Vládní návštěva

  Dnes vypukla druhá fáze maturitního písemného testování. Na pořadu dne byla němčina. Průběh stejný jako v úterý, snad jen s tím rozdílem, že zatímco češtinu bych v pohodě napsala spolu s nimi, v němčině bych si ani neškrtla:-)Také jsem se nikterak ve škole nezdržovala, byla jsem vyslána s malými dětmi do terénu. To je vždy úloha velmi nevděčná, ten nákrok jednou nohou v kriminále se pohybem po městě s pětadvaceti blechami viditelně rozšiřuje směrem k Borům. Zejména, jste-li v rámci úspor s nimi vyslána sólo. Takový pracovní adrenalin za nulovou odměnu - pokud je vše v pořádku. Pokud se – nedej bože – něco přihodí, „odměna“ je tu v cuku letu. Ale nechci malovat čerta na zeď, rozhodla jsem se to dělat a tak to dělám i přes tyto zjevné nepoměry. My jsme dnes vyrazili do Muzea hlavního města Prahy. Původní záměr pobytu v Národní galerii nám překazila vládní návštěva, neb kvůli těm dvěma je neprodyšně uzavřen Hrad i jeho okolí. Ba dokonce se tady i špatně telefonuje, pořád to šumí a vypadává. Až jsem v rádiu slyšela něco o rušičce, takže jsem rázem chytřejší. Krom toho tady permanentně přelétává vrtulník, člověk se cítí jako uprostřed vojenské zóny. A zvýšená koncentrace policistů v ulicích nás ujišťuje, že slavný supersummit ještě trvá. A my museli využít z nouze ctnost a jít na Florenc, kde už jsme byli, ale je to v bezpečné vzdálenosti od Hradu, tak nás tam bez potíží pustili. Zajímavou změnou tady byla 3D projekce Langweilova modelu Prahy. Pár minut se díky tomu procházíte Prahou devatenáctého století a žasnete, že někdo měl tolik trpělivosti a vše tohle vyrobil jen z papíru. Tedy, žasla jsem jen já, pubescentům to bylo vcelku ukradené. Nicméně jsme tady strávili plodné dopoledne, a když jsem je vypouštěla k domovu, docela jsem si oddychla. Ve škole před tabulí je to přeci jen bezpečnější:-) Teď pozoruji prezidentskou helikoptéru, díky níž tady není skoro slyšet vlastního slova, proto si rádio pouštím do sluchátek. Poprvé zaslechnu něco méně nabubřeného a adorujícího ohledně té vládní megaakce. Jakýsi pán (kvůli řevu neslyším všechno ani ve sluchátkách) vysvětluje, jak je jaderný arzenál drahý na údržbu a oba páni se prostě potřebují zbavit jaderného šrotu. Tak z toho udělají show, jakože se snižuje jaderné zbrojení, přijedou sem, kde z nich všichni mají oči navrch hlavy a vychvalují je až do nebes,a oni vlastně jen odepisují staré zboží. Asi jako kdyby naše ředitelka potřebovala odvézt svoje staré auto na vrakoviště a zamaskovala to vyhlášením mimořádných prázdnin. Američané ani Rusové údajně vůbec nevědí, kde jejich mocipáni zrovna pobývají, a my se tady kácíme na zadek. Jakoby to už tady někdy bylo? Jsme prostě lepší než Švejk, už včera jsem o tom psala. Takové klasické Odnikud nikam:-)