Matka z cukru a oceli

n

......je kniha, která mi včera přišla poštou. Jako by někdo věděl, že neděli ráda věnuji knihám. K této knížce jsem dospěla v internetové soutěži. Jsem typ soutěživý a osud v rozličných soutěžích pokouším dost často. Párkrát se mi i podařilo něco vyhrát, většinou jsou to právě knižní odměny, které mě samozřejmě těší. A Matka z cukru a oceli se stala nečekaným oživením dnešního podvečera. Ještě jsem samozřejmě nedočetla, ale už tak mě některé kapitolky dohnaly až k slzám. Tentokrát k slzám smíchu, což už se mi dlouho nestalo. A jelikož jsem chvílemi četla i v metru, budila jsem pozornost svých spolucestujících. Ani se jim nedivím, vidět můj zachmuřený obličej, jak se kroutí v záchvatech smíchu, místy snad i hlasitého, byla jistě nečekaným zpestřením nudnou cestou pražským podzemím. Jde o krátké fejetony, takže ideální pro dnešní uspěchanou dobu. Má to švih, nápad a je to ze života. Zejména matkám mohu vřele doporučit, troufám si tvrdit, že se pobavíte. Jinak víkend byl milý svou sluneční aktivitou, která lákala k pobytu venku. A další milou akvizicí bylo květinové ocenění od Aranel, Gabro, Handy a Vladky, které mi zvedlo náladu, udělalo radost, pohladilo po duši a dodalo energii. Moc si toho vážím a jistě tady brzy uvedu další dvanáctku (to číslo mám ráda- jako číslo, ne jako pivo, jak se možná z textu zdá:-)) mých oblíbených blogů, i když nejraději posílám ocenění všem těm, které uvádím jako své nejčtenější. Je to moje oblíbená virtuální realita a jsem přesvědčena, že bychom si rozuměli i v reálu. Děkuji. Třeba bychom mohli společně do divadla, čímž se tzv. oslím můstkem dostávám ke své teatrální minianketce. Bezpečně vyhrálo jiné divadlo, což svědčí o rozmanité šíři milovníků Thálie. Druhé je Národní divadlo, tradice je tradice. Příště zkusím vytipovat jiné divadelní chrámy. V příštím týdnu mě čeká Divadlo v Dlouhé, takže třeba chytnu inspiraci:-)