nebo třeba Newtonův mozek. Tedy jedním slovem romaneto. A připomínám to proto, že včerejší den, tedy osmá duben, uplynulo sto deset let od smrti Jakuba Arbese. Tvůrce nového literárního žánru, kterým je romaneto.
Dneska se Jakub Arbes asi už moc nečte. Pravda, jeho jazyk je pro dnešního čtenáře si složitý, ale příběhy jsou strhující dodnes. Řekněme, že v postavě Jakuba Arbese má česká literatura svého Dana Browna už před více než sto lety.
Neexistuje už ani kdysi slavné Arbesovo knihkupectví.
A tak je výroční den jeho úmrtí docela dobrou příležitostí ke krátkému připomenutí jeho díla.
A nejen romanet, ale i třeba Štrajchpudlíků. Což je román z dělnického prostředí, Arbes tak vlastně víceméně zakládá tradici sociálních románů.
Byl i dobrý luštitel. Nebo jen docela obyčejně lidsky zvědavý. Vyluštil totiž erotické deníky Karla Hynka Máchy, které pak předhodil veřejnosti.
Mácha si své divoké erotické zážitky a představy zapisoval, ale šifrovaně, aby se nedostaly na veřejnost. A ony se tam dostaly. Díky - nebo kvůli?- Arbesově zvědavosti.
Ve své novinářské praxi si nebral servítky, což ho přivedlo na rok do vězení v České Lípě. I zdejší čas využil poměrně plodně. S dámou, která zde pracovala jako uklízečka, dokázal nejen navázat kontakt, vztah a přátelství, ale i ji přivést do jiného stavu a stát se tak otcem nemanželské dcery.
Po propuštění si maminku své dcery nejen nevzal, /ostatně, byl už ženatý/ale vrátil se zpátky do Prahy ke své rodině, kde už jedna dcera byla a další vzápětí přibyly. Dospělosti se ale z jeho celkem šesti dětí dožily jen dvě dcery, přičemž ta nejstarší se o něho obětavě starala až do jeho smrti v roce 1914.
Já osobně mám Arbese ráda. Baví mě jeho hádanky, dedukce, je to pro mě zajímavý člověk.
Takže pro dnešek třeba Ďábel na skřipci. Či lze strávit První noc u mrtvoly . Zajít na Vymírající hřbitov. Nebo se ze všeho cítit jako Ukřižovaná. I když nejlepší je navzdory všemu zůstat V růžovém rozmaru.
Prostě, Arbese každému podle nálady a rozmaru. Stojí to za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat