Majáles

Majáles je jistě krásná a příjemná věc. Zejména pro ty, co řádí na jevišti a ty, co mají potřebu je pod pódiem svým řevem v umění podporovat. Nic proti. Ale na Letné je to jako s fotbalem. Jedna skupina ho chce a ti, co o kulatý nesmysl nemají zájem, mají pech.  Veškerá pravidla přestávají platit. My se bavíme a vy si trhněte nohou. A Majáles ctí podobná pravidla. Na Praze sedm určitě. Už odpoledne jsem potkala rozjásaný průvod, zjevně s králem celé té maškarády, jako rozjařeně blokuje průjezd tramvají na Náměstí Republiky. Budiž, říkala jsem si shovívavě a trpělivě čekala v zástupu několika tramvají, až hlučící a jásající dav uvolní tramvajové koleje, protože ruka zákona, respektive noha policisty, byla v daný okamžik v nedohlednu. Zřejmě někde akutně kontrolovali správnost parkování v modrých zónáchJ.  Poté jsem se na celé odpoledne uzavřela na seminář do Jindřišské, do pátého patra, kde jsme celé odpoledne pracovali na tom, aby naše mládež byla lepší, vzdělanější a zdravější. Hluk ovšem pronikal i do těchto výšinL.A když jsem dorazila domů, měla jsem pocit, že jsem přímo uprostřed hudební veselice. A jak večer postupoval, dunění sílilo a nervová soustava slábla a slábla. Hudba, i když já ji vnímala spíš jako řev, neutichla ani v deset, ba ani o půlnoci. Majáles vesele juchala dál, do tří do rána.  A jelikož jsem ráno odcházela na další seminář, nemohu říci, že bych se cítila odpočatá a vyspalá. Řekla bych tedy, že Majáles je pěkná zrůdnost. Skoro stejně děsivá, jako utkání Sparty s Baníkem.  Určitá skupina šílenců se jde bavit a vy ostatní máte smůlu. Jo, takhle to na sedmičce chodí. A nějaké stížnosti už ani nesmolím, univerzální a nic neříkající odpovědi úředníků z Městského úřadu Prahy 7 mi stejně pocuchané nervy nespraví, jelikož tady jde v první řadě o peníze a nějaký noční klid nikoho nezajímá. Proč taky, že jo. Nicméně jsem v rozpoložení, kdybych nejraději spáchala atentát. A nejen na krále MajálesL