Kozel zahradníkem

Dnes naposled jsem byla na semináři v ústavu vyšetřování zločinů komunismu. Je tam teď docela výbušná atmosféra a člověk neví dne ani hodiny, kdy tyto vzdělávací aktivity zapějí svojí labutí píseň. Celá ta šaráda kolem ředitele této instituce se mi zdá hodně podezřelá. Pana Pernese znám ještě z doby, kdy jsem studovala dějepis a na rozdíl od mnoha zakazovaných autorů se o něm nejen smělo mluvit za minulého režimu, ale byl i autorem mnoha doporučovaných knih. Nechci hodnotit jeho odbornou úroveň, ale z hlediska prostého selského rozumu se mi zdá postavené na hlavu, aby člověk s VUMLem a protěžovaný minulým režimem měl stát v čele ústavu, který má odhalovat zločiny komunismu. Zní mi to jako politická objednávka a chvíli před volbami to ve mně vzbuzuje neblahé vize do budoucna.
Přednáška byla jako vždy zajímavá. Vedli ji již osvědčení lektoři a čas do čtyř byl vskutku aktivně vyplněn. Přesto jsem ten ústav opouštěla s rozporuplnými pocity. To, že je to tady jako v Kocourkově, vím už dávno. V poslední době to ale víc připomíná Absurdistán a bojím se, aby v brzku ( pamětníci slovo brzko jistě dobře znají) nebyl ten český absurdistán znovu zahalen do rudého hávu. Temné vize. Musely být rozehnány ve vinárně U Počtů, ale i tak pachuť zůstala. Páteční večer pak byl ve znamení relaxace po sice kratším, ale náročném týdnu.