Nejsme lepší než Švejk

Dnes byl pro moje divadelníky velký den. V divadle Bez zábradlí ( u Heřmánků) probíhala soutěž středoškolských divadelních souborů pod názvem Jsem lepší než Švejk. Pracovali jsme na tom od Vánoc a musím konstatovat, že děti se opravdu snažily a podaly skvělé výkony. Podstatou textu byla reflexe současnosti, což jsme v dílku nazvaném Analfabet do puntíku dodrželi. Hvězdná porota měla drobné obměny, Kateřina Brožová nedorazila! Bez omluvy. Zřejmě se to neslučuje s jejím předvolebním turné pro Paroubka. Místo ní přišla Jana Šulcová. Nepřišel ani Radko Pytlík. Známé tváře zastupoval Michal Viewegh a Roman Vojtek. Ať si o Vieweghovi myslím co chci, byl jediný, který děti pozdravil a při představovaní poroty se na ně otočil do publika. Pak tu byli nějací lidé z magistrátu, kteří údajně měli nad festivalem patronát, ale po projevu na téma, že je lepší, když děti hrají divadlo než aby braly drogy, se většina z nich ztratila.Asi zasedání:-( Na jevišti divadla Bez zábradlí, což samo o sobě byl zážitek, vystoupilo dvanáct souborů. Dostala jsem se díky tomu i do zákulisí a divadelních šaten, což bylo také určitě zajímavé a neobvyklé. Děti hrály, některé dobře, jiní bídně a někteří skvěle. Odpoledne bylo vyhlášení vítězů. A co byste řekli? Nejúspěšnější byl soubor, který patřil pod sponzorskou organizaci!!! A  jelikož to byl soubor velmi slabý, o to víc to bilo do očí. Rozladění bylo veliké (a nejen naše). Ne z toho, že jsme nevyhráli, ale z toho, že peníze vládnou  už v tomto dětském světě. Mlčela jsem, ale oni sami to tak viděli. A tak mě rozladěně (velmi velmi rozladěně) napadá, co to vlastně děláme? Už tady děti připravujeme, že nejde o výkony, ale o penize, známé, kontakty.... Někdo za mnou konstatoval, že to je pro uměleckou branži typické. Spíš se mi to zdá typické pro naši společnost. Děti se prostě uměleckou formou seznámily s českou korupcí. Neříkala bych to, kdyby to nebylo tak do očí bijící. Mrzelo mě to určitě víc než je ( a že na nich byl ten šok patrný). Nu, co se dá dělat, život jde dál, ale znovu mě napadá, jestli má tady cenu něco dělat? Leda bych se příští rok infiltrovala mezi sponzory a lobbovala za vítězství svojí skupiny bez ohledu na to, jak dobří budou. A že oni letos dobří fakt byli. Šla jsem si večer spravit náladu a hodit oko na Oko nad Prahou. Byl to zajímavý a hezký dokument, ale v podstatě o tomtéž, co jsme zažili dopoledne, jen ve velkém. A být Klausem či Bémem, tak se stydím, zničit nejen knihovnu, ale i takového člověka. Doufám, že tu knihovunu jednou postaví. A naše děti nebudou mít ani tušení o tom, kdo je nějaký arogantní Klaus nebo ješitní Bém, ale budou vědět, kdo vymyslel tu krásnou Kaplického knihovnu. Oko nad Prahou je zajímavé, ale na náladě mi rozhodně nepřidalo. Česká malost je prostě obřích rozměrů. To je prostě česká švejkovina.