Hvězdy na vrbě

   Vyčistit si hlavu po středečním hektickém dni jsme byli v divadle na Fidlovačce. Mám to divadlo ráda, i když jeho dostupnost je pro mě trochu složitější. Je to takový výlet na druhý konec Prahy, a protože začínají dlouho, logicky i dlouho končí. Když chceme stihnout ještě nezbytnou hodnotící sklenku po představení, je návrat z Fidlovačky vždycky až v pozdních hodinách. A pak se špatně vstává. Tentokrát mi ale legendární bigbítový retro muzikál v duchu 60. let v režii Pavla Šimáka na jednu stranu vyčistil hlavu, ale zároveň rozbouřil migrénu a zuby, (a to tak že velmi), takže jsem dnes dokonce musela do zubní ordinace. Než mě paní doktorka vzala, mohla jsem si promítat včerejší představení, kdy jsme se spolu s živou kapelou na scéně pod vedením Ondřeje Brouska ocitli v příběhu středoškolaček, které v srpnu 1968 nacvičují družební koncert, na němž bude přítomen i sovětský generál:-)   Díky tomu, že pražská MHD si jezdí, jak chce, se v dobrodružství přeměnil i prostý fakt včasného příchodu do divadla. Ale s jazykem na vestě a lístkem u uvaděček to dopadlo následovně: dosednutí na tvrdou lavici (specialita tohoto divadla:-() a opona se rozjíždí. Chvíli vydýchat a vnořit se do příběhu. Byl to návrat do známé atmosféry dívčích školních šaten, tělocvičny, studentských lásek, dobového žargonu a nadějí v tzv „lepší zítřky“… Hlavně písničky evokovaly dobu malin nezralých, mladí herci skvěle zpívali a reformovaný soudruh v podání Daniela Rouse nadchl dámskou část publika. Představení tedy mohu vřele doporučit:-)Samozřejmě bez následné bolesti zubů, která mě ve finále stála 900 Kč,- a posezení v zubařském křesílku.
  S opravenou šestkou jsem se tedy mohla směle vydat s panem nakladatelem do cukrárny, ale Erhartovým lahůdkám jsem raději odolala a spokojila se se sklenkou dobrého bílého. Mám tedy po dnešku opět jasněji ohledně toho, jak porosteme s knihou. Krom toho jsem získala i nádhernou publikaci o Přemyslovském Krivoklátsku a materiály k divadélku Romaneto. To vše můžete na vlastní oči spatřit na Světu knihy, kde se normálně prodává už od čtvrtka(to je informace pro Majdu a Wlčici:-)). Posezení s panem nakladatelem bylo příjemné a přínosné a tak uvidíme za dva týdny, jaké naše schůzky přinesou ovoce. Po dvou sklenkách bílého vína to mělo všechno barvu růžovou a já doufám, že to bude stejně zabarveno i bez podpůrných prostředků:-)
Migréna ustupuje, zuby nebolí, lze se tedy chystat na zítřejší slet:-)