Na dnešní neděli mám novou knížku: Duben v Paříži. Koupila jsem ji jak kvůli názvu - moc bych si přála strávit celý duben v Paříži, toulat se kolem Seiny, navštěvovat všechna ta pařížská muzea, posedávat v jejich kavárnách. Žel, to je jen představa a název knížky ji tak hezky zhmotnil, že nešlo ji nekoupit. Příběh už tak idylický není, z obálky jsem vyčetla, že jde o válečnou romanci okupanta a Francouzky, takže to jistě bude zajímavé a dramatické čtení. Těším se. Zase bych chtěla vystavit nějakou literární minianketku,i proto, že v uplynulém týdnu odešli dva naši spisovatelé. Oba nečekaně a ve věku, kdy se neumírá. Ladislav Verecký měl 54 let, Jan Balabán dokonce 49 let. Celkem mě to zaskočilo, hlavně proto, že to bylo tak nečekané. Podobně mě kdysi šokovala smrt Alexandry Berkové. Zažila jsem ji na besedě, vitální a plnou energie. A do měsíce jsem četla nekrolog. Ale nechci tady řešit osudové okamžiky a nechvalně známé a léty prověřené, že nevíš dne ani hodiny. Stroze řečeno, je to pro naši literaturu docela ztráta. A tak budu anketou mířit do literární současnosti. Koho čtete ze žijících autorů? Neděle je ale krásná, počasí ukázkové. Je tak hezky, že mi velmi rychle uschnulo prádlo, čímž vyvstala nikdy nevyřešená otázka, kdo to zase vyžehlí? Doma je to prostě odnikud nikam, ale venku duben nastavuje vlídnou tvář, což je fajn. A k tomu Duben v Paříži- nebo radši duben v Paříži:-).....?
Určitě "duben v Příži" odjeli tam na pouhý vikend naši přátelé a my jim to závidíme.
OdpovědětVymazatNo tak doufám, že sympatický pán Noah Gordon je živý, zdravý a píše co to dá. Čtu si pomaloučku Ranhojiče
Jan Balabán byl též můj oblíbenec ;-/
OdpovědětVymazatJako letitému čtenáři a odběrateli MF Dnes mi články a sloupky Ladislava Verteckého chybí!Osud se někdy nemazlí!
OdpovědětVymazatA Paříž! To je srdeční záležitost.Byla jsem tam před lety s ještě malým Honzíkem, který ji jako bohém, moc toužil vidět a bylo to nezapomenutelné!
Krásný nový týden!
V:o)
DUben v Paříži zní moc zajímavě:-). My se právě v Paříži před téměř 13 lety dali s mužem dohromady, takže na Paříž mám jen nádherné vzpomínky. A doufám, že se tam spolu znovu podíváme.
OdpovědětVymazatnečtu..krom pedagogiky aštve mi to:-( 54 je sakra brzy..mně táta umřel v 50..tak to vím...
OdpovědětVymazatJáchym Topol je oblíbenec mého muže, tak až díky němu jsem na tuto tvorbu narazila.
OdpovědětVymazatMomentálně čtu laskavé Bohyně od Jonathana Littella - žádné hezké čtení
BOhyně tedy nejsou hezké čtení, ale člověk zírá. Stojí za to si je přečíst, i když vlasy hrůzou vstávaji:-)
OdpovědětVymazat