Není Stránský jako Stránský:-)

Na dnešek jsem se docela těšila. V rámci projektu o 17. listopadu jsem měla do školy pozvaného pana Stránského. Tedy myslela jsem, že mám pozvaného Jiřího Stránského. Zareagovala jsem na nabídku z ústavu pro vyšetřování zločinů komunismu a objednala ho na dnešek. Nakoupili jsme Zdivočelou zemi a s dětmi probrali celý jeho životopis od A až po Z. Vše bylo připraveno, přišly i děti ze spřátelené školy, taková příležitost se totiž nenaskytne dnes a denněJ A tak jsme čekali.  Pán přichází a já valím oči. To přeci není Jiří Stránský!! Nebo že by se tak změnil?  Nezměnil. Byl to jiný Stránský. Přišel k nám pan Oldřich Stránský, který přežil holocaust, vrátil se z Osvětimi a dnes, ve svých devadesáti letech, jako nesmírně vitální člověk beseduje s dětmi. Nu, dobrá. Nejdřív je třeba vydýchat šok, pak se tvářit, že se nic nestalo a pak to vysvětlit dětem. Vše v jedné minutěJ. Kde se stala chyba jsem se ani nepokoušela odhalit, prostě, všechno je jinak a je třeba vstoupit do jámy lvové. A nakonec všechno dobře dopadlo, ale tlak jsem měla pěkně vysokýJ. Děti pochopily a byly vstřícné, a pan Stránský vyprávěl svoje zážitky z koncentráku. Dokonce nám ukázal svoje vytetované číslo z Osvětimi, což byl poměrně emotivní závěr.  Stejně jako jeho konstatování, že člověk musí mít v životě štěstí. Buď ho má, nebo ne. A on ho měl, protože ten holocaust přežil. A my jsme vlastně měli také, protože mluvit s takovým člověkem se hned tak nepodaří.  Takže to nakonec dobře dopadlo, ale ten šok na počátku byl dost mohutný. A jestli někdy přijde pan Jiří Stránský, to je ve hvězdáchJ Ale třeba budeme mít štěstí…