Slasti a strasti

 Nikoli otce vlasti, jak se z titulku nabízí, ale  učitelování.

 A vlastně ani ne strasti, a už vůbec ne slasti, spíš jen takové marginálie.  

To jsou v původním slova významu jen takové poznámky na okraji stránky, tedy něco, co vás napadne. Možná takový aha efekt. Nebo doplnění celku. Myšlenka, která by mohla utéci. Prostě marginálie. 

A mě takto napadají útržkovité pracovní myšlenky ohledně běžného školního provozu, které by mě dřív vlastně ani nenapadly. Nebo mi nedocházely. 

Třeba zapamatování si nových jmen. Roky jsem se učila vždycky tak maximálně jednu až dvě nové třídy, ostatní děti jsem znala. Pak došlo ke změně pracoviště a učila jsem se celou školu. Poprvé to ještě šlo, jenže pak těch změn nastalo ještě několik a v nových jménech mám pěkný guláš. Za pochodu se učit nová jména s vědomím, že každý je na to své citlivý, tudíž není dobré je nějak komolit či si pořád někoho nezapamatovat, je docela vydatný trénink mozkových závitů.

 Do toho noví kolegové, přičemž ti mladí mi často splývají s maturitním ročníkem, takže poměrně často nastávají okamžiky, kdy vlastně nevím, kdo je kdo...

 Do toho se logicky často ztrácím i v učitelských jménech. Někdo se představil, ale s některými jsme se dosud ani nepotkali. 

Zajímavou kapitolou jsou v tomto bodě muži. Překvapivě jsou ve školství i oni, ba dokonce je jich čím dál víc. 

Kupříkladu v některých školách ani nepozdraví. Jsem si naprosto jistá, že se studentkou si mě splést nemohou, přesto pak kráčí kolem, aniž by utrousili slůvko pozdravu. 

Někteří to dovedou k úplné dokonalosti, že ani neodpoví. Zjevně jsou natolik ponořeni do přemýšlení o výchovných problémech, že své okolí nevnímají. 

Všimla jsem si tohoto prapodivného jevu již dříve, zažila jsem ho vlastně na všech školách. Někde více, někde méně, ale všude. 

Taková zvláštní anomálie, řekla bych...  

 Stejnou slastí jsou různorodé komunikační systémy, všude je to na první dobrou docela podobné, ale jelikož ďábel sedí v detailech, je to někdy docela oříšek. 

Ona spousta věcí ve školách je tak trochu na sourozeneckém principu. Jsou si podobné, někdy i hodně, jen chování a přístup je ve finále hodně odlišný. 

Někde dojde i na rebelství, jako když se nějaký sourozenec úplně trhne a je z něho buď černá ovce nebo bílá vrána rodiny:-)-

Co někde funguje skvěle, jinde drhne. A logicky, i naopak. 

Ti, co jsou zaběhnutí, berou věci jako samozřejmost. Mnohdy ani netuší, co všechno lze nevědět, co může být jinak. Kupříkladu suplování, přezouvání, obědvání, bufety, uvolnění z výuky, návštěva lékaře či zamykání toalet:-). 

A to nemluvím o tiskárně, kopírce či online výuce. 

   Zajímavé je porovnání státních a privátních škol, z hlediska insidera.-), ale o tom až jindy. Je to zajímavé téma, možná i trochu třaskavé, tak si ho schovám na další delší text. 

Dnes je to o margináliích. Nebo o strastech a slastech. Skoro sama nevím, co převládá:-). Takže je lépe to definovat, jako že je to o pocitech...