Děláme to pro naše děti.

 

  Výrazné opozitum proti hedonistickému myšlení, že po nás potopa.

Líbivé heslo, kterým se dneska ve veřejném prostoru ohání kde kdo. Myslíme na budoucí generace, děláme to pro své děti…

Děláme pro ně všechno, škrtíme či naopak podporujeme ekonomiku, revidujeme či spíš nerevidujeme školství, podporujeme udržitelný či neudržitelný rozvoj, spoříme kde se dá, utrácíme pro budoucnost…, prostě, na to se dá napasovat vlastně úplně vše.

V podstatě jde o myšlenku a vizi, které nemůžete nic vytknout.

Snad jen o okamžiku, kdy objevíte, že pod líbivým pláštíkem je plno různých akcí typu  „malá domů“, kdy si ti hlasatelé pozitivních hesel odklánějí prostředky ryze pro svoji vlastní současnou privátní potřebu, nikoli pro fiktivní veřejné blaho generací budoucích.

Je jistě chvályhodné snažit se, aby se příští generace měly lépe a radostněji. O tom určitě nemůže být sporu. Ale okázalé promluvy, jak moc to děláme pro své děti, jak ony si tady neporadí, jak budou vyčerpané, zničené a bůh ví jaké, tak ty vnímám jako totální úlet. Nejlépe mi k tomu sedí rázný termín kecy o ničem. Ještě by se hodilo označení falešná slůvka, ale to by získalo úplně jiné konotace.

Prostě láry fáry.

Každá generace to nějak zvládne.

 Co by měly říkat válečné děti? Poválečné? Normalizační? Devadesátkové?

Vždycky byl nějaký dluh minulosti, děsivá vize budoucnosti / za války i současnosti/.

   Nevím ale, jestli se vždycky tak usilovně lkalo, jak to jen ty děti zvládnou? Co ta další generace bude dělat?

Nu, co by dělala. Bude se s tím prát, jako se praly generace předchozí. Nějak se k tomu postaví.

Takže ty fráze, že něco děláme pro budoucí generace brnkají na dost falešnou strunu.

Ale je zjevné, že hudební sluch tady totálně schází, protože to vybrnkávání o tom, jak to děláme pro budoucnost, zní éterem dost intenzivně a vytrvale.  

Protože jestli opravdu reálně něco dělá současnost pro mladou generaci, tak je to pořádně medvědí služba. Ovšem to by byla obdoba po nás potopa, takže o tom se nemluví. Mluví se o tom, že vše se děje pro budoucí generace…

No, není to vlastně Kocourkov?