Heydrichiáda

Byla středa před sedmdesáti lety, když se lidi probouzeli do dalšího protektorátního rána. A rozhodně netušili, že počínaje dneškem začíná peklo.  Tím nechci říci, že dosud bylo dobře, to určitě ne. Ale v kontextu s tím, co mělo přijít, líp určitě bylo.  A dneska, v celkem příjemně slunečné neděli, je jistě příhodný čas si hrdinský čin Kubiše a Gabčíka připomenout. Moc hrdinů totiž nemáme, proto je dobré nezapomínat na ty, co jsou, respektive byli. 

A tak nám na Karlově náměstí vyrostl koncentrační tábor, který tedy vřele doporučuji. Je to hrozné spojení slov, napsat to tímto způsobem, ale jinak, než formou oxymóronu to asi vyjádřit nejde.  Na Idnesu se objevily dosud nezveřejněné fotografie a pan plukovník Stehlík publikoval nové výzkumy ohledně celé vojenské akce.  Možná nakonec všechno bylo úplně obráceně. Nu a večer Atentát televizní, což je, myslím, jeden z nejzdařilejších českých filmů. Připomínek je tedy myslím dost, jen je najít a prožít.  A přitom být rádi (já tedy jsem), že se probouzíme do současné neděle a ne tehdejší středy.

Ovšem na závěr se samozřejmě nabízí připomenout i naši akci ve středu, kdy budou do diskuse o atentátu, jeho následcích a výsledcích, zapojeni nejen odborníci na slovo vzatí (viz plukovník Stehlík), ale všichni, kdo se o naši historii zajímají či se jen chtějí něco nového dozvědět ( 30.5.2012- 19. hodin). Přijďte podiskutovat o hrdinství tehdy a teď.  

  A jelikož v neděli většinou píši o knihách, tak na dnešek je jako dělaná knížka Dva proti říši od Jiřího Šulce.  Vzrušující čtení.