čtvrtek 15. dubna 2010

V bance

  Dnes jsme byli v ČNB. Nikoliv zkontrolovat úspory, ale na výstavě. Je o ni takový zájem, že jsme tam byli rok zapsaní v pořadníku. Jako za socíku na škodovku:-) Když jsem připravovala seznam a ptala se, kdo už ví, že nepůjde, přihlásilo se několik dětí s běžným vysvětlením, že jdou k lékaři. Zapíšu si je a ptám se dál. Hlásí se dívka, s vážnou tváří. Zanesu ji do seznamu a ptám se: "Proč, Dito, nepůjdeš?“
„Já do čtvrtka nestihnu sehnat pistoli!“
No, dostala mě:-) Tak jsem ji zase ze svého pracně vytvořeného seznámku vyškrtla a dnes ráno jsme vyrazili. Sraz byl u Obecního domu, to aby děti v Praze nezabloudily. Říct, že se sejdeme na Příkopech před bankou, by pro mnohé byl neřešitelný zeměpisný rébus (pro mimopražské - je to hned vedle). Pražské děti totiž Prahu mnohdy znají mnohem méně než venkovské, a jelikož se v dohledu nenachází žádný McDonald, podle kterého se orientují, jistě by mohly zabloudit a to jsem nehodlala riskovat. Sešli jsme se tedy u Obecního domu, přešli k bance a akce mohla vypuknout.
Šlo určitě o zajímavý a nevšední zážitek. Sáhli jsme si na zlaté cihly, vyzkoušely rozpoznání padělaných peněz, nakoukli do fungování peněžního systému, byli přímo v trezoru, uzavřeném dveřmi, které váží 32 tun.  Ale s odstoupením guvernéra opravdu nemáme nic společného:-). Do školy jsme se vrátili na jedenáctou a neochotně se začlenili do probíhající výuky. Pro mě až do pozdního odpoledne, což je ve čtvrtek dost únavné. Domů jsem šla nabručená, naštvaná, jako ostatně každý den tento týden. Ta zima mě fakt strašně deptá. Na Vltavské se přede mnou zřítil ze schodiště ošuntělý muž. Klasická první reakce, je to opilec, jdu dál. Jsem přeci naštvaná na celý svět. Jenže chlap se nezvedá, ba naopak, v bezvědomí se třese v typickém epileptickém záchvatu. Tak moje občanská uvědomělost zvítězila, volám záchranku a pokouším se o první pomoc. Moc mi to nejde,jsem nervozní jak sáňky na podzim.Naštěstí je tu ochotná paní a pozvolna se blíží také lidi z dispečinku metra. A rázem je kolem plno, zvědavců, čumilů, ale i lidí ochotných pomoci. Není to snad s tím lidstvem tak děsivé:-) Ani kabelku mi kupodivu nikdo neukradl. Záchranka přijela a muže ( stále v bezvědomí) se ujala. Mohla jsem pokračovat v cestě domů. Záchranou akcí jsem se rozehřála, ale ta vtíravá zima je odolná a brzy se vrátila. Brr. Zalézá mi do morku kostí a způsobuje trvalou újmu na náladě. Zůstal jen lehce rozechvělý pocit z neobvyklého zážitku a splín z permanentně zatažené oblohy. A to mám mít přesně za za měsíc prezentaci na Světu knihy. Kde já tedy naberu energii a elán, to je mi záhadou?

5 komentářů:

  1. Koukám, den plný nevšedních zážitků... Energie dorazí s prvním slunečním dnem... Věřím tomu :-). Nebo spíš chci tomu věřit a necítit se jako unavený mrož... G.

    OdpovědětVymazat
  2. Dnes se v jednom rádiu pozastavovali nad tím, z čeho vyžijí invalidní důchodci, taky záhada.
    Ale přes to všechno, kus energie předala vtipná studentka. To jsem se posmála.
    A musím chválit za pohotovost s jakou jste situaci na Vltavské řešila. Musím chválit v tomto ohledu vůbec občany, opravdu jsou empatičtí, vždy jsem mile překvapena. Takové případy na Florenci máme totiž hodně často, včetně pádů na eskalátorech a pod. Asi to nebude až tak špatné :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Bude to lepší, jitko, určitě!

    OdpovědětVymazat
  4. Se studenty máte veselo:-)
    Já mám s lidmi většinou dobré zkušenosti. Před pár lety jsem nabourala, auto plné dětí a nestačila jsem děkovat lidem, kteří zastavili, aby nám pomohli.
    Potíž je někdy to, jak píšete, rozeznat, zda je člověku špatně, nebo je opilý. Mám pocit, že těch opilců je v metru teď hodně...
    Vy jste to zvládla na jedničku!

    OdpovědětVymazat
  5. Juu, taky bych se ráda podívala do banky :-)

    No a dneska je pátek a tady v Pcích svítí slunce, tak snad v Praze taky svítí a dobíjí Vás energií.

    OdpovědětVymazat