Adventní úklid

„Musíme mít dokonale uklizeno, budou Vánoce,“ honila nás v dětství maminka do předvánočního úklidu, kdy jsme s hadrem v ruce museli doslova převrátit celou domácnost vzhůru nohama.

„Je třeba přeleštit i to sklo,“ připomínala mi, kdykoliv měla pocit, že se na dezinfekci domova nepodílím dost důkladně. Moji snahu o eliminaci zbytečných úkonů považovala za nepatřičnou, protože na svátky se prostě důkladně gruntuje a basta. Když mi jednou s pohoršením špitala, že už nestačila umýt okna od sklepa,J nesměle jsem podotkla, že je to jedno, protože tam stejně nikdo nechodí, jelikož návštěvy pořád ještě zveme do obýváku? J. Několik následujících okamžiků jsem pak naslouchala rozhořčené přednášce na téma: dobrá hospodyně přes plot pro pírko skočí.J

    Moje puberta přinesla logický bojkot úklidového šílenství, což se samozřejmě nesetkalo s kladným ohlasem.

„Přece nemůžeme mít na Vánoce neumytá okna,“ děsila se maminka pravidelně. Používala formu určitého vydírání, čímž nás doma poměrně úspěšně držela v šachu, a ta okna jsme poctivě (i méně poctivěJ) umývali.

Dlouho jsem pochybovala o tom, že by se vánoční svátky daly znehodnotit účinněji než zběsilým předvánočním úklidem, který končí naprostým vyčerpáním u štědrovečerní večeře.

   S předvánočním úklidem mám proto dodnes trochu potíž. V něčem měla maminka pravdu, čisto by mělo být. Není to ale nárazové, uklízí se jako vždycky, nic generálníhoJ. Ve skutečnosti mám pocit, že dnes jsou Vánoce znehodnoceny mnohem trvaleji, než kdysi dávno předvánočním gruntováním. Ostatně, copak je normální brát si půjčku na vánoční dárky, které stejně po Novém roce nikoho nezajímají?
Jenže to je trend dnešní doby. Jako by prosté setkávání a posezení u stromku už vůbec nestačilo, vše je třeba doplnit hromadou nějakých darů. Respektive zbytečností.
   Podle maminky i babičky bylo nutno k Vánocům mít dokonale uklizený byt. Podle trendu dneška je to vánoční strom zavalený dary, nejlépe na úvěr. Jenže kam se řadíme my, co nemáme rádi extrémy?  Co s milovníky zlaté střední cesty, Takže od všeho trochu. Uklidit - tady mě nadchla Wlčice svým termínem Windows 2011J - a úhledně zabalit pár drobností, které potěší. Zbytek času věnovat setkávání, procházkám, klidu a rozjímání.

   Dřív by mě za takový názor asi nepochválili. Možná dokonce i nechápavě odsoudili. Moje babička vždycky vysmejčila snad i půdu, a pak u stromku spokojeně klimbala. Také byla přesvědčena, že napéct musí tolik cukroví, že dnes by z toho prosperovala středně velká cukrárna nejméně půl roku.

Nepamatuji se přesně, kdy moji maminku přestaly podobné šílenosti ovládat. Asi na tom měl určitou zásluhu věk, kdy už prostě nedokázala přeleštit všechno čisté sklo čistě proto, že byla unavená. Já jsem podobné mánii nikdy nepropadla, zjevně svoji roli sehrály zážitky z pozdně socialistického dětstvíJ. V konfliktech úklid versus dary jsem nenalezla špetku logiky a uchylovala se k onomu nostalgicky adventnímu bloumání.  Baví mě to dodnes, i když s přibývajícími léty jsem i na ten úklid trochu větší puntičkář. Geny se asi nezapřouJ.

  U Adventu mám ale přesně daná pravidla. Uklidit a vyzdobit byt (přiměřeně), a poté se postupně zklidňovat. Popravdě řečeno, není to aktivita vůbec jednoduchá. Ba řekla bych, že je rok od roku těžší a náročnější. Zvlášť, pokud se pohybujete mezi lidmi,nota bene dětmiJ. Všeobecně se totiž jaksi samozřejmě předpokládá, že se život vede v poklusu.

Ne všichni to tak mají. Moje okolí naštěstí ano. Když se v klidu potulujeme Stromovkou nebo zapadlými a opuštěnými staroměstskými uličkami, zdá se, že Advent dostává svému původnímu významu. Nesmíme ovšem zabloudit do centra nebo obchodních center....

  Advent prostě pořád spojuji s úklidem. Jenže neleštím skleničky, ale uklízím duši. Docela dřina. Ale hezká. A potřebná. Krásný Advent všem spřízněným dušímJ

               A můj oblíbený Jakub Schikaneder uměl tu náladu vystihnout naprosto dokonale