Je zajímavé, jak se některá tvrzení drží ve veřejném prostoru. Až zatvrzele, řekla bych. Třeba ta o školních jídelnách. Floskule, že se v nich jídlo nedá jíst, je tak pevná, že se nad ní nikdo nepozastaví.
Je to prostor, do kterého se všem dobře strefuje. Jídelny se tedy mohou snažit seč jim síly / a rozpočet / stačí, ale všichni budou pořád zatvrzele tvrdit, že je to prostor, kde se vaří a následně konzumuje nepoživatelné jídlo.
Napadá mě, zda nenastala doba, kdy by jídelny za taková tvrzení začaly podávat žaloby. Nebo alespoň stížnosti. Protože asi nelze někoho donekonečna urážet. Zejména tehdy, když jste školní jídlo nepozřeli dlouhé roky. A vaše stěžejní vzpomínka je někdy z páté třídy, kdy vám to fakt nechutnalo. A to navíc dneska nikdo nerozklíčuje, zda vám fakt nechutnalo či zda jste jen klasicky dětsky rozmazleně odmítal cokoliv sníst.
Nedávno se nějaký pisálek rozepsal o smradlavých tácech, omáčce uho a nechutných rýžových nákypech. Prý jako za minulého režimu.
No, nevím, jakou má zkušenost z tehdejšími jídelnami, o smradlavých tácech bych tedy s úspěchem pochybovala. Tam šlo spíš o problém nuceného dojídání, kdy nad vámi nějaká aktivní soudružka výhrůžně postávala, dokud jste to do sebe nenasoukal. Že by tam byl přítomný i smrad či jídlo bylo fakt hnusné s dovolím pochybovat.
A o dnešních jídelnách, které většinou nabízejí výběr ze dvou až tří jídel, včetně různých diet a vegetariánských variací, nepochybuji už vůbec. Přesto se s takovou oblibou tvrdí, že jídlo ve školní jídelně je uho.
Mnozí už ani neví, co ona zkratka znamená, jen ji s gustem opakují. Pověst školních jídelen je prostě soustavně poškozovaná, navzdory tomu, že na obědě si doopravdy pochutnáte.
Pro kritiky školních jídelen by bylo určitě mnohem zajímavější, kdyby se zaměřili na stravovací návyky a chování dětí a studentů v jídelnách. Mnozí se ofrňují ze setrvačnosti, to prostě nejím. Další se porýpají a automaticky vyhazují. Jsou i tací, co jdou rovnou, od okénka s příjmem k vychození. Ani neochutnají.
Držet příbor neumí většina z nich, vidlička supluje lžíci mnohdy i členům pedagogického sboru, kteří by mohli jít příkladem jak kultivovaně jíst. Pravidlo to ovšem není.
Zvednout se od stolu také většina dětí nezvládne nějak civilizovaně. Většinou odpálí židlí co nejhlasitěji a co nejdál, zpět ji už nedávají, proč také, že? Spěchají vyhodit nedojedené jídlo.
Že by se u jídla nějak kultivovaně chovali, se opravdu říci nedá. Je to řev, občas sahání spolužákům do jídla / jestli to mají z domova nebo odkud?/ sem tam hod knedlíkem či bramborou. Když něco vyliju, což se jistě stane, tak to ale většinou nenápadně / někteří i nápadně/ nechám být, protože co bych to uklízel...
Tak to nějak vypadá. Ale v éteru zní pořád ohraná písnička, že ve školních jídelnách se vaří UHO. Jestli by nebylo načase zkusit jiný úhel pohledu....
Žádné komentáře:
Okomentovat