Kapří pocity

Čas od času mě napadají bizardní představy, třeba jak se na Vánoce těší kapři či svatoštěpánské kachny případně stejně postižené husy? Neumím to zveršovat jako Janek Ledecký v Ryba rybě,ale zase mě to vede k myšlence, že rozhodně nejsem jediná, kdo se na Vánoce koukne i z tohoto úhlu.  Jen pro pořádek uvedu, že kapra na Vánoce máme, ale jsem zarytý odpůrce onoho typického pouličního prodeje z kádí. Vnímám to jako nechutné týrání zvířat a nechápu, proč to ještě někdo nezakázal. Místem s krví pocákanými káděmi se vyhýbám velkým obloukem, vnímám je jako ostudu českých Vánoc, a možná i to mě vede k onomu fantazijnímu pocitu, jak se asi na svátky těší kapři? Řekla bych, že nic mocJ Jak ale proniknout do rybí mentality, když se říká, že kapří mozek velikostí nevyniká? Určitou šanci skýtá představivost. Přijde na to, do jaké ryby se hodláš vcítit, říkají mi doma, když mají dostatek trpělivosti na moje fantasmagorie. Buď tě někdo klepne na první pokus a máš to za sebou nebo tě pseudoochránce vypustí do Vltavy, kde se vzápětí otrávíš či napíchneš na nějaký bordel, který se do řeky hromadně vyhazuje. A taky můžeš mít kliku, že se nedostaneš na vánoční trh. Pak tě klepnou někde v rybí restauraci a dají zamrazit, protože Češi všeobecně moc ryby nejí.

S takovým přístupem se představa skončit na vánočním stole může kaprům jevit jak vcelku příjemná alternativa pobytu v zamořených řekách či přecpaných mrazácích rybích restaurantů. I když u takového Vaňhy za první republiky by jistě nebylo špatné skončit. Současnou prestižní a kvalitní rybí jídelnu trochu postrádám nebo neznám.

Naštěstí kapři asi Vánoce neřeší, jinak by museli mít psychické problémy. My bychom pak snědli traumatizované rybí maso a bylo by po iluzích o zdravé rybí výživěJ.

Nechávám tedy kapří psychiku být, ale ani v tom případě neberu na milost přeplněné kádě na pražských ulicích. Ryby kupuji na sádkách, kde mám pocit (možná mylný), že ty ryby nijak netrpí.

A domů chci kapra už mrtvého, představa, že nám plave ve vaně a my se pak nedohodneme, kdo ho klepne (protože to stejně nikdo nechce udělat) mě nikterak vánočním pocitem nenaplňuje. Stačí mi, když se mi při jeho obalování ještě někdy maso škubne, to pak mám výčitky a znovu se vracím k myšlence, co asi tak chudák rybička cítí. Prostě vánoční atmosféra mi leze na mozekJ.

Musím si jít pustit RybuJ