daja

    OdpovědětVymazat
  9. Já gratuluji, protože obdivuji lidi s pevnou vůlí!Vám přinesla opravdu změnu do krásy. Je to jak Francouzové říkají, "Věkem získáváte na kvalitě, jako dobré víno!Doufejme, že budete dobrým příkladem, těm "zdravým":-)

    OdpovědětVymazat
  10. Gratuluju k úspěšnému hubnutí! A máte pravdu, když člověk zhubne, všichni se ptají, zatímco kila navíc nepřipomene do očí nikdo. Ono zhubnutí se totiž závidí a jelikož málokdo má pevnou vůli, tak aspoň závidí nahlas a netaktně. Já mám pevnou vůli akorát ve chvíli, kdy to dělám pro někoho (těhotenská cukrovka, holky ABKM, to se hublo samo:-)).

    OdpovědětVymazat
  11. Jitko, gratuluji k Vašemu novému tělu a ať se Vám hezky nosí a v něm žije :-)
    A okolí se už s tím nějak časem vyrovná ;-)
    Hlavně, že Vy jste spokojená a cítíte se fit.
    Z fotek Vám to moc sluší !

    OdpovědětVymazat