Rekapitulace

Zkusili jste si někdy udělat písemnou rekapitulaci předchozího roku? Asi ano, konec roku k tomu víceméně vybízí, nicméně ne vždycky se uchylujeme k písemné variantě.  Když se pak ale nějaká bilance ocitne na papíře, získává najednou úplně jiný rozměr. Učinila jsem takový pokus před pár lety, kdy jsem ho vylepšila statistikou úspěšných a neúspěšných dní. Neúprosná statistická řeč mi pak vyplivla poznání, že každý spokojený den je vykoupen minimálně dvěma neúspěšnými, což byla voda na mlýn mého pesimismuL. Začala jsem se obávat, co špatného po tom dobrém přijdeJ a tak jsem v rámci zachování duševního zdraví s podobnými pokusy rychle skončila. Letos jsem se k písemné rekapitulaci vrátila, ovšem bez záludné statistikyJ.  Tentokrát raději sázím na pocity.  Jeden kladný v celé té plejádě rekapitulačních dojmů převládá, spokojenost se ztracenými kilyJ. Nad ztrátou člověk většinou nejásá, tato mě ale obzvláště těší.  Stejně jako vydaná kniha, byť distribuce vázne, a jde jen o nenáročné fejetonky, nikoliv o rozsáhlý historický román, o který tolik usilujiJ. Nu, nemusí ale pršet, stačí, když alespoň kape. A na velký románový příběh si brousím zuby v příštím roce, nějaká předsevzetí přeci musí býtJ.

K pozitivům řadím i  zde stále se rozšiřující blogovztahy, sama jsem netušila, jaké příjemné vazby se tady dají navázat a vytvořit - tímto Vám všem děkuji a těším se na další naši virtuální komunikaci  J.J.J.

  Ale i ostatní pocity zdají se být v klidové poloze, žádné výkyvy ani směrem nahoru či dolů.

Nějaký skok směrem vzhůru by to sice chtěloJ, ale to může být výzva pro dvanáctkuJ. Nemyslím tím samozřejmě pivko, ale přicházející nový rokJ. 

 Aby příští písemná rekapitulace byla  stejně laskavá,jako letošní.