Pražské matky

  Pražské matky jsou poměrně aktivní spolek. Již několik let organizují ve spolupráci s magistrátem akci, která se jmenuje Bezpečně do školy. Pominu-li jejich naivní představy o tom, jak se dá v Praze do školy jezdit na kole nebo chodit pěšky, je to akce jistě poměrně záslužná. A jelikož tyto matky jsou i mimořádně asertivní a vytrvalé, do svého projektu nás uvrtaly také. Zkusili jsme tedy vyřešit problémy s parkováním a přechody pro chodce v okolí naší školy. Vyžadovalo to aktivní spolupráci s obecním úřadem a Policií, což se ne vždy setkalo s jejich pochopením. Nač taky malovat přechod pro chodce před školu, že? Ale trpělivost vskutku růže přináší a tak si děti svoje přechody a rodiče svá parkoviště vymohli. K tomu ještě vzniklo drobné video, které mělo být prezentováno na dnešní konferenci. Že to matky myslí vážně, dokládá i místo, kde se dnešní konference odehrávala. Šlo o prostory samotného Magistrátu, na Mariánském náměstí. Ocitla jsem se tedy v centru v době, kdy se tam běžně nedostávám. Vystupuji na náměstí Republiky. Rázem se ocitám v ruské enklávě, Rusové hromadně míří do Palladia a do Kotvy. Mířím Celetnou k Magistrátu. Prodavači tmavé pleti otvírají obchody s předraženým zbožím v suterénech historických domů. Uhnu do vedlejších uliček. Město tady ještě spí, jen ukrajinští dělníci na sebe halekají a řvoucími stroji rozbíjejí popraskanou dlažbu. Představuji si ty turisty, jak za drahé peníze vyspávají ve vedlejším hotelu a místo klidného rána se jim nabízí tato rámusivá kulisa. Zahýbám do uličky u Týnského chrámu. Ke Staromáku se prodírám neskutečným nepořádkem (v potrhaných krabicích tu zjevně nocovali bezdomovci). Ulička, která velmi, ale velmi čpí močí, mě dovede k probouzející se luxusní restauraci na náměstí, kde si můžete dát malou kávu za 250 korun. S tím odérem, který sem vane z přilehlé Týnské uličky, je to fakt komfort. Dorazila jsem k Magistrátu. Sešli jsme se o půl desáté a až do pěti hodin měli sledovat různá videa ohledně bezpečnosti silničního provozu. Zhruba po čtyřech projekcích to začalo být nudné (já tedy vydržela jen o kousek víc, než děti, pak jsem musela do školy na poradu) Myšlenka celého projektu je jistě krásná, realizace trochu pokulhává. Ovšem peníze na to zjevně jsou. Ovšem nevím, zda dělat tuto osvětu u dětí není zbytečná práce. Pravda, mohla jsem to zkusit udělat večer na třídních schůzkách, ale tam skoro nikdo nebyl. Koho by také z jara zajímal nějaký školní prospěch, jsou zajímavější věci na světě. Domů jsem dorazila kolem deváté, bezpečně zralá tak akorát do postele. S náladou stejnou jako včera, i když za Vaše povzbudivé komentáře Vám děkuji. Dneska jsem se ale jednou opravdu rozesmála. To když jsem četla třídní schůzky u Ayi. Chvíli předtím, než vypukly ty naše. Pohled z druhého břehu. Skvělý-)