Veselé Velikonoce

Čeština je už od dob národního obrození bohatý a barvitý jazyk. Jedno ale nezvládá, blahopřání. Přesněji řečeno, nápadité přání. Došlo mi to po mnoha přáních veselých Vánoc či aktuálně Velikonoc. Je velmi potěšující dostat pohlednici s přáním, pokud možno ručně psaným. Pravdou je, že dneska vládnou sms či facebook, nicméně podstata veselého přání zůstává. Svátky prostě mají být veselé:-)
Pamatuji si, že už v dětství mi ani Vánoce ani Velikonoce vůbec veselé nepřipadaly. Vánoce teď nechám být, ale o Velikonocích mi na tom, že vás někdo zmlátí a ještě za to chce dostat nějakou koledu, nic veselého nepřipadalo. Pravdou je, že s přibývajícím množstvím alkoholu se většina aktérů vždycky tvářila dost vesele, ovšem jejich následná kocovina se zdála vzhledem k vykoledovaným vajíčkům zcela nepatřičná. Žádný jiný velikonoční scénář se od té doby nekoná a já stále nevím, co je na pomlázce veselého.
Vybavuji si, jak se mi to zdálo nepatřičné. Ne kvůli tomu alkoholu. Neseděl mi způsob provedení. Jistě k tomu přispělo i vědomí vlastní poníženosti, někdo mě ztluče a já se mám tvářit vesele?
Problém je, že se to vydává za národní tradici. Jako by neexistovaly jiné, příjemnější zvyky. Bez vykoledovaných panáků a litrů domácího vína. Možná to bude i důvod, proč se pobyt na velikonočních silnicích rovná takřka sebevraždě.
Každý se prostě baví, jak umí. Být veselý je skoro národní povinnost. Občas si představuji, kam až to s tou veselostí dotáhneme, když je to takový úzus. Zatím pomyslného vrcholu dosáhla mladá kolegyně, která na poradě prosazovala exkurzi s dětmi na téma „veselý holocaust.“ Prý aby je to zaujalo.
Myslím, že větší absurdnost ve veselí dosáhnout nelze. A když, tak jedině jako politická strana za veselejší současnost.
Moje mladinká kolegyně to jistě nemyslela zle. Jen se snažila jít s dobou, všechno usnadnit, zabalit do nic neříkajících frází, zpovrchnit. Potřebovala se prezentovat a na jiné řešení nepřišla
Konečně, v církevním pojetí Velikonoc jde o ukřižování a následné zmrtvýchvstání Ježíše. Na tom snad není nic tak zásadně veselého, jde víc o duchovní rozměr, ale ten aby v naší společnosti člověk pohledal.
Domyšleno platí, že co je psáno, není dáno. Tím spíš, že se stigmaty na rukou nebo jelity na pozadí nikomu jistě do smíchu není.
Myslím, že je na čase, aby se noví obrozenci nad velikonočními (a vůbec nad všemi) přáními důkladně zamysleli. Když se mohou psát diplomové práce v Plzni za víkend na závažná témata, jistě by se našel kreativec, který by zmákl za stejnou časovou jednotku zmapovat vývoj blahopřejných slov v jazyce českém. Ať někdo vysvětlí, proč mají být zrovna Velikonoce veselé, když vás opilí chasníci zmlátí tak, že se týden nehnete? A dalo by se s tím něco udělat?
V tomto ohledu moc optimistická nejsem. A zejména když vidím, jakou paseku nadělá pomlázka v ateistické zemi na rozbitých silnicích, kam se vydává mraky opilých koledníků bez ohledu na avizovanou policejní akci. Pro tisíce lidí tak přání veselých svátků získává hodně hořkou příchuť.
A stejně zase za rok budou všichni hlásat veselé Velikonoce. Bez ohledu na to, že čeština je bohatý a barvitý jazyk.
Přes své pochyby jsem podlehla. I já přeji veselé Velikonoce. Co taky jiného?