Procházky se Zachariášem

Vždycky, když jdeme se Zachariášem ven nebo na výlet, žasnu, jací mazlíčci lidi doprovázejí (hovořím o zvířecích mazlíčcích, samozřejmě). Doba prostého venčení psa asi dávno pominula. Zatímco já se Zachariášem patřím k těm konzervativcům, mladík s fretkou je děsně pokrokový. A na nás hledí pěkně svrchu. Pamatuji si, jak mě kdysi překvapila i kočka na vodítku. Kočky jsem vždycky vnímala jako svobodné bytosti, které se venčí v okamžiku, kdy chtějí ony sami a ne, když si někdo vzpomene a přiváže je na vodítko. Ale tehdy zjevně šlo o velmi šlechtěnou obrovskou kočku, která byla dvakrát tak veliká jak Zachariáš. Nebyla jsem zrovna nadšená jejich vzájemným prskáním, ale údiv mě rychle přešel. Kočky se prostě venčí. Víc jsem valila oči na pána s vepříkem. Nechtěla jsem na ně zírat, ale v davu turistů kolem Staroměstského náměstí na mě opravdu působili trochu jako zjevení. Když o několik dní později na Vinohradské třídě následovalo setkání s minikoněm, došlo mi, že nemá cenu se divit. Dneska už ne. Pravda, potkana ve vlasech vnitřně rozervané dívky sedící v tramvaji hned přede mnou, se zaleknu vždycky, ale to je spíš otázka mojí fobie než údivu. Myši, potkani či křečci jako mazlíčci mě neudivují. Venčit veverku už mi přijde divné, stejně jako procházka s tygrem ussurijským, ale králíkům na vodítku se už vůbec nedivím. Had se venčí poněkud hůře, ale zase když uteče, dokáže spolehlivě vzbudit paniku v celé čtvrti. Stejně jako divočák Růžena u nás na chalupě, který v době své dospělosti spolehlivě vyděsil každého kolemjdoucího. A jaké to bylo roztomilé selátko, které si jeho majitel hrdě hýčkal. Onehdá jsme se Zacharíášem potkali husu. Kolébala se Stromovkou na vodítku a její majitel se tvářil, že jde o nejběžnější věc na světě. Zachariáš byl tak zaražen, že ani nevrčel a já, jak jsem už sdělila, se přestávám divit. Vedle na balkóně zase bydlí kachna a pochybuji, že si ji tam vykrmují na posvícenský oběd. Je to prostě jejich mazlíček. Je čas Velikonoc a ta různá roztomilá mláďata na nás útočí ze všech stran. Líbí se mi, jen si neumím představit, že bych si je hýčkala v našem pražském bytě a vodila do Stromovky na procházku. Ale jak je vidno, možné je všechno. Skoro očekávám, že během svátků potkám někoho s beránkem. Aby to bylo stylové. I když chlapci, který venčil strašilky, nemůže konkurovat ani živý velikonoční beránek uprostřed Prahy.