Jela jsem prvně s novými studenty do města. Respektive studentíky, jsou to vlastně ještě malé děti, osmileté gymnázium. Ještě je úplně neznám, tak jsem je sledovala a pozorovala i proto, abych se je víc naučila. Oni ještě tolik neznají mě, tak nebyli tolik ve střehu, jako bacha, učitelka tě sleduje:-)
Jeli jsme dost dlouho, metrem, tramvají. Vyjížděli jsme ráno, celkem klid, dopravní prostředky přijatelně zaplněné. Zpátky to samozřejmě byla úplně jiná cesta, narváno, všichni nervózní, vedro.
Jeli jsme vždycky skoro z konečné, děti si posedaly a zabořily oči do mobilů. Většinou hrály nějaké hry, ale někteří i četly. Pár jich sledovalo na aplikaci trasu, to jsou takoví ti fandové dopravních prostředků.
Vozy se pozvolna zaplňovaly dospělými jedinci. A děti vcelku automaticky vyskakovaly. Někteří mlčky, nic neřeknou, stydí se,neví co říct. Prostě uvolní místo. Jiní se ale nebojí, promluví, nechcete si sednout? Místo nabídnou.
Za tu cestu jim poděkovaly dvě, slovy opravdu jen dvě, paní. Jinak se na ně mračili, neřeknou ani bú, jeden stařík se místa dožadoval dost agresivně, jiný zase podobně agresivně negoval jejich dobrou vůli odseknutím, že on sedět nepotřebuje.
Byl to pro mě takový prapodivný zážitek. A uvědomila jsem si i ten paradox. Kdyby se děti chovaly hlučně, nechtěly nikoho pustit sednout či něco podobného, mohu zasáhnout a vysvětlit jim, že by to asi mělo či mohlo být jinak. U těch cizích dospělých moc zasahovat nemohu. Maximálně tak bránit dítě, když na něj bezdůvodně někdo štěká. Ale když nepoděkuje, neusměje se nebo si ani nesedne ( ostatně, i když nechci sedět, dá se to říct slušně) tak vlastně zasahovat nemohu. Nebudu vychovávat cizí dospělé.
Je to jen taková poznámka na konto toho, jak se pořád nadává, že vás nikdo nepustí sednout, jak se ti mladší chovají strašně. Když to řekněte o starším, hned vás někdo osočí, že nemáte úctu ke stáří.
Nu, nemám z toho žádný závěr. Vím, že to není pravidlo a že to nedělají všichni dospělí. Ale ty děti jsou vždycky naším obrazem, chovají se tak, jak vidí.
Tak asi tak.
A moje vlastní povaha? Pokud by na mě byl někdo takhle nepříjemný, už příště znovu nevstanu. Ať si postojí, když má sílu držkovat, má ji i na to, aby v tramvaji stál.
Žádné komentáře:
Okomentovat