Maturitní písemky

  Tak pomalu začíná jít do tuhého. Čas plesů a radovánek skončil a nastává období zkoušek z dospělosti. Alespoň u nás ve škole. Dnes byla na pořadu dne čeština. Je to ještě postaru, takže klasická slohová práce na čtyři hodiny. Osnova, koncept, čistopis. Pamatujeme i z našich dob, i když za nás byla taková socialistická obdoba státní maturity. Témata se vyhlašovala rozhlasem a byla skutečně ve všech školách stejná. Vybavuji si, že na náš maturitní rok připadlo nějaké výročí Marie Majerové a všichni na beton počítali, že bude v písemkách. Dnes už zase maturanti o Marii Majerové nemají ani páru. To ale nechci rozebírat, my se jí tehdy báli a ona nebyla. Anebo možná byla, ale už si to nepamatuji. Přeci jen už je to nějaký pátek za námi. Utkvělo mi v hlavě jen moje téma, vybrala jsem si úvahu na téma lhostejnosti kolem nás a v nás. Co jsem psala, už samozřejmě nevím, ale se známkou jsem nakonec byla víc než spokojená. Doufám, že stejně spokojení budou i moji maturanti, i když mě hned ráno trochu nadzvedli. A nebyly to dozvuky pomlázky. Donutila jsem je k slavnostnějšímu oblečení, v tom jsem stará škola. Nesnáším, když někdo přijde k důležité zkoušce ve vytahaném svetru anebo ošoupaných džínsech. Koukali na mě jak zjara, jako bych po nich chtěla nějakou morbidní zvrácenost. No, a ráno se samozřejmě některé dámy přihnaly, jako by šly na hřiště. Na můj nevěřícný dotaz, co že to mají na sobě, se mi dostalo odpovědi, že zapomněly! Maturita je v podstatě jejich první zásadní životní zkouška a ony zapomněly! Nerozumím tomu. Chtěla jsem je od zkoušky vyhodit, přeci, když půjdu třeba na pracovní pohovor v měsíc nepraných kalhotách s dírou na koleni a teplákové mikině, také mě nevezmou? Nějaká noblesa a úroveň holt přeci musí být? Vedení mi to ovšem nedovolilo a tak se psalo. Foto jsem sem dala ilustrační, je to moje stará třída z před pěti let, ti současní mě ráno tak rozladili, že jsem nefotila(podotýkám, že skoro všem mým studentům parkuje před školou luxusní vůz, to ano, náležitě se obléknout je ale zjevně nad jejich rozumové schopnosti).

Po vstupním proslovu paní zástupkyně se jim odtajnila čtyři témata na výběr a mohli se pustit do práce. Pro zajímavost uvádím přehled, ze kterého si mohli vybrat. Jsem zvědavá, jak dopadnou. Třeba je moje bazírování na formalitách staromódní a trapné a oni ukážou, že jsou vlastně geniální. Uvidíme. A schválně, co byste psali Vy?

1. Film jako pohádka pro dospělé

2. Význam divadla pro naši národní identitu

3. Postavení knihy ve světě moderních informačních technologii a rychlého životního stylu

4. Mladý člověk jako nechtěný hrdina

Já bych si vybrala dvojku:-)