Předběhl mě:-)!

Aneb kdo zaváhá….. Ta česká přísloví to umí vystihnout velmi trefně. Již léta mluvím o přání napsat román o Přemyslu Otakaru I. Respektive, on již léta napsaný jeJ a leží u pana nakladatele. Ten se ovšem brání zuby nehty, je prý příliš dlouhý a historie se dnes nečte. A tak čekám, přemlouvám a doufám. A pak jednoho podzimně smogového odpoledne zajdu do knihkupectví, kde se tyčí novinka Vlastimila Vondrušky Velký král! Příběh Přemysla Otakara I. Skoro se mi zastavilo srdce. Nu, váhat se nevyplácíJ.  A aby toho nebylo málo, tento román o šesti stech stranách je prvním dílem rozsáhlé Přemyslovské epopeje. Takže je naprosto jasné, že kdo chvíli stál, už stojí opodálJ.

Pana Vondrušku mám ráda, baví mě jeho knihy, tudíž jsem si jeho Přemysla samozřejmě koupila. Zajímá mě, jak na jeho osud nahlíží on, jak spletl ty jeho příběhy dohromady. Je pak zajímavé vidět postavy, se kterými jsem si pohrávala já, jak jednají úplně jinak, aby pak výsledek jejich činů byl tentýžJ Je mi trochu líto, že tím je můj Přemysl asi už definitivně odsouzen k životu v šuplíku, protože když ho pan nakladatel nevydal dřív, teď by to byla nakladatelská sebevraždaJ. Leda by se někdy v budoucnu tito dva Přemyslové utkali na pomyslném rytířském kolbišti, jeden viděný mužským úhlem vidění, druhý z pohledu ženy. Přát si ovšem může člověk cokoli, že? JJ

Ale pan Vondruška to napsal hezky, zajímavě a čtivě, alespoň mně se to líbí. A tak se, docela dost, těším i na druhý díl. A já osobně místo Přemysla vybíhám na školní tramvajJ, respektive Třídní knížku do tramvaje.  Už brzy. Tam mě snad nikdo nepředběhneJ