Kam zmizel ministr Kocourek?

 Ztraceného ministra Kocourka teď hledají ve všech babyboxech, kam ho odložila jeho maminka, která se ho po neobhájení šestnácti milionů zřekla. J

…. Touto ukázkou lidového humoru, který ke mně pronikl přes školní lavice, lze charakterizovat výročí sedmnáctého listopadu. Tak sem jsme došli. Komentáře asi netřeba, byť mně osobně to švejkovství dost vadí. Mám totiž neodbytný pocit, že sice velmi rychle na všechno zareagujeme nějakým vtipem, viz Jobs  či  nyní kocourek KocourekJ, ale to je tak vše.  Nic se tu neřeší, nic se nedotáhne do konce. Situace se maximálně odhalí, popíše a to je vše. Žádný trest, žádná odpovědnost. A tyto milionové kauzy se u nás už vůbec neřeší, to by se střílelo do vlastních řad, a to se nedělá. Pan ministr, který by měl být jakýmsi vzorem, klidně obhajuje jeden podvod druhým a vůbec mu to nepřijde divné. Sice dojde k nějaké rádoby výměně na oko, ale jede se dál. A peníze, které se nahoře ve velkém rozkrádají, se dole tahají z kapes daňových poplatníků, kteří se, z mně neznámého důvodu, nikterak nebrání. Nedávno jsem slyšela v nějakém rozhovoru novináře, který popsal situaci kolem našich rozbitých, přesto nekřesťansky předražených, dálnic. A kluci z ministerstva, místo, aby se zamysleli nad úsporami a zlepšení situace, ho zažalovali u nejdražší pražské advokátní společnosti, takže žaloba je stála půl milionu korun!!! Samozřejmě z peněz daňových poplatníků. A nic. Ticho po pěšině. A od ledna se zdraží dálniční známkyL. Jak typické!  A to je u nás pořád dokola. Hořké procitnutí po tehdejší listopadové euforii. Asi to lze spláchnout jen nějakým vtipem. Ale žádný mě nenapadá. Možná nějaký dobový nápis, tuším, že ze šedesátého osmého - „tak dlouho nám budete házet klacky pod nohy, až jeden zvedneme! Bylo by načaseJ